Balloon's party

Drahý,

musím se vypsat ze svých zážitků dokud jsou tak čerstvé, dokud v mé hlavě stále víří detailně propracované vzpomínky z předešlého večera. Stalo se to, co bylo nemožné, stalo se to takovým způsobem, který nikdo nepředpokládal (na posledním místě tedy já). Zažila jsem tu nejlepší párty ze všech, za celý rok, co tu aupérčím :D :).

S Aniou jsme se sešly ve tři, jely jsme nakoupit, připravily se a vyrazily jsme do víru velkoměsta. Už cesta autobusem naznačovala, že to bude skvělá párty, neboť jsme brečely smíchy. Já tu holku vážně miluju, je jako moje krásnější dvojče. Naprosto nádherná bytost, která mi rozumí po všech stránkách a já už teď vím, že mi jednou bude strašně chybět. Pořád nerozumím tomu, jak se z někoho může tak rychle stát jeden z mých nejlepších kamarádů. Prostě jsou tu nevysvětlitelné věci a já jsem za ně moc vděčná, takže pokud v tom máš prsty, moc ti děkuji :-*.

Po skvělém zážitku z autobusu jsme šly najít něco malého na zub (velký kebab s hranolky :D). Měla jsem za úkol taky přinést/koupit/najít led, a tak jsme se s plnými břichy vydaly nakoupit led. V obchodě u čokolád jsem zahlásila jako jestli by mi někdo neporadil, kde tu najdu led, načež Ania dostala záchvat smíchu ať prý zkusím mrazák :D. K Felixovi jsme dorazily vysmáté od ucha k uchu, ten nás mile přivítal a "párty" začala. Pily jsme Martini a taky Jacka Danielse Honey, kterého koupil výhradně kvůli nám. Máme spoustu fotek s balonky, selfiečka, kde jsem jen v podprsence a s žehličkou.

Jinak Felix si mě celý večer hýčkal, každou volnou vteřinu mě líbal, hladil. Netušila jsem, co se tak změnilo jestli to, že je tam s námi taky ještě někdo jiný, ale byla to moc příjemná změna. Kdykoliv jsem se někam hnula šel za mnou, aby mě mohl políbit. Prostě neskutečný večer. Poté jsme se vydali do Café Au Lait, které je tak 10 minut od Felixova přístřešku. Ania se tam setkala se svým "prvním randem" Sashou (je mu 23 a byl vážně moc pěkný, co si pamatuju). Já samozřejmě v prvních deseti minutách upadla na zem a od té doby mě strašně bolí celé tělo :D. V baru jsme povídali, pili, a já s Felixem jsme se pak i vytratili na "naše míst", přičemž se Ania se Sashou sebrali a odjeli k němu domů :D. My jsme potom přišli zpět a nemohli je nikde najít, jen naše věci. Rozhodli jsme se tedy zatančit si poslední tanec a odejít domů.

Doma mi pak Felix předal dárek k vánocům - parfém Dolce & Gabana Light Blue. Neuvěřitelná shoda náhod tomu chtěla, aby se takhle neskutečně trefil, neboť to je přesně ten parfém, který miluju, ten který mi připomíná mamku a který je prostě nejlepší.

Nějak se vytrácíš, má lásko

Broučku můj,

nedávno jsem si zase pobrečela nad naším osudem, musím uznat, že to už se mi dlouho nestalo, nicméně jednou za čas to určitě neuškodí. Chyběl jsi mi (stále chybíš) tak moc a já tě tak moc chtěla obejmout, jít s Tebou a s kluky do Jesenice pít a vracet se domů nad ránem. Páni to byly neskutečné časy, kterým bohužel už odzvonilo.

Já jsem tady v Belgii a plánuji další cesty do dalších zemí, protože mě neskutečně láká představa, vidět jak to funguje i jinde, ne jen u nás v ČR, vidět svět. Nedávno jsem přemýšlela jestli mám nějaký SEN, ten SEN, který žene ostatní dál. Bála jsem se, že já žádný nemám, a tak jsem nad tím začala opravdu přemýšlet. Co by mě učinilo opravdu šťastnou, co mám ráda, co mě baví. Baví mě cestovat, baví mě poznávat nové lidi, baví mě učit se nový jazyk/poznávat novou kulturu, miluji tu svobodu. Miluji být nezávislá. Mým snem je vidět, co nejvíce zemí a míst, a to se mi taky určitě splní!! Jsem si tím jistá. Nevím, jak to udělám, ale určitě se mi to podaří, vím to! Stačí si za tím stát. Taky jsem netušila, jak zhubnu a podařilo se mi to (doteď vlastně nevím, jak jsem to udělala - myšlenky > odpověď na všechno).

Za chvíli začínají Vánoce. Už se nemohu dočkat, až všechny uvidím. Byla to dlouhá doba bez mých nejbližších, bez mých nejlepších kamarádek a kamarádů, bez té nejlepší rodiny. Vím, že to uteče jako blázen, ale doufám, že s těmi nejdůležitějšími se uvidím.

Mám Tě ráda zlato a pořád nemůžu uvěřit, že už jsem tě rok a půl neviděla..

Ania, dívka z Polska

Můj nejdražší,

děkuji Ti za tak krásný dárek v době, kdy ho nejvíce potřebuji. Děkuji, že jsi mi poslala někoho jako je ona, takový kousek ode mě. Nebydlí ani v Antwerpách, ale taky v Schilde?! Jak je toto možné?! Jak je možné, že jsem na to nepřišla už dávno? Že jediné, co mi vlastně doopravdy chybělo byla kamarádka?! Včera jsem na to přišla, od té doby co odjela Hanna, jsem začala vídat kluky různých kategorií a pořád se cítila tak nenaplněná. Pořád mi něco chybělo. Ano, děkuji i za Karol ze třídy, která je prostě nejlepší. Je mým vzorem a je také z Polska. Ale teď tu mám holčinu, která mi perfektně rozumí, máme na vše podobné názory, je jí 23 let, je to taky au-pair a je také z Polska?

Pane Bože - Martine, dej ať se nic nestane a ona tu zůstane po celou dobu mého pobytu.. Ať s ní zažiji jen ty největší dobrodružství a ať zůstaneme kamarádky i po tom, co se odloučíme, protože jak rychle mi vstoupila do života už si to tu bez ní neumím představit. Zajímavé viď? Jak rychle si někoho připustíme k tělu. Ale tahle holčina, je prostě FANTASTICKÁ a já jsem VDĚČNÁ! Tak moc VDĚČNÁ!!! Nemohu být víc, překypuji štěstím, a to jen kvůli ní. Víš po těch pár setkáních s jiným au-pairkami jsem začala být skeptická.. Prostě to byly krávy.. Nemohu si pomoci a Bůh mi odpusť, ale sám víš, že jsem na ně neměla štěstí, a tak stále nějak nemůžu uvěřit, že je tu ona! :))

Romantika s velkým R

Zajímavé pozorovat mé pocity, i mě samotnou to mnohdy překvapuje. Člověk by řekl, že se už celkem za těch 20 let života sám se sebou zná, ale opak je pravdou :D. Přijde mi, že se vůbec neznám a jsem neustále jiná. Jednou je mi Felix ukradenej, podruhé jsem do něj zamilovaná. Ach bože! Kdy mě tohle přejde? Byla jsem na rande s Chrisem, celý večer byl príma, dost jsme si rozuměli, smáli se, koupil mi pití... Vyšli jsme ven a on mě začal líbat a hned držet za ruku. Nelíbá špatně, ale nebyla tam ta chemie. Něco mi tam prostě chybělo. Nebyl to Felix. A za druhé byl šíleně sebejistej, jak ho určitě hrozně chci, že to ví atd.. Jo říkal mi i hezké věci, jako jak krásná jsem atd.., ale spíše mi vadila ta namyšlenost. V pátek jsem jela za Felixem. Koupila jsem Martini, vůni Playboy (k narozeninám) a přání, kde bylo ve 4 jazycích napsáno všechno nejlepší a taková ta klasika. Z dárků byl nadšen. Všiml si i změny mých vlasů, což nezpozorovala ani má vlastní rodina.. V tomhle je vážně dost dobrý. Pochválil mi outfit (měla jsem nový svetr od Karol a ty nové džíny od ní). Povídali jsme si. Vlastně to byl jeden z nejhezčích večerů vůbec, zapálil svíčky, pustil hudbu (dost mě pobavilo, co napsal do youtube vyhledávače: baby making songs :D :D haha).. Prostě príma den a druhý den ráno jsme vstali, měli dokonalou snídani, super start do nového dne a pak jsme šli nakupovat, potřeboval vybrat džíny, koupil si taky tríčo a čepici... Asi nikdy nezapomenu na ten pocit, když si zkoušel džíny a předváděl se mi v nich. To byla taková sranda. Když jsem mu řekla, že by je měl zkusit bez trička neváhal ani vteřinu, a já na ten pohled OPRAVDU NIKDY NEZAPOMENU, on bez trička, v čepici a v džínech. Model na džíny.. A já si říkala jen, Pane Bože tak tenhle kluk je tady se mnou, tráví se mnou svůj čas a má to nejlepší tělo na téhle planetě, ještě ke všemu miluje to moje! :) Potom potřeboval poradit přímo v kabince.. Haha, jsem zvědavá kolik dalších poprvé s ním ještě zažiju.

Ale ten večer se opravdu povedl. Takovou romantiku jsem nezažila asi nikdy. Když jsme pak leželi oba nazí v posteli, poslouchali hudbu a on došel zapálit další svíčku, protože si chtěl užít ten pohled na mě a mé tělo, chtěl si zapamatovat ten moment, říkal mi, že až jednou bude vybírat matku svého dítěte, měla by mít tělo přesně jako já. Žádná vychrtlina, která řeší, že si dala jeden bonbón k obědu. Matka jeho dítěte musí mít dostatek všeho pro sebe, tak hlavně i pro dítě. Prý jsem perfektní, no vida.. :) To mě tedy vážně potěšilo! :) Všeho dostatek tak jak to má být, ale nic nepřebývá! :D Nu v tomhle se tolik neshodneme, ale budiž :D s tím dokážu žít :D.

Druhý den, když jsme už seděli jen na lavičce a odpočívali, rozhovořil se o lásce. Nevím proč má neustále potřebu se mnou o tom mluvit, ale asi je to dobrý znak. Prý nevěří na lásku, ale vím, že to tak nemyslel (začal to pak vysvětlovat). Nechápe proč holky mají neustálou potřebu slyšet Miluji Tě, co to vlastně znamená? Spousta lidí to říká jen tak a ani to tak nemyslí. Pokud ten kluk s ní tráví čas, je s ní šťastný, snaží se učinit šťastnou ji, měla by být ráda a nevyžadovat ty slova. S tím ním musím souhlasit. Prý jednou seděl takhle s holkou na lavičce, povídali si o banálních věcech a ona se ho zeptala, jestli jí stále ještě miluje. Jak na tohle jako přišla? Z ničeho nic? Copak vám jde jen o to slyšet, že nás ten druhý miluje? Pro něj je to více o respektu, o sdílení zážitků, o vzájemné pomoci, přátelství.. Náš vztah se mi líbí víc a víc. Jsme spolu, protože chceme, ne protože musíme, ne protože to od nás vyžaduje nějaké pravidlo partnerů. Trávíme spolu čas, smějeme se, nasloucháme si, pomáháme si, píšeme si, zájímáme se jeden o druhého, a to všechno protože chceme. Nejsme svázáni žádným vztahem, oba jsme si vědomi, že to může kdykoliv skončit. Vlastně mi to dost vyhovuje. Jsem šťastná, že to tak je. Doufám, že to ještě nějakou chvíli vydrží. Minimálně do 16. prosince, protože už jsem nám koupila lístky na "koncert" od školy, první akce, kam bychom šli spolu a mý přátelé by ho mohli poznat. Doufám, že to vyjde... A jsem neskonale vděčná, za vše, co se mi doteď přihodilo.. P.S. Koupil mi podprsenku a má velikost je 80C :(, dříve to byla D, ale taky to bylo 95 a né 80, takže aspon nějaká dobrá zpráva! Haha :D :)

Nová známost? :)

Ahoj zlato,
nemohl bys mi vysvětlit, co se to právě děje??? Že by konečně někdo, koho jsem si "vysnila" ? Pořád tomu ještě nemohu uvěřit, taky se ještě o moc nejedná, i když oba už jsme si všimli, že se stalo něco neuvěřitelného, neboť spolu ve všem souhlasíme. Názor na život? O můj božeee! Máme ho úplně stejný, čas je jen iluze, smrt jsou jen dveře, které když se zavřou, otevřou jiné, myšlenky jsou všemocné. Jak je možné, že jsem ho potkala až ted? I když pořád lepší teď než nikdy.

Ano, nemluvím o Felixovi :D konečně... Ten si "užívá" svého týdne se svojí bývalou.. I když mi včera a předevčírem psal, že není šťastná, že je vlastně dost nešťastný, tak s tím stejně nic nezmůžu, neboť když jsem ho zvala na pivko dneska, řekl, že ona ví, že nepracuje a tak nemůže nikam jít?! Cože?! Je to snad jeho matka a nebo jako co?! Snad si může dojít na pivo s kamarády, i když je ona tady, ne?! Měla bych být přestat naivní, jak mi řekla moje kamarádka Karol, kterou fakt miluju!! Jsem tak ráda, že jí mám ve třídě.. Jsem vlastně dost vděčná, v pátek s ní snad půjdu "pařit" a taky mluvit holandsky do baru, tak snad to vyjde :D.

Ale o kom mluvím je kluk jménem Chris, je mu 29 a je to Belgičan, to už je dobrý začátek, nemyslíš?! :) Má super práci, díky které dost často cestuje, byl i v Praze, v Roxy baru přímo :D haha :). Zatím si jen píšeme, ale dala jsem mu fb a on mě telefonní číslo, prý to taky nikomu moc nedává. Máme si toho tolik, co říct je to až neuvěřitelné. Pořád přemýšlím, že s ním někam zajdu, nejlepší by to bylo dnes, ale to mi přijde stále ještě dost brzy, i když cejtím, že tam "něco" je, že nějaká chemie zafungovala, tak jak měla! :) Nevím jestli bych to měla říct Felixovi a nebo ne.. Ono konec konců zatím o nic nejde. Ale měl by vědět, že se o mě taky zajímá někdo jiný, at si mnou není tak jistý, což zatím je. Asi mu to naznačím :) nějak mile a nenápadně, za předpokladu, že s Chrisem někam půjdu :D. Mám celkem chuť jít dneska na pivo, ale nevím, zda-li to mám udělat či ne.. Uvidíme, jak se to vyvine.. Nechci nic zakřiknout, ale já jsem prostě šíleně nadšená. Že takovýhle kluk, i potom co viděl můj fb si se mnou stále píše :). Dokonce tvrdí, že jsem nádherná :). Možná si tu Belgii o něco prodloužíme :) tady vidím, že jestli, tak to nebude jen o sexu! :))

Všechno nejlepší k SVÁTKU!

Miláčku, drahý, nejdražší,

tys mi tedy dal DÁRKŮ k tomu Tvému svátku. Víš, že když má někdo svátek, tak většinou dostává dárky on, viď? :) Tohle se Ti tedy povedlo, to musím uznat.. Nejlepší dárky, nejlepší zprávy za hodně dlouhou dobu, až jsem z toho vynechala mou denní jógu, jak jsem na to celý den myslela! :)

Takže první novinka dne, Tvá mamka je těhotná a bude to kluk?! Jako vááážněěě? Mám z toho takovou radost, že snad nemůžu mít ani větší. V únoru přijde na svět Tvůj bráška, tak doufám, že si tam s ním nahoře nejdřív užíváš srandy a pak nám ho pošleš sem už pěkně vychovaného :P :). Mrzí mě, že ho nepoznáš, ale to by se stejně asi nikdy nestalo, neboť kdybys tu byl nejspíš bychom dítě čekali my! :)

Další novinka, spolubydlící od Felixe si našel bydlení a již tuto sobotu se odstěhuje. Dobře z toho mám opravdu velikou radost, ale musí to být tak narychlo? Nemohl ještě týden počkat dokud ta expřítelkyně neodjede? No dobře vím, že by jim to v ničem nezabránilo, ale stejně jsem měla potutelnou radost, že se tam budou mačkat ve třech a teď mi tahle radost úplně zmizela.. Hmm, co se dá dělat. S Felixem jsem si dnes volala, ujistil mě, že budeme stále v kontaktu, i když tu ona bude. Štve mě, že přijede přesně na jeho narozeniny, že s ním oslaví, že bydlí sám, že má narozeniny a tak. Vlastně mě to štve víc, než že s ním bude mít sex. Chtěla jsem ho na jeho narozeniny překvapit. Takhle mě ta chuť celkem přešla :D. Ale cítím změnu, a tak uvidíme kam se to všechno zase vyvine :).

Svět není továrna na splněná přání, ale včera se tedy dařilo! :) Mamča už ví stopro, že přejde na jiné oddělení, takže taky skvělá zpráva. Takže já bych Ti tímto ráda poděkovala, za všechny ty úžasné zprávy a taky bych Ti ráda ještě jednou popřála.. Všechno nejlepší, a hooooodně štěstí a lásky, i když je tam bezpodmínečná a nekonečná, takže hádám jí máš více, než dost! Chybíš mi tu brouku, ale vidím, že mi pomáháš ze shora více, než bys mi kdy mohl pomoci odtud. Všechno zlé je k něčemu dobré, a já tě pořád miluju a myslím na Tebe!! Pusu brouku :-*

P.S. Našla jsem automat na brambory!! A taky jsem složila zkoušky z holandštiny, jako nejlepší ze třídy s výsledkem 90%!!! :)

Lístky DOMŮ

Ahojky zlato,
tak se mi o tobě myslím, že dneska zdálo. Nejsem si tak úplně jistá, protože si to zase moc nepamatuji, ale vím, že jsem se vzbudila s tím zvláštním pocitem, jako bys mě stále miloval, byl tady a dával mi to takhle najevo! :) To bylo moc príma probuzení :), i když do mrazivého a zamlženého dne, naštěstí dnes vůbec nikam nemusím, tak to vůbec nevadí.

Včera jsem dokončila zkoušky z holandštiny level 2.2 a budu pokračovat lvl 2.3 :). Taky jsem si včera koupila lístky domů!!! :) Už můžu říct, že 18. prosince v 15:15 odjedu a vrátím se až 4. ledna ve 13:15 :). Zvládla jsem to udělat sama přes internet. Tenhle měsíc mám celkem výdaje (lístky domů a taky další kurz), ale naštěstí dostanu min. ještě jednu výplatu do Vánoc! :)) Je to opravdu super pocit mít peníze a moct tak koupit dárky, které chci a které si mí blízcí zaslouží! :) Vím, že Vánoce nejsou jen o dárkách, taky se na ně netěším kvůli dárkům, ale kvůli tomu, že všechny zase uvidím, obejmu a tak.. Opravdu mi moc chybí. Jsem tu už celkem dlouho, vlastně bych řekla že ted je to nejdýl, co jsem nikoho z Čech neviděla.

Petra se mě taky zeptala, kdy budu odjíždět jestli v červnu a jestli opravdu už napořád a nebo jestli nepřemýšlím, že bych se sem v září zase vrátila. To mě celkem překvapila, vůbec jsem nečekala, že by mě tu ještě chtěla, ale já už toho mám asi dost. Potřebuji zase změnu, dva roky je dostatek. Holandštinu celkem ovládám - tedy hlavně budu ovládat, a to mi stačí :).

S Felixem se udála jedna velká změna! :) Přijede mu bývalá a on ani neví na jak dlouho, nicméně u něj bude na tu dobu bydlet, takže s našimi sobotami je útrum, což je stejně vzhledem k tomu, že Petra s Robem ted bude skoro každou sobotu někde, a já tu musím být s dětmi. Hmm, tak snad si užijeme aspon tuhle poslední neděli, na které už jsme se domluvili, spolubydlící by prý měl někam zmizet, tak by to zase mohlo být príma :).

Novinky z Jesenického okolí

Ahojky zlato,
v tuhle dobu mě opravdu mrzí, že už nejsi mezi námi a tak nemůžeš urovnat či alespoň pomoci Jindrovi se vyrovnat s tím, co se právě v Jesenici děje. Je mi ho vážně moc líto a bohužel mu nemohu nijak pomoci. Anička, kterou jsme oba tak nesnášeli (ano, měli jsme k tomu pádný důvod, jak teď sám uvidíš) se rozhodla dát přednost Jardovi před Jindrou, takže po rozchodu s Jindrou začala chodit s Jardou. Opravdu mi to nepřijde hezké a správné, tyhle věci by se dít prostě neměli! Jindra je teď potkal, jak se objímají a líbají. Tohle chování se mi tedy vůbec nelíbí.. Anička se zachovala jako největší svině a Jindra má teď chuť Jardu zabít, což se mu nedivím, ale doufám, že to neudělá. Nerada bych ho navštěvovala ve vězení, jen kvůli nějaké pipině, co se rozhodla mu zničit život. Tak jsem si ti přišla trochu postěžovat, protože je mi ho líto a nijak mu nemůžu pomoci. Možná ty můžeš tam ze shora! :)) Zařiď ať myslí na něco jiného, potká nějakou jinou a užívá si zase života tak jako dřív!! :)) Děkuju :-*

Všechno má svůj konec

Všechno jednou končí, tak o tom jsme se my dva přesvědčili asi víc, než bychom chtěli/očekávali. Je to více, než rok, co "skončil" náš vztah a já musela dál ťapat po svých, stát zase na vlastních nohou, starat se jen o sebe, ujasnit si, co vlastně chci, co od života očekávám.. Hmm, tak v tom ale stále jasno nemám. Nevím, co budu dělat, ale tím se dnes vůbec zabývat nechci! :) Budoucnost je někde v dáli a o minulosti ani nemluvím. Chci tu mluvit o DNEŠKU, o PŘÍTOMNOSTI! Před pár měsíci jsem zažila zase to hezké vzplanutí! Ten pocit, když zjistíš, že se někomu líbíš, že ti na někom záleží a jemu záleží na tobě, takové ty nejhezčí "poprvé" - pusa, polibek, držení za ruce, rande... Zase mi někdo psal krásné, dlouhé zprávy. Nicméně jsme se seznámili (doopravdy potkali) asi tak 12 dní před mým odjezdem na prázdniny, myslela jsem tedy, že to znamená jasný konec. Co s holkou, která odjede na měsíc a půl někam do Čech. Naše vzájemné zalíbení to snad, ale jen posílilo. V ČR jsme byli denně v kontaktu, denně jsme si psali, věděli o tom, co ten druhý dělá, jak se má, na co asi myslí. Občas tam byly i stýskací zprávy, občas "zamilované", občas plašící - udělala jsem si těhotenský test O.o > to se mi nikdy nestalo.. bla bla.. ale do malé holčičky s modrými oči po tobě, bych byl zamilovaný asi víc, než do její maminky... Wohooo, cože jsi to právě napsal? Je do mě tedy zamilovaný a nebo ne? Vrátila jsem se zpět do Belgie a hned druhý den jsme se viděli, bylo to zvláštní! Tak strašně zvláštní.. Doteď si pamatuji ty pocity, žádné držení za ruce, jako měsíc a půl před tím, první polibek byl tedy delší než naše "prvně vidící se pusy", ale bylo to zvláštní.. Myslím, že nám oběma běželo hlavou, jak na tom vlastně jsme.

Slovo dalo slovo, pivo dalo pivo a my se zase smáli jako malí.. Miluju ty chvíle, kdy se můžu s někým zasmát, zvláště potom, jestli je to osoba opačného pohlaví. Nic tedy už nebylo jako dřív, to se asi stejně nikdy nestává, nenavázali jsme úplně tam, kde jsme přestali.. Přestali jsme totiž v tom NEJLEPŠÍM! Držení za ruce, líbání se na ulici, totální zbláznění v očích toho druhého. Ještě jsem tomu dávala jakéž takéž naděje po příjezdu sem, stále jsme byli v kontaktu, líbali se, měli sex.. Nebylo to, ale už to stejné jako před tím. Byla tam cítit ta "vzdálenost" mezi námi. Ta se teď tedy prohloubila do tzv. nekonečné vzdálenosti. Nevím, co si myslí on, nevím, co dělá, on neví to samé o mě. Není to o tom, že chci vztah, s ním už vůbec ne, je to o tom, říkat si věci na rovinu. Nesnáším nevědět, na čem jsem. Pokud jsme si minulý týden ještě dokázali denně napsat min. 3 zprávy, jaká velká změna se během těch pár dní udála, že teď si nejsme schopni napsat ani dobré ráno?! Ani stupidní, jak se máš? Nerozumím tomu, ale nejsem úplně hloupá.

Vím, že to nejspíš znamená pomalý konec.. Nu mnohem raději bych byla za ten rychlý, kdy to člověk obrečí a je pak bez problému, pokračuje dál, ale tohle? Tady je pořád ta zatracená naděje, že třeba má jen moc práce, že třeba .... Třeba! Nechci se spoléhat na naději. Já vím, že ta umírá poslední, ale tady v tomhle případě by mohla už odejít, abych se já mohla hnout z místa.

Kéž bys tu byl brouku, tohle bych neřešila. Kéž bys mi dokázal nějak pomoci. Já vím, tenhle boj musím zvládnout sama, abych se z něj mohla poučit a jít dál, tuhle chybu příště neopakovat - těžké, když ani nevím JAKOU chybu! V tomhle případě nejsem ani za hysterku, co by mu psala, co se změnilo, že mi nepíše, jestli mě už nemá rád! Ne, tohle jsem mu nikdy nenapsala, taky dělám, že jsem si ničeho nevšimla. Třeba si myslí, že když mě bude takhle pomalu ignorovat víc a víc, že mi samo o sobě dojde, že je konec, protože je to srab, co neumí říct a dát své city najevo! Neumí říct svůj názor.. Není to s ním jednoduché. Asi se smířím s koncem a budu si dál užívat svou Belgickou zkušenost! :)




This is the way you left me,
I'm not pretending,
no hope, no love, no story,
no happy ending.

Then live the rest of our lives,
but not together.  > to stejně nebylo v plánu! :)

Jednadvacáté narozeniny!

Milý Martínku,

ráda bych Ti alespoň tímto způsobem popřála všechno nejlepší k Tvým dnešním 21. narozeninám. Chtěla jsem napsal klasiku, ale to se tady asi moc nehodí - hodně zdraví?! Ha, ha, ha.. Hodně štěstí? Ale jooo, to doufám, že jooo. Snad tam jsi šťastný, já věřím, že ano, že je tam krásně a že hlavně ty se máš krásně a lásky?! No dobře, to bych Ti popřát mohla, ale také mi to připadá naprosto zbytečné, protože tam kde jsi je bezpodmínečná láska všude kolem Tebe, obklopuje Tě, ba co víc, určitě tě i vytváří! :) Nicméně jsem Ti chtěla říct, že Tě mám pořád ve svém srdíčku - to budu mít navždy. Nikdy na Tebe nezapomenu a vždycky budeš jedním z mých nejlepších přátel, i když už navždy tichým. Alespoň mám svého andílka, který na mě bdí tam nahoře :).

Posílám Ti tam nahoru písničku, která Ti pro změnu připomínala mě!

I když má svý divný zvyky,
nevyměnil bych ji s nikým!

Občas vzpomínám na ty všelijaké párty, co jsme spolu prožily! Jak nám bylo krásně, pivo, a všude okolo naši kamarádi! Určité párty se staly legendárními a historky z nich si vyprávíme doteď a jiné zase ne, ale to vůbec nevadilo, protože v těch chvílích jsme byli šťastní - nemluvím o ránech, ale o těch večerech! :) Byli jsme mladí středoškoláci, co si myslím, že jim patří svět > Páni mluvím, jak nějaká stará babička, hh, jsem zvědavá jestli jednou budu vyprávět svým vnoučatům, co všechno jsem zažila, a že pohled na svět mi změnil mladík, který zemřel aniž by se dožil 20tých narozenin. Pokud se já dožiji svých vnoučat, určitě jim to vyprávět budu! :)

Všechno nejlepší, ty můj nejdražší :-* <3

Jeden šťastný den

Zdravím miláčku :),

už je to zase celkem dlouhá doba, kdy jsem se ozvala naposledy.. Mám vždy tolik myšlenek, co bych Ti ráda napsala, ale pak se sem nedostanu včas, zapomenu je a nebo prostě - mám tisíc jiných výmluv, vždyť mě znáš :).

Ráda bych Ti, ale napsala dnes v tento šťastný den!!! :) Ptáš se, proč je tak výjimečný? Proč jsem tak šťastná? Důvod je prostý! :) Je dnes! Žádný jiný důvod k tomu být šťastná nepotřebuji! :)) Je to tak príma :). Ani už nevím, co jsem sem chtěla psát, zase určitě nějaká svá moudra, ale asi to dnes vynechám :D.

Začala jsem číst svou první holandskou knížku - Zegt nee tegen lezen / Řekněte NE čtení :D, je to sice pro děti, ale mě se to vážně líbí, jsou tam skvělé hlášky a já mám ráda knížky, u kterých se můžu i zasmát :). Taky jsem si vyrobila vlastní repráček z ruličky od toaleťáku, a to mi udělalo neuvěřitelnou radost.

Další úžasná věc je, že jsem objevila skvělý web http://flow-list.cz, kam si denně napíšu tři pozitivní věci, co se mi staly! :) Po týdnu mi vždy přijde takové malé shrnutí! Je to spíše pro lidi, co se necítí moc pozitivně, aby jim to pomohlo všímat si toho, krásného kolem nás, ale to nevadí, určitě je to super pro každého, i pro ty již pozitivně naladěné :).

Najednou mě napadá asi tak tisíc dobrých věcí, co se mi dnes staly, je to takový škoda, že je to jen na tři věci, možná si tam začnu dělat pomlčky a tři rozšířím na 9 :D :). Objevila jsem taky skvělý seriál Jak nežít svůj život, a je to vážně sranda! :)) Asi se jdu na jeden dílek mrknout ať toho dnes neudělám přespříliš :)).

Mám Tě rááááááááááááááááááááááááááááááááááááááda :-*

Don't fall in love...

Je to tu.. Bylo to vyřčeno, už žádné dohady, žádné domněnky.. V jednu z našich romantických chvílích prolomil ticho a šeptem "vykřičel" náš ortel: Don't fall in love with me! V tu chvíli jsem netušila, jak reagovat. Byla jsem rozespalá, uvolněná, bylo mi hezky, nechtělo se mi pouštět se do vysvětlování. Mohla jsem na to odpovědět pouze jediné: Don't worry! Což ho nejspíše moc nepřesvědčilo (koho by to přesvědčilo?), a tak to zopakoval - nezamiluj se do mě! Myslím, že mé ticho toho prozradilo více, než bych chtěla.. Více než bylo potřeba. Nevím, co si teď myslí a asi by mi to mělo být jedno, ale není!

Jak někdo může být tak namyšlený? Tak zaprvé NEJSEM do Tebe zamilovaná, zadruhé člověk si NEMŮŽE poručit do koho a kdy se zamiluje.. Pokud to někdo z Vás umí, tak mě to prosím Vás naučte, neboť já vážně nevím, jak to udělat. Buď se zamiluji a nebo ne, nic víc, nic mín.. To, že z nás nebude pár jsem věděla dávno, zamilovaná také nejsem, ale ráda ho mám, ještě aby taky ne, když s ním sdílím víc, než by někdy bylo potřeba, když mu říkám více, než bych měla. Je to můj "jediný" kamarád tady. Nechtěla jsem mu dát takovou důležitost, ale dala jsem, neboť jsem ještě nepotkala tu správnou kamarádku.

Ale díky tomu jsem víceméně procitla. Uvědomila jsem si ještě pevněji, než kdykoliv předtím, že zamilovaná opravdu nejsem. Jeho věčné poučování mi začíná lézt na nervy. Já mám přeci tolik volného času, že bych ho měla využít nějak jinak, lépe.. Nehrát Poua při čekání na něj, než vyleze ze sprchy, mohla bych třeba číst knihu, mimochodem včera večer mi psal, že hraje hru na počítače, můžete mi vysvětlit, kde je logika?

Další problém: chytá mě za slova! To mi tedy neuvěřitelně vadí, neboť já říkám spousty věcí ze srandy a ani nepřemýšlím, nad jejich hlubším významem, nu on bohužel ano, a tak se stává, že se dostane do monologu o sebevraždě, jen protože jsem plácla, že když nemá gauč může se jít rovnou zabít. Skvělé! Naštěstí má i spoustu plusů, poněvadž jinak bych s ním vůbec nemusela být :).

Dnes mám, ale príma den, takže se nenechám rozházet! :) Petra mi řekla jestli náhodou zase nehubnu, že jsem tenčí a tenčí a že budu odjíždět velká jako malíček :D. Cením si toho, že mi to řekla, neboť člověk co vás vidí denně nemá moc šance si všimnout jestli jste hubenější a nebo ne.. Jabadabadůůů :). Nu možná je to jen těmi novými kalhotami, poprvé v životě SLIM! :D

Floořina oslava

Ahojky zlato,

tak je to tu! :) Hlásím se opět po vydařeném víkendu! :) Tedy tentokrát jsem nikam nejela, ale zůstala jsem doma a i to se občas vyplatí. Floor slavila 12té narozeniny, které má tedy dnes.. V sobotu tu tedy byla velká párty, a když píšu velká myslím tím, opravdu velká. Bylo tu asi tak 60 lidí, z toho 30 dětí.. Všechno bylo perfektně připravené, obložené mísy, brambůrky, sýry, vína, makarony, které jsme s Floor pekly. Oslava se opravdu vydařila a i mě bavilo se o hosty starat :). Jako slova díků jsem druhý den obdržela 50 euro, neboť ze mě byli všichni absolutně nadšení.


V neděli jsem byla celou dobu doma a ani mi to nevadilo. Po dlouhé době celý víkend doma a stejně i tak jsem si to moc užila! :)
Sice neděle byla trošku pracovnější, ale to zase občas není na škodu! :)

Taky jsem vymyslela super nápad, doufám tedy :). Dětem jsem založila nový email wolterskinderen@yahoo.com, kam jim každý týden posílám, co se za ten uplynulý týden událo plus samozřejmě i fotky. Email jako takový i s heslem jim dám na konci mého pracovního roku, což znamená někdy v květnu či červnu příštího roku. Budou tak mít celý rok zaznamenaný.. Jak rostly, čemu se smály, co všechno zažily. Připadá mi to jako skvělý nápad tak doufám, že na tom budou stejně :). Jednou to chci udělat i pro své děti! :) A heslo jim dám až v jejich 18ti :) nu možná 15ti, to ještě uvidím.. :)


Taky bych si sem ráda poznamenala, jaké ŠTĚSTÍ vlastně mám!!! Mimo to, že se mi tedy rozbil mobil - vlastně jen jeho displej (díky za to, jinak celý funguje). V den, kdy se mi rozbil mě také málem srazilo auto, neboť jsem se nerozhlídla. Takže poté už jsem myslela jen na to, že jsem ráda, že se mi nic nestalo :). Čert vezmi nějaký mobil. Pokud nejde o život, tak jde fakt o hovno a vlastně jsem i ráda, že takhle mladá jsem zažila už něco tak strašného, že ze spousty věcí, ze kterých se mí vrstevníci budou hroutit, já nebudu moc řešit, neboť vím, že může být asi tak milionkrát hůř. Takže opravdu ve všem zlé, je něco dobré :).

Každopádně mé další štěstí spočívalo v tom, že jsem v pátek jela do školy autobusem, neboť jsem poté jela do Antwerp koupit Floor dárek. Samozřejmě jsem jela bez lístku, protože za celý loňský rok s legitkou, mě nikdo nezkontroloval. Nu, co štěstí nechtělo, revizoři nastoupili zastávku před tím, než jsem měla vystupovat a já si jich všimla už pozdě. Nicméně kontrolovali všechny okolo a na mě stále ještě nepřišli. Když už se jeden otáčel, že bude chtít i po mě ukázat lístek, autobus zastavil a já vystoupila. Takový kousek a mohla jsem přijít o 80 euro.. To by mě vyšlo pěkně draho ta moje sranda. Takže jsem se poučila a už si kupuji lístek.. Jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží :).

V pátek jsem pak tedy jela nakupovat do Antwerp a koupila jsem si super dvoje nové kalhoty, prvně v životě střih Slim, ale jsem s nimi moc spokojená, jsou pohodlné a snad i zeštíhlují :D :). V sobotu jsem byla od 9 h ráno do 14 h odpoledne s dětmi na hokeji. Floor hrála za dva týmy, takže jsem viděla 4 zápasy, ráno nepršelo, ale tak kolem 11 se zatáhlo a začalo pršet jako z konve, pak už jsme stáli jen pod střechou a koukali, jak hrají ty děti úplně promočené.. Bylo mi jich i celkem líto.

Jinak, co se událo u Felixe, o tom povím zase v jiném příspěvku :)). Teď se jdu mrknout na nějaký filmek. Tak zatím dobrou :) :-*

Představení přátelům

Ahoj zlato,
můj poslední článek se týká rozhodnutí! Rozhodnutí padla a já se je snažím dodržovat.. Nebudu tvrdit, že mi to jde.. Nejde! Není to tak snadné, jak se zdá. Např. rozhodnutí nekouřit je to nejjednodušší, které tam je, to mi vyloženě nedělá nejmenší problém. Rozhodnutí nechodit s Felixem mi vlastně taky nedělá problém, protože na to jsou potřeba dva, ale spíše jde o to, jak se cítím. Jsem smutná, pozoruji změnu a trochu se toho děsím. Možná je to všechno jen v mé hlavě, možná ne. Vím, že všechno jednou skončí, ale nevidím jediný důvod proč by to mělo končit před vypršením doby trvanlivosti, která je někdy do května příštího roku.

Nicméně bych sem měla asi zase popsat, jak probíhal můj víkend. V pátek večer jsem odjela k Felixovi, kam jsem přijela zhruba kolem osmé hodiny. Přišel mi otevřít dveře, dali jsme si pusu a šli jsme nahoru. U něj doma se nedělo nic výjimečného. Klasické věci, povídání, smání se, rozebírání mého "nešťastného" dne (ráno jsem nabourala kolem do popelnice, spálila si ruku, neboť jsem zapomněla do hrnce nalít vodu :D atd...). Potom fajn noc (nic extra, neboť byl dost vyřízen a usnul během chvíle), ale zase si to vynahradil tím, že mě celou noc objímal a nechtěl mě pustit z objetí.

Ráno jsme brzy vstávali, neboť musel do práce a já na výlet do Lutychu. Ještě jsem stihla super probuzení a pak sprchu, snídani a vyráželi jsme. Do Lutychu jsem jela dvě hodiny vlakem. Cesta mi celkem utekla, neboť jsem si koupila Cosmopolitan v holandštině a louskala jsem ho. Byla jsem příjemně překvapená kolika věcem rozumím :).

V Lutychu jsem se potkala s Keti. Zajímavá holčina z Makedonie, jen mě neustále rozčilovala svými řečmi o jejím novém příteli, neboť vlastně nemluvila o ničem jiném a nepustila mě téměř ke slovu.. A když už jsem měla slovo, tak mi neustále opravovala mojí angličtinu, neboť v Makedonii taky byla chvíli učitelkou aj.. Lutych je celkem pěkné město, ale nic extra. Strávila jsem tam s ní téměř celý den a pak jsme se rozloučily a já zase jela dvě hodinky do Antwerp. P.S. Donutila mě tuto upravenou fotku vložit na fb a dokonce mi nadiktovala i popisek k tomu, prostě neskutečná holka!

V 19:18 jsem dorazila do Antwerp na nádraží, kde na mě čekal Felix. Celou dobu jsem vlastně nevěděla, jestli tam na mě bude čekat a nebo ne, neboť se mi taky neozval. Naštěstí tam čekal. Byl oblečen sportovně, ještě z práce si myslím. Dali jsme si pusu a vyrazili jsme. Na cestě mi oznámil, že se stavíme u jeho kamaráda mu jen popřát a že pak hned půjdeme, neboť je unavený.. Byl unavený a protivný, to že jsme si nedali ani ruku, to už ani nezmiňuji, neboť u nás už je normální nedržet se za ruce - nejsme přeci pár, tak se prober Anet! Šli jsme do metra, kde mi koupil i lístek, neboť tady jezdím na černo :D. V metru byl protivný, protože jsem mu řekla, že jsem taky unavená po celém dni - co jsem přeci dělala? Vždyť jsem se jen procházela po městě! Pospíchali jsme do supermarketu koupit kamarádovi nějakou flašku. Celou dobu jsem si nebyla jistá, jestli mě vezme s sebou nahoru a nebo jestli na něj budu čekat u dveří.

Dovnitř mě s sebou samozřejmě vzal. To, že mi oznámil takhle pozdě, že jdeme na nějakou oslavu, mě celkem mrzelo, protože bych se samozřejmě oblékla trošku jinak, naparádila bych se a neostříhala bych se v pátek. Nicméně mi nic takového neřekl. Inu vešli jsme tedy do bytu pro mě úplně cizího člověka. Byl byl hezky zařízený! Jídla tam bylo spousta, ačkoliv já si vzala až ke konci pouze kousek dortu, i když jsem celou dobu měla hlad, jak vlk. Pili jsme Jack Daniels, nejdříve bez Red Bullu a pak s. Jojo dost mi chutná tohle pití, taky jsem první tři sklenky vyžunkla celkem rychle, což se na mě později i projevilo - opravdu si nepamatuju cestu domů :D.

Felixovi kamarádi jsou milí lidé, nicméně jsem si s nimi toho moc neřekla.. Celou dobu mezi sebou mluvili především Rumunsky, což chápu, nemám jim to vůbec za zlé, já tam byla vetřelcem. Představovala jsem si, že třeba Felix mi bude sem tam něco překládat (dobře občas něco přeložil, nebudu mu křivdit), ale nejvíc mi toho překládala Cristina, holčina kterou jsem tam potkala, sestra oslavence. Strašně super člověk, která studuje v Bruselu a její dvě nejlepší kamarádky jsou Češka a Slovenka, tak si na mě vzala kontakt (FB) a že se určitě sejdeme i s nimi, abych si taky občas popovídala česky :). Byla moc príma.

Felix mě tedy představoval, lidi to je Anet, Anet to je ... Oukej nečekala jsem, že bude říkal, lidi tak to je ONA! :D Fakt ne! Na takovéhle pohádky už nevěřím, ale tak aspoň mě představoval. Seděl víceméně celou dobu vedle mě, ale že by se mi nějak věnoval se taky říci nedalo. Z jeho chvilky se stali 4 hodiny. Odcházeli jsme o půlnoci. Já upadla cestou na jezdících schodech a mám nohy samou modřinu - klasika :D. Nějak jsme tedy dorazili domů, fakt nevím jak. Tam jsme měli zase super noční řádění, ze kterého si pamatuji jen útržky, ale vím, že to trvalo fakt dlouho. Potom jsem mu dala super masáž, u které usnul, takže doufám, že to je známka toho, že byla fakt super.

V neděli ráno jsem musela brzy odjet, kvůli Tomovi, kterého jsem měla na starosti. Šel se mnou na zastávku (žádné ruce) a tam jsme si povídali, ale byl zase trošku mrzutej a hlavně mu byla zima takže nic moc. Rozloučili jsme se (pusa) a já odjela. Z domova jsem pak jela zase s Tomem do Antwerp na Jak vycvičit draka 2, což už jsem po druhé viděla v kině, ale stejně ten film zbožňuji :).

Jinak u rodinky se mi celkem daří. Tom mi včera oznámil, že se chce zabít a že já se můžu koukat. Běžela jsem za ním do kuchyně a on opravdu držel nůž v ruce. Vzala jsem mu ho a šla jsem si s ním promluvit do obýváku. Říkala jsem mu, že ho máme všichni rádi a že není hloupej atd.. celkem jsem ho uklidnila a pak jsme si šli hrát, což bylo moc príma :).

Toť asi vše k mému víkendu a životu v Belgie. Zanedlouho se zase ozvu. Pusu :-*

Rozhodnutí

Dospěla jsem k pár velkým rozhodnutím a pár menším :). Vídání se s Felixem mi rozhodně pomáhá utříbit si myšlenky (možná také i díky tomu, že na něj poslední dobou čekám dvě hodiny v Antwerpách). Mám tak spoustu času přemýšlet.

První a pro mě celkem zásadní rozhodnutí - PŘESTAT KOUŘIT! Protože to ničemu neprospívá, a ba co víc už mi to nepřijde ani frajerské (vlastně mi to nepřišlo asi nikdy, ale to je jedno). Akorát za cigarety utrácím své těžce vydělané peníze, a to už odteď nebudu muset.

Druhé rozhodnutí - NAUČIT SE PERFEKTNĚ NIZOZEMSKY (vlámsky)!! Další velké rozhodnutí, které musím dotáhnout do konce. Jak mi bylo oznámeno, touto dobou už bych měla mluvit plynně vlámsky pokud už jsem v levelu 2.2, bydlím s nizozemsky mluvící rodinou a vlastně se neustále potýkám s nizozemštinou (ano, nicméně ne všichni jsme tak jazykově zdatní - FELIXI! :D). Pokud se naučím dobře holandsky, budu si to moci uvést do životopisu a později se tím třeba i živit, a to by mě bavilo. Ono zase tolik lidí v ČR holandsky neumí, takže jedině dobře pro mě. Zatím jsem si zkusila říct, že jeden den v týdnu budu mluvit jen holandsky. Jeden den bych mohla zvládnout, když tak toho hold tolik nenamluvím :D.

Třetí rozhodnutí - NECHODIT S FELIXEM! Zdá se to jako matoucí rozhodnutí? Vždyť jsem to přeci celou dobu chtěla. Ano i ne, nicméně jsem se dnes rozhodla, že bude lepší s ním nechodit. Dost mi to usnadnil i on, když mi vysvětlil proč vztah nechce (bojí se bolesti, v 16ti ho jeden rozchod příliš zasáhl, a tak by nerad udělal tu stejnou chybu > což by asi neudělal, když mu 16 už není a má určité zkušenosti, ale budiž, jeho rozhodnutí). Takže mi vlastně řekl, že mě má rád a že mu na mě opravdu záleží (to vážně řekl), ale že se bojí bolesti a ať to zní sebenamyšleněji nic na tom rozhodnutí měnit nebude (nu to mi vážně nevadí, pokud se ke mě bude chovat tak jako doposud, tím lépe). Také mi dnes psal (evidentně o tom vážně přemýšlel), že chce pouze krásné vzpomínky na mě, pozitivní vzájemné ovlivnění, abych o sobě získala lepší mínění a měla lepší úsudky - nu to se mu povedlo, to se musí vážně nechat, neboť jsem tu jen na krátkou dobu (kdybych tu byla déle, chodili bychom spolu?! - naštěstí na co by kdyby nehrajeme).

Čtvrté rozhodnutí - UŽÍT SI KAŽDÝ SEX, JAKO BY BYL POSLEDNÍ!! To jsem se nerozhodlo dnes, ale zhruba předevčírem a vážně se mi to vyplatilo! Víkendový sex byl naprosto báječný a zase jsme překonali mé další poprvé (jestli to půjde takhle dál, nemůžu už pak žádnému klukovi dát žádné své poprvé - vlastně mi to, ale vůbec nevadí :D), sex na schodišti před jeho bytem a potom na tom zábradlí, ze kterého jsem mohla klidně spadnout dolů (nespadla), byl naprosto fantastický. Můj nápad s tím vzít si žluté šaty a pod ně žádné kalhotky opravdu přinesl kýžené ovoce. Jop to bylo vlastně moje další poprvé, jít bez kalhotek, takový pocit svobody, to se mi líbilo.. Ale nijak často to praktikovat nebudu, spíše vůbec (možná jen s Felixem, a to jednou za čas).

Toť asi vše k mým dosavadním rozhodnutím! :) Teď už je jen začít dodržovat :)).

Zázračný víkend

Je to tu! Stalo se něco v co už jsem ani nedoufala.. Zažila jsem naprosto fantastický víkend! Lépe řečeno sobotu večer a celou neděli :). Tyhle okamžiky si chci pamatovat do své smrti, čerpat z nich energii, protože té sem měla na rozdávání a těšit se z nich, jak jen to jde, i když věřím, že ještě pár krásných víkendů zažiji :).

Sešli jsme se v sobotu večer okolo 19:15 :)). Před tím jsem v Antwerpách měla sraz s jednou holčinou, kterou jsem poznala na FB a která je naprosto divná a ujetá, neboť začala bydlet s klukem, kterého zná dva měsíce. Každopádně tato slečna Kathrine se mnou měla sraz v půl čtvrté na nádraží, přišla tam i se svým klukem (díky bohu za to) a o půl páté už zase musela na návštěvu k babičce toho kluka. Takže jsem na Felixe čekala poměrně dlouho, od půl páté do čtvrt na osm. Chvíli jsem se procházela a poté jsem si to namířila do Irish Pubu na jedno pívečko značky Duvel (v tu chvíli jsem si myslela, že na jedno).

Felix dorazil a my si začali povídat a zase se smát.. Seděli jsme na "našem" místě nahoře po pravé straně. Opravdu moc ráda sleduju, když se směje nebo o něčem zaujatě vypráví. Po hodině a půl cca jsme se začali líbat a od té doby jsme víceméně nepřestali. Pomohl mi nebýt už jistým znamením zvěrokruhu (co se míst týká) a mé zkušenosti se tak pozvedli zase na jinou úroveň. Potom jsme se šli projít, koupili si hranolky v N°1 (nejdříve česnekový dip a poté Joepi dip :), o všechno se dělili, drželi se za ruce..

Po této super procházce, jsme se rozhodli jít domů pro klíče, neboť spolubydlící by se nemusel vzbudit, po té co se vrátíme "nadránem". Jak jsme přišli domů, tak jsme tam také zůstali. Ani jsem si neuvědomovala, jak moc mi chyběl ten dokonalý pocit usínání s někým, někomu v náručí. A úplně ze všeho nejhezčí snad je, když si mě v noci sobě vždycky přitulil a tiskl.. Já byla zády a on mi dýchal do vlasů, ruku na mém břiše a spal. Je tak roztomilej, když spí.

Druhý den jsme měli v plánu piknik, ale po vzájemné konzultaci (tedy spíše to probíhalo: on: joo už vím a já: co? co už víš? on: jsem si tím jistej já: čím? on: neuděláme piknik, ale grilování a já: cože? jak? ty snad máš gril? on: nech se překvapit) jsme se shodli, že si ugrilujeme, alespoň nebude muset denně utrácet za jídlo. Ráno mi tedy udělal snídani - chleba s lososem je naprosto luxusní záležitost. Nikdy jsem neochutnala takové ty tenké plátky lososa a jen tak na chlebu, je to dokonalé jídlo, ještě teď si vybavuji tu chuť. Poté jsme si šli ještě na chvíli zdřímnout (cca 3 hodinky) a pak už jsme vyrazili. Nejdříve jsme šli dát uschnout prádlo do sušičky (taková ta jedna velká místnost, kde je třeba 10 praček a 5 sušiček a ty si jen zaplatíš, co potřebuješ a na jak dlouho), potom nakoupit a následně domů. Ještě před tím vším jsem si docela dobře popovídala s jeho spolubydlícím, na kterého jsem koukala jako puk, že mluví anglicky celkem obstojně, i když mi Felix říkal, že nemluví vůbec (Felix odešel pro nákup).

Zde v Antwerpách existuje park, kde máte k dispozici gril (zdarma), takže když si přinesete svoje jídlo a uhlí třeba tak si můžete perfektně ugrilovat, sedět v přírodě u řeky Schelde a mít se prostě báječně, což jsme se také samozřejmě měli. Taky jsem poprvé v životě ochutnala grilované žampiony a bylo to taky nebe v hubě (promiňte za ten můj výraz). Jinak jsme grilovali hamburgery, vinné klobásy (něco v tom smyslu) a ještě jeden typ masa, které nám chutnalo nejvíc. Po grilování jsme se vraceli domů (zase jsme se drželi za ruce) a tam jsme si jen povídali a "dělali neplechu".

Co si určitě chci zapamatovat je pocit, když mi u toho říká, jak úžasná jsem (You are AWESOME, just AWESOME, Anett), chuť lososa na chlebu, chuť grilovaných žampiónu, to, jak přirovnával náš sex k takovým zážitkům jako je seskok padákem a výstup na horu Mont Blanc, mé "odpannění", usínání a spaní s ním, to, jak mě drží, to, jak si na něj mohu lehnout a hladit ho, to jak spí, tu jeho vůni po sprše, jeho pohledy, doteky, slova, smích... Je toho tolik..

Na nic z toho NEZAPOMEŇ Anett, ať se stane cokoliv. V těchto chvílích jsi naprosto šťastná, a to stojí za jakoukoliv bolest, uvědom si to a važ si těch chvil, může to skončit rychleji, než si kdo dokáže představit..

DĚKUJU!!!! <3

Události prosté au-pair

Ahoj broučku,

tak už se tři dny přemlouvám, že Ti sem napíšu, ale vždy jsem tak unavená, že si raději pustím Přátelé a klimbám u toho - já vím, není to zrovna nejideálnější způsob, jak plýtvat časem, ale zase to není ani ten nejhorší! :) Poslední dobou jsem měla takové divné pocity, hlavně co se kamarádek týká. Chybí mi tu jakákoliv spřízněná duše, která by nebyla kluk, ale holka.. Potřebuji tady mojí Hannu, která odjela zpátky do Švédska.. Takhle všechny své "problémy" svěřuji pouze Alejandrovi a i když je to kluk chápavý a spoustě věcí rozumí, nemůžu s ním přeci jen rozebírat to samé jako s ní, nemůžu s ním jít do Irish Pubu a nechat se zvát od kluků na drink, protože to by jaksi ztratilo smysl.. Chybí mi tu strašně moc. Mým přáním pro teď je najít si tu kamarádku, s kterou bych chodila na drinky, svěřovala se jí s tím, jak mě "štvou" a neštvou děti, co všechno se děje s Felixem a tak.. Kamarádky samozřejmě mám, ale bohužel jsou teď všechny momentálně v ČR a samozřejmě šíleně zaneprázdněné, což jim nemám nikterak za zlé, jen jde o to, že mi tu je prostě smutno.. A víš co? Jdu napsat na stránku na fb s au-pair, jestli nějaká nemá někdy čas na to se sejít a poznat se :).

Hotovo! :) Já to udělala! :) A to i přesto, že se k tomu už asi měsíc odhodlávám! :) Uvidíme, snad se někdo ozve, jestli ne tak je snad vyrazím hledat sama :).

Tak teď bych se asi zase měla zmínit, jak se vyvíjí můj "vztah" s Felixem :). Řekněme, že přes týden se moc vyvíjet ani nemůže, protože se vidíme pouze o víkendech. Nicméně v týdnu si alespoň denně píšeme. Teď jsem u něj v sobotu v noci spala. Chtěla jsem jít někam ven mezi lidi, na drink a pak k němu, ale to se nám jaksi nepovedlo, nicméně i přesto jsem si to užila. Bylo to moc príma. Je mi s ním fakt hezky, vím, že z toho prostě nikdy nebude víc asi než to je, ale i tak jsem šťastná za to, jak to je. V noci mu volala nějaká Diana (cca ve 12 v noci) tak mi chvíli vrtalo hlavou proč mu nějaká holka volá. Nu upřímně proč asi, že? Rozhodla jsem se to, ale neřešit. Nechodíme spolu, nemám absolutní právo na to být ta jediná, s kterou se schází, i když by mi to samozřejmě vyhovovalo. Chvíli jsem váhala, jestli se ho na to třeba zeptat, zda-li má také někoho jiného, abych věděla jestli je třeba taky v pohodě jít s někým jiným na drink, ale pak jsem si to rozmyslela. Holka, neptej se na otázky, na které NECHCEŠ znát odpověď. Určitě bych to nebrala tak v pohodě, jak si představuji. Vyšilovala bych a všechno tím zkazila. Neptám se, nepátrám, užívám si to, že se mnou vůbec nějaké ty chvilky tráví a většinou je to o víkendech, což jsou "ty nejdůležitější večery z týdne" takže pro něj asi taky budu nějakou tu důležitost mít, a to mi stačí :).

Další novinkou v mém/tvém/našem životě je, že Jindra už není s Aničkou! Doufám, že jednou pro vždy a definitivně, ale podle toho jak si s ním píšu, tak by to definitivní býti mělo. Událo se takových věcí, po tom co jsi nás opustil a věř mi, že Jindra by tě v těchto chvílích potřeboval tak, jako nikoho jiného. Mrzí mě, že tu pro něj nejsi. V tuto chvíli by potřeboval více tebe než mě. Mám ho opravdu moc ráda a chtěla bych být s ním a taky ho utěšovat, jako utěšoval mě, když se to stalo. Nu nemůžu být bohužel na více místech najednou. Teď už jen doufám, že bude šťastný s nějakou jinou, která nebude ani vzdáleně připomínat Aničku :).

Na tuhle písničku jsme tančili s Felixem, když jsme čekali na autobus. Hráli ji z nějaké hospody a bylo to moc príma :).

Kolosální nehoda

Ahojky miláčku,
tak jak se tam máš? Doufám, že nestrádáš a je všechno v nejlepším pořádku, ale to ono tam asi ani jinak nejde :). Nu já tu mám o zábavu postaráno ti řeknu. Od té doby, co jsem přijela - tedy spíše od pondělí denně vařím večeře, ale jsem ráda, že budu mít aspoň nějaké zkušenosti s vařením :). Stihla jsem se přihlásit do školy a je nás zhruba jen 7 ve třídě a máme novou učitelku, Ilse.. Není to Anke, ale také není špatná, snaží se, a to je podstatné.

Jinak Ti povím, co to je s těmi koly??? Ve čtvrtek jsem jela na kole do školy a když jsem odjížděla, měla jsem prázdnou zadní pneumatiku? Už od školy, což znamená nějakých 8 km, a to jsem nehodlala jít pěšky.. Tak jsem občas šla a občas jela, neboť to dělalo zase hrozný randál. Poté v pátek jsem si půjčila Robovo kolo, to má ale bohužel už dlouho špatné sedlo, takže se na něm nedá moc dobře sedět, když chce člověk jet, musí na něm stát - dobrý, to aspoň není má chyba. A dnes? Jela jsem na přivítání nových občanů, bylo to super. Jídlo, pití, příjemní lidé v muzeu, kde jsem nikdy nebyla a pak nás měla čekat okružní jízda na kole. Půjčila jsem si Petřino kolo, které Rob předtím dofouknul a jelo se na něm opravdu skvěle. S okružní jízdou jsme ujeli asi dvacet a minut a najednou BUM! Rána jak z děla!! Samozřejmě mi praskla zadní pneumatika, takže jsem nemohla pokračovat?! Musela jsem zavolat Petře ať pro mě dojede. Měla jsem strach, že na mě budou naštvaní, ale tohle opravdu nebyla moje chyba a naštěstí to vědí i oni. Dojeli pro mě (Petra a Floor), daly jsme si kafe v kavárně a jely jsme zpátky domů. Nicméně v úterý, středu a pátek mám jet s Tomem do jeho školy a taky ho pak přivést tak jsem zvědavá, jaké kolo použiju, protože to Robovo se sice použít dá, ale celou dobu stát se mi taky nechce.

Uvidíme, jak vyřešíme tuhle situaci, ale určitě to nějak zase zvládneme :). Večer Ti sem snad napíšu něco víc o mém "vztahu", protože nevím, co si myslet a nutně bych to potřebovala s někým probrat, škoda, že mi nic nemůžeš odpovědět, ono i kdyby si asi mohl, tak bychom tenhle rozhovor, zase na druhou stranu, nikdy nevedli. Teď musím běžet, večeře volá! :)

Pac a pusu :-*

Hlavně se nezamiluj!

Je to tu! Přišlo to tak znenadání! :) Vsadím se, že v tom máš prsty! :) Chceš mě vidět zase šťastnou, a tak plníš jedno přání za druhým! :) Panečku, to se ti tedy povedlo! I kdyby z toho nakonec bylo jen těchto pár dní užívání, vůbec bych ničeho nelitovala.. Děkuju, že jsi mi dal možnost poznat tohoto člověka. Zdá se mi být až příliš dokonalým a toho se trochu bojím, neboť já chyby mám a mám jich spousty, i když mi připadá jakoby on vůbec netušil, že bych nějaké mohla mít. Pokaždé když jsem s ním, zářím (chtěla jsem napsat jako s tebou, ale bylo by špatné srovnávat a porovnávat, to dělat nechci, každý jste úplně jiný, něčím zvláštní, něčím mě sympatický).

Jmenuje se Felix Nevímjakdál :D, je mu 27 let, pochází z Rumunska, nemá rád Rumuny, je to horolezec tělem i duší, umí anglicky, rumunsky, španělsky, italsky a učí se holandsky, je stejně vysoký jako já, má hnědé oči, six pack, nohy do O, krásný úsměv a ještě hezčí smích. Perfektně se vyzná v ženách (ještě nevím jestli tento bod dát do plus a nebo mínus :)), je pozorný, vtipný, perfektně líbá, miluje zábavu, ženy, dobré jídlo, sport, hory, sex.. Má zajisté i spoustu mínusů, ale o těch se tu zmiňovat nechci, protože na to jednou určitě taky dojde! :)

Seznámili jsme se na Badoo, napsal mi jako jeden z prvních a ještě ke všemu mi chválil básničku, kterou jsem tam měla na profilu (When tomorrow starts without me). Měsíc jsme se psali, pak na 14 dní přestali a poté zase začali a od té doby už jsme nepřestali, když nepočítám tábor, kde není signál a jeho Alpy, kde také neměl signál, ale naštěstí obě akce, probíhali ve stejnou dobu.

Před mým odjezdem do Čech jsme se viděli asi tak 6x a co jsem přijela zpět tak už jsme se v neděli stihli vidět (přijela jsem v sobotu). To o čem jsem tu, ale chtěla psát je, že mi každý radí ať se hlavně nezamiluji. Proč proboha?! Není to přece to nejhezčí, co člověka může potkat? Proč bych se měla nějak krotit? Ono na tom stejně nesejde, protože poroučet srdci neumím. Zamilovaná tedy ještě nejsem, na to se známe příliš krátkou dobu, ale ráda ho mám, a tak si říkám, že za veškerou lásku vždycky stojí bojovat a i když konce bolí tak těm začátkům se nevyrovná vůbec nic, i kdybych měla prožít deset konců pro jeden začátek, nelitovala bych toho, protože to je ten nejhezčí čas tady na zemi :).

Léto 2014

Ahojky zlato :-*,
konečně jsem si našla čas Ti sem zase trochu něco napsat - slibuji, že teď už to budu dělat pravidelněji, neboť je i pro mě dobré se po čase ohlédnout a vidět, jak jsem to své těžké období vlastně zvládala. Nicméně bych se Ti ráda svěřila s pár drobnostmi, které se mi toto léto přihodily.

Co se mi vybaví při slově prázdniny 2014? Asi jedno z nejlepších lét, zaprvé jsem nemusela pracovat a mohla si jen užívat těžce vydělané penízky :). Scházela jsem se s lidmi, kteří mi chyběli nejvíce a všichni mě samozřejmě chtěli vidět, protože jsem jim tak nějak "vzácná". Ono je vlastně dost zajímavé si uvědomit, že možná i kdybych v těch Čechách bydlela tak ty lidi nevídám o moc častěji a ještě ke všemu se můžeme i štvát a tak, ale takhle jsem těchto nezdarů ušetřena.

Nebudu se tu dlouho rozepisovat s kým vším jsem se viděla a neviděla, spíše ty zážitky co mi utkvěly v hlavě :). Jako třeba grilování s Tvými rodiči a Barčou Vrublovou, kde jsem společně vyhulili 3 brčka a měli jsme šílené záchvaty smíchu (jako když třeba tvůj taťka prohlásil ať něco zbude i dětem, potom třeba mamka jak hlásila pořád Jíííííro, řekni jen AHOJ mami!, nebo Barča, která zahlásila a tohle je co za druh zvířete na vaší Arvenu :). Také si dost vybavuji profesionální focení, které se více než povedlo a ze kterého nejdříve byli všichni otrávení, ale potom, když viděli výsledky tak mi moc a moc děkovali.










Také se mi dost vryla do paměti návštěva Verunky v Mirošovicích, to bylo dokonalý.. Večer ta sranda u bazénu, to se vážně povedlo, a nesměla mě hodit do bazénu, abych neztratila náušnici, kterou jsem nakonec stejně ztratila, protože mě tam opravdu hodila, ale šlechtí jí, že mi koupila ty stejné nové - děkuju :-*.

Poté nezapomenutelné Sány a asi nejlepší, které jsem kdy zažila. Klasické kytárky, policajti, Dětěnice, nahá koupačka v pískovně, nahá projížďka v audině, beach volleyball, karty, sprcha s Víťou, spaní mezi Adámkem, Víťou a Kubou, Pítý...

Jesenická akce s Domčou, Jindrou a Ondrou :)).

Výlet s rodiči a Vašimi na soutěsky do Českého Švýcarska, projížďka lodí, kde jsme dostali toho nejlepšího "gondoliéra", mamka, která všude viděla Tondu.

Tetovací víkend, jeden z nejlepších víkendů :). Všichni jsme si udělali malou radost, já teda o něco větší to uznávám, ale moc se nám to všem povedlo a Filip byl v rámci možností něžný :). Taky grilovačka u Karolínky a jejích rodičů se moc povedla a všichni si náramně sedli, až se mamka trošku přiopila. A zahráli jsme si i badminton a ping-pong.

Po těchto všelijakých akcí se odjíždělo na Paprsek, který měl být zase jedním ze skvělých roků. Nu byl i nebyl, jak se to vezme.. Mám z něj stále smíšené pocity a nevím na kterou stranu se přiklonit. Co se týče dětí, tak ty jsme vyhráli na plné čáře, i když jsme jich měli nejvíc. Kategorie A byla tou nejlepší ze všech, jak děti, tak my vedoucí (já, Verunka a Víťa). V kategorii nám vše klapalo a i když jsme 99% věcí vymysleli na poslední chvíli, ničemu to nevadilo. Víťa občas zazlobil, ale to jsme si vyříkali, jinak to je super chlap, kterého budu mít vždycky ráda jako toho super kamaráda, v jistém smyslu mě tedy zklamal, ale to prý chlapi dělají. Jak bych zhodnotila letošní celotáborovku? Hrůza, katastrofa.. To se prostě nepovedlo a doufám, že ten příští, třetí a poslední rok se podaří. Vedení tábora? Kubíka mám ráda, mám pro něj slabost, ale vést lidi není jeho silnou stránkou, což ostatně on i ví a uvědomuje si, takže si myslím to nemá cenu stále dokola omílat.. Zachránil nás, když to na poslední chvíli vzal za Ráďu a za to mu prostě patří veliký DÍK! :) A večery? Nu párkrát jsem opilá trošku byla, né že né, ale nikdy to nebylo do stavu, kdy bych si druhý den nic nepamatalovala.. Každopádně určité párty se hodně vyvedly, třeba ta první a poslední a pak určitě i nějaká mezi :D. Kluci? Nu plány jsem měla úplně jiné, co ti budu povídat, ale naštěstí jsem žádné neuskutečnila. Nejsem taková a nikdy taková ani nebudu a nechci být. Jedna holčina taková byla a spíše byla všem pro smích, jen by mě zajímalo co si o sobě vlastně myslí ona sama. Jinak jsem vydržela nezvracet, beze sračky, bez teploty až do posledního dne. To ráno jsem tedy hodila malou šavli, ale nejsem si jistá, jestli z alkoholu či z toho viru, který měli úplně všichni. Nicméně tábor byl fantastický a nezapomenutelný jako je prostě každý rok, neboť mýtinka na Paprsku je magická a Za mě trapný a utahaný... :D

Potom bych také ráda zmínila Shaggy Cup, který se konal na Tvou počest a na kterém jsem i vyhrála první místo, protože jsem měla nejlepší tým (Adam, Editka, Tommy, já a Flash) a taky protože se mi dařilo určitě i díky Tobě. Takže bych Ti i ráda poděkovala a doufám, že se Ti líbilo, že se lidi schází na Tvou počest, to se po mé smrti určitě dělat nebude ;).

Také jsem se sešla se spoustou super lidí, se spoustou z nich jsem se sblížila, poznala je, stali se více mými přáteli. Někteří mě mile překvapili a pouze jediná osoba zklamala, ale to je v poměru s těmi, co mě potěšili či příjemně překvapili, úplné nic.

Děkuji všem za dokonalé prožití prázdnin a doufám, že se se všemi brzy zase uvidím. Děkuji Tobě, za to, že při mě stále stojíš a já si to stále uvědomuji :).

Zmeny prichazeji

Obdobi temna/svetla? Kdo vi.. Ja sama se v sobe nevyznam o nic vic.. Za mou presne mesicni pauzu muze muj pocitac, ktery odmitl dale fungovat. Nejspi si rekl, ze ho preci nepotrebuji, kdyz mam tak dalko rodinu a pratele, ze me s nimi spojuje jedine on. Rekl mi "davam si pauzu" a odesel, snad se vrati az budu zase v CR a az mu tam nejaci ti odbornici pomuzou. Nesmutnim kvuli tomu, to totiz vubec nema cenu. Na hmotnych vecech by se clovek mel naucit nelpet a ono kdyz nejde o zivot jde o h**** :). Tak jsem si pujcila Sofi pocitac (tentokrat bez dovoleni, na tajnaka, nebot je ve skole) a rozhodla se napsat zase nejakej ten clanek. A i kdyz to jde tezko a bez hacku a carek (ostatni prominou), s jinou klavesnici (na ktere uz umim psat skoro jako na te ceske), musim se snazit. Protoze broucku, i kdyz jsem ti sem mesic nic nenapsala, nebyl by den, kdy bych na tebe nemyslela.

Nastesti tento web zase tolik ctenaru, kterym by to ublizilo, nema. Jak ti popsat tento jediny mesic plny zvratu? Pro me se staly dve asi ty nejdulezitejsi udalosti, odjela mi zpet do Svedska Hanna, se kterou jsem se sblizila vice nez bylo v planu, a tak me i samozrejme vice mrzi, ze uz odjela. Jojo, hodnota veci a lidi vam dojde, az kdyz o ne prijdete. A pak jsem se seznamila s Orechem :D, takhle mu rikat me opravdu bavi :D. Vlastne doted nevim, co si o nem myslet, nebot to je clovek, ktery je "busy" nejvic ze vsech lidi, a proto nema cas se ani se mnou sejit ci odepsat. Jenze po patku se ty karty otocily, Anetka si zacala uvedomovat, ze ne vse co mi prijde do zivota, je pro me to nejlepsi, a i kdyz stale veri, ze toho prince ji posles, tak ji nejdriv posles evidentne nejake "neprince", aby toho Prince potom mohla opravdu poznat. Nu to se ti povedlo. Me smisene pocity opravdu harasi. Nicmene se z nej jen stalo cislo 3 a dal bych to asi nerozebirala, ponevadz to ani nema cenu. Odepisu mu, chci kamarada, ale uz nic vic :).

A tak jsem procitla, chvili jsem se topila v hovinkach a resila, co by kdyby, jojo ja vim, ale tak na kazdeho takova nalada jednou dolehne.. Ted uz se zase jen soustredim na to, ze to tu mam rada. Ba ne, mela bych byt uprimna, soustredim se na to, ze uz jsem v CR. Na tyhle prazdniny se tesim vice nez na vanoce, tesim se na ne vice, nez na cokoliv. Jinak rodice si poridili noveho pejska a kazdy vikend vyleti (bojim se, abych je jeste poznala az prijedu domu) a tabor? Stale nevim v jake kategorii a s kym budu, ale vypada to, ze nakonec skoncim u Acek s tou nejlepsi a Vitanem, tak drz palce :-*.

Anetka se meni, kniha se dopisuje, kruh se uzavira. Miluju te, tichy priteli :-*

Potřebuji múzu

Ahoj zlato,
tak nějak poslední dobou přemýšlím, co udělat na ten tábor.. Jak to všechno skloubit dohromady, aby se to líbilo a aby to ty děti hlavně bavilo. Chybí mi ta správná múza. Vždycky si už řeknu tak teda teď se tomu budu věnovat a vymýšlet to a pak si řeknu, ale na druhou stranu mi chybí dost informací, udělám to, až je budu mít. Nu zatím je nemám a ani si o ně nepíšu! Tenhle týden tady má být krásně tak se těším! :) Konečně!

Jinak sice je mé jméno napsané v kalendáři, ale ten jak je vidno už nikdo nepoužívá. K svátku mi nepopřál skoro nikdo. Tedy ano ti nejdůležitější a těm jsem strašně moc vděčná, rodina, Verunka a Dominik a Hami! :) Díky aspoň za ně! :)

Denně pilně cvičím a level 2 mě docela zabíjí. Taky se musím s Petrou domluvit na těch dalších víkendech, ale když mi řekla, že příští víkend bude zase "so busy" tak se jí úplně bojím zeptat jestli sem Barča může přijet nebo jestli já aspoň můžu odjet. Každopádně penízky bych měla dostat ve středu tak se těším.

V hokeji se nám nedaří a řekla bych, že je to více vina rozhodčích než hokejistů, ale tak.. Tebe hokej nikdy moc nezajímal :). To je spíše informace pro mě. Už se strašně moc těším do Čech. Mám to tu ráda a jsem nejvíc vděčná, že tu mohu být, ale chybí mi ti moji kamarádi. Ale zase na druhou stranu. Když si představím, co jsem dělala loni (pošta) a kde jsem ted? Panečku, mám tu nejlepší práci na světě. Dvakrát - třikrát víc peněz za mnohem méně práce a navíc to ani neberu jako práci, kolikrát si říkám - teď vážně pracuju? Což je celkem sranda :D.

Nejvíc ze všech mi ale samozřejmě chybíš ty :(. Tak moc až se to občas nedá vydržet..

Minulost mile útočí

Zlato,
už přišel zase ten čas napsání Ti! Myslím, že sis nejspíše všiml, že poslední dobou na Tebe myslí víc lidí, neboť jsem jim dala za úkol napsat o Tobě. Všechno to hezký, co jsi s nimi prožil. Napsala jsem Domčovi s Jardou a Romanovi s Jindrou, ale taky mým kamarádkám, neboť tě také znaly a trochu toho s tebou prožily! :) Já svoji část do knihy už napsala, je čas na nich! To, že se mi dnes děly jen ty nejlepší věci, beru jako znamení, že je dobré, že v tom pokračuji. Jsem ráda, že z toho máš radost, protože já jí tedy mám taky :).

Neboj se lásko, už jsem si jistá, že tu pro mě budeš napořád! :) Hlavně, když budu potřebovat, budeš tu pro mě, což si ostatně byl vždycky. Měl jsi pravdu, když jsi mi ten poslední den říkal, že nikdy nebudu muset vědět, co si bez Tebe počít, protože tu pro mě budeš vždy. Jsi tu se mnou, i když jinak, ale jsi a já jsem strašně vděčná, vážně. Miluju ten pocit, kdy si nepřipadám sama a vše mi vychází! :) Jsi můj ťutík, jak se o mě stále staráš!

Tak jak lidi o Tobě píšou i mě se vybavily vzpomínky na minulost. Na všechny ty večery v El Ranchu, Ska Pastoře a nebo na hřišti. Ty večery, které se nesly v duchu pivek, jukeboxu, punku a přátelství. Chybí mi ty večery, ale tak nějak hezky. Prostě už to nebolí, vzpomínám na to a usmívám se. Usmívám se při vzpomínce, kdy jsi mi kupoval všechny ty drinky (pamatuješ ten večer, kdy jsme ochutnali snad všechny z menu?) :D, kdy jsme řešili největší problémy světa, politiku a na všechno jsme měli svůj názor. Vracení se domů nad ránem se songy z mobilu a pak ještě ty dlouhá "nadrána" v posteli! To nám všechno šlo, svět patřil nám! Tak si zase pouštím ty punkový songy a vzpomínám.

Dva ročníky Votvíráku jsme taky prožili spolu, i když ten první jsme se spíše náhodně potkávali, ale musíš uznat, že ten druhý už stál za to. Všechny ty koncerty. Bez Tebe bych vůbec nevěděla, co slovo koncert znamená. Jak jsi mě vždycky tak kouzelně chránil a všude mě chválil. Já se měla krásně a věř mi, že jsem si to uvědomovala, uvědomuji si to i teď.

Teď se mám taky krásně, jen trošku jiným stylem. Jsem jiná, úplně. Nejsem to, co jsem bývala a jsem ráda! Doteď plně nechápu, jak jsi se mnou mohl vydržet :D. Já když se na sebe zpětně podívám, tak bych si dala facku. O 15 kg těžší s myšlenkami, že jsem krásná, hubená a můžu mít koho chci a taky hlavně vtipná, že tě nepotřebuju, že mě miluješ až moc a chováš se dětinsky (vždyť jsem to na tobě kdysi milovala).. Panebože, obdivuju Tě, že jsi se mnou byl tak dlouho!!! Nehledě na naší pauzu.. Proč proboha pauza?! Všichni mi říkali, že jsi neskutečnej, že mě miluješ tak jako nikdo nikoho, že nepotkám lepšího a mě to bylo málo? Ano! Byla jsme hloupá, ale sebelítostí to nespravím.. Ba naopak bych si zase v budoucnu říkala, že jsem teď byla ještě blbější.

Ne, prostě se Ti chci jen omluvit. Omluvit za ty noci, které ses kvůli mě trápil, za ty dny, kdy jsem si myslela, že pro mě nejsi dost dobrým a za další kraviny, kterých jsem se dopouštěla. Pevně, ale věřím, že jsi mi dávno všechno odpustil, minimálně tyto krásné dny jsou mi toho důkazem! Důležité je, jaká jsem teď a že svých chyb jsem si vědoma a vím, že už se opakovat nebudou. Vážím si každého dne a jsem vděčná za příležitosti, kterých se mi dostává.

Miluju Tě z celého svého srdce!! A děkuju za dnešek a splnění mého přání do 3 minut od pomyšlení na něj :P :).

Maminka slaví

Zlatíčko,

tak dneska je to přesně 40 let od doby, kdy se narodila moje mamka. Ten čas ale letí, co? :) Koupila jsem jí k narozeninám (tedy ještě ne, ale koupím) profesionální rodinné focení v ateliéru, abychom měli nějaké krásné fotky, dokud jsme mladí a krásní! Navíc bych si nechala jich pár i vyvolat a ozdobila si tady pokoj v Belgii! :) Taky jsem jí napsala emailík ze kterého snad měla radost - jooo měla, psala mi i smskuuu :). Ach bože! Já jí fakt miluju. Štve mě o to víc, že právě na takhle velké narozeniny nemohu být s ní :(. Na tatky 40tinách jsem taky byla a asi na ně ani nikdy nezapomenu, neboť se tam seběhla velká bitka a vlastně i díky mé mamce, protože se o ní chlapi rvali, nebo aspon takhle si to pamatuju :D.

Jednou bych chtěla být jako mamka a mít chlapa jako je taťka! :) Neskutečné jakými vzory pro mě tihle dva jsou! :) Chtěla bych umět vařit jako mamka a taky tak i vypadat! To bych měla život, nu i když mi přijde, že mamka si nemyslí, že by ho měla nějak skvělej. Nemůžeš jí prosím poslat nějakou tu sílu a energii a štěstí? Nebylo by to pro Tebe moc? Mě vážně přijde, že není moc šťastná a mě to hrozně mrzí, protože nemá zase tolik důvodů být nešťastnou.

V bohatě stačí, že tou nešťastnou v naší rodině jsem já poslední dobou. Ne že by o tom někdo moc věděl, to vůbec, ale prostě.. Připadá mi jako bys mě opustil. Jako by mi odešla půlka mého srdce někam a už se nikdy neměla vrátit. A to hrozně bolí. Já vím, že je to dlouhá doba, od toho co jsi fyzicky odešel, ale teď mi připadá jako by mě opustila i ta tvá duše. A já Ti to přeju z celého srdce, posunout se zase o kus dál, ale v tomhle jsem trošku i sobecká. Chybíš mi tu šíleně moc a strašně to bolí. Ještě chvíli tu se mnou buď.. Prosím.. Přeci mě tu nenecháš takhle? Já vím, že tam dál je to určitě krásnější a všechno, ale prosím.. Já tě tu ještě potřebuji. Nejsem připravená říci Sbohem..

Vím, že už jsem několikrát říkala, že jsem.. Ale fakticky? Nejsem, vůbec.. To bys měl přeci vědět nejlíp, ty mě znáš nejlíp. Prosím buď tu se mnou ještě chvíli aspoň do té doby, než pojedu na prázdniny domů. Pak budu mezi přáteli a už to nějak zvládnu, ale ted? Jsem tu sama.

Prostě ještě nejsem ready ... buď tu ještě se mnou. To, že právě vyšlo sluníčko beru jako znamení :P :). Už nechci žádné špatné dny a depky, které mě teď tři dny provázejí.. Chci zase ty super pozitivní dny, rozdávat sílu a úsměvy tak jak jsem zvyklá, to je to co mě baví a naplňuje.. Pomáhat lidem. Každopádně u mě nemusíš být nutně 24 hodin denně, ale prostě pár krát za den mě zkontrolovat :). A kdyby se mi něco nedařilo, trošku mi pomoci :D.

Ale samozřejmě tě tu držet nemůžu a ani nechci. Pokud jsi připraven jít dál, na nový svět - jdi. Prozkoumej to místo a já se budu těšit až mi to tam vše ukážeš.. Tak moc Tě miluju..

Období útlumu

Broučku můj,
já teď zažívám taková divná období :(. Vůbec nevím čím to je. V jednu chvíli jsem úplně v pohodě a těším se ze života a druhou bych nejradši nevylejzala z postele. To je strašné takovéhle nálady. Chci mít pořád jen dobrou náladu a nebo aspoň nemít takové ty špatné. Ty stýskající. Ty nálady, kdy sama nevím co si počít. Měla jsem v plánu napsat dva články, ale už si ani nevzpomínám o čem měly být.

Teď zažívám takové období útlumu a nerozumím tomu. Ničemu ve svém životě moc nerozumím. Nezbývá mi tedy dělat nic jiného než plnit krok za krokem své cíle, které jsem si stanovila, a tak mít stále něco na práci. Někdy to jde, někdy to nejde. Někdy chci jen lenošit - poslední dobou zažívám tento pocit pořád. To bych dělat, ale neměla, neboť léto a prázdiny jsou kvapem tu.

Má motivace už nadále není mou motivací. Snad jsem v tomto ohledu dospěla a vážně zjistila, že podnikat jakékoliv kroky, je naprosto zbytečné. Nezbývá mi než čekat a zdokonalovat sama sebe. Myslela jsem, že mi s tím pomůže, ale ne. V tomhle musím bojovat sama za sebe. Kéž bys tu byl a dodal mi tu tolik potřebnou sílu. Chce to se prostě jednou rozhodnout a nepřestat.

Koukáním na seriály se ještě nikdo nikdy nezlepšil. Vždy když jedu na kole domů tak mám tisíc myšlenek, co všechno chci a co bych udělat měla a pak? Jsem doma a na všechno mám zase spoustu času. Takhle by to dál nešlo. Nejdříve cíle a priority a pak se můžu koukat na cokoliv budu chtít.

Včera jsem tu fotku roztrhala, konečně mi došlo, že to bylo hloupé a dětinské. Upínat se k někomu, koho vlastně ani neznám? Proč já vždycky takhle rychle ztratím hlavu? Nu už jí mám zpátky a měla by mi zase chvíli fungovat, tak uvidíme. Drž mi palce zlato moje :-*.

Vrhám se střemhlav do bitvy sama se sebou a doufám, že na plné čáře zvítězí mé lepší já a krásná budoucnost! :)

Fotky z víkendu

Ještě jsem si vzpomněla, žes neviděl ty nejlepší fotky z mého Oranžového víkendu! :) Tak tady jich pár posílám..

První Máj, lásky čas

Zlatíčko,
tak mi teď v těhle dnech chybíš :(. Akorát mi psal tvůj kamarád prý, kde jsem na čarodějnice, tak jsem mu teda psala, že stále v Belgii :D. Psal, že si myslel, že kdyby byl v Praze tak bych se u nich mohla stavit. Na jednu stranu mě to potěšilo, že mě stále zvou na akce, i když ty už tu nejsi a že mě berou za kamarádku, ale na druhou - on neví kde jsem?! :D Měla bych si přiznat, že nejsem tak zajímavá, jak si myslím :D.

Dnes je první Máj, ani nevím jestli jsme se loni na prvního Máje viděli, ale asi ano.. Byl to nejspíše první rok, co jsem na prvního Máje dostala pusu (tedy vlastně druhý, rok před tím jsme byli taky spolu) a kdo by to byl řekl, kde za rok budeme. Nu letos nejspíš uschnu, ale Jarda mi poslal virtuální pusu a s tou se taky spokojím! Je hezké, jak tví kamarádi na mě myslí! :) Mám je ráda a prý podnikneme výlet až budu zase v ČR, tak to se těším!

Včera byly čarodějnice a já je oslavila úplně sama u sebe v pokoji. Vzpomínáš na čarodějnice 2012? Na hřiště, naší písničku, tanec a pití všemožného alkoholu nejlépe smíchaného dohromady? Cesta zpět s tvými kámoši a zpívání si po cestě? Tohle všechno mi děsně chybí, a tak jsem si aspoň otevřela 3 Plzně včera sama doma a trošku se připila. Už teda nevydržím to, co jsem vydržela normálně dřív. Fakt jsem jí trošku cejtila po těch pivech :D, a to byly jen 3 :D. Jsem vážně zvědavá na letošní tábor :D.

Počasí je tu opravdu aprílové. A já bych tedy měla shodit své růžové brýle a trochu se nad sebou zamyslet. Vysnila jsem si kluka, který neexistuje. Tedy myslela jsem si, že ano, ale ne. Zbytečně jsem mu přidávala vlastnosti, které nemá. Ano nikdo nejsme dokonalý a já si myslela, že on ano. Nic zvláštního se nestalo, jen jsem si řekla, že troška přemýšlení by neškodila. Nu, co naplat. Není dokonalý, já také ne, ale stále si myslím, že bychom se k sobě hodili. Kéž by k tomuhle zjištění došel i on - vždyť on nemůže, skoro tě nezná, jsi v Belgii, nemůže tě nikam pozvat... Až budeš tady všechno se změní. Nu jen aby! :) Nechci na něj už myslet a plánovat něco, co se možná nikdy nestane. Utíkají mi kvůli tomu jiné příležitosti. Měla bych tomu nechat volný průběh, nechat ho plavat. Co se má stát, se stane! Amen.

Posílám ti milion pusinek zlato, tam nahoru, tam kde je ti nejlíp, tam kde jsi šťastný. Posílám Ti objetí a úsměv, protože ten jsme si posílali snad častěji než polibek! :) Jsi moje štěstí!!! Kéž bych Ti tohle všechno mohla říci..

Miluju Tě, už navždy..

Změna stran

Zlato,
neuvěříš tomu, co všechno se mi stihlo přihodit za tenhle víkend.. Neuvěřitelné, nikdy jsem nic podobného nezažila. Já vím tedy, že to všechno asi zase bylo i díky tobě, ale prostě.. To budu vstřebávat dlouho, takhle úžasný páteční večer, celou sobotu a vlastně i pohodovou neděli. Jela jsem navštívit Barunku do Rotterdamu.

V pátek večer v 8 jsem přijela na vlakové nádraží, kde mě Barča vyzvedla a jeli jsme autem pro Wila a pak zpět k ní domů. Tam jsme se náležitě připravily a vyrazily jsme do víru velkoměsta. Trošku jsme popily, pohulily a prostě si jen tak užívaly ten život. Co, ale bylo zvláštní, že každý chlap/kluk, kterého jsme potkaly a který se s námi dal do řeči, chtěl mě a né Barču. Nevím, co to bylo za zvláštní kouzlo, ale úplně jsem tomu nemohlo uvěřit, doted tomu nemohu uvěřit. Barča, ta nejhezčí holka, kterou znám a ti kluci balili mě. Začalo to týpkem v baru, který nás zval na panáky a pořád na mě přes sklo koukal (seděl venku na zahrádce).

Potom jsme si řekly, že jsme nikdy nebyly v Casinu a že chceme vyhrát pár peněz :D. Vsadily jsme tedy euro do jednoho automatu a už jsme skoro 10 vyhrály, ale Barča to zmáčkla znovu a vše bylo ztraceno. Nicméně nám to vůbec náladu nezkazilo, ba naopak jsme hrdě pokračovaly dál. Našla jsme další hospodu, do které jsme mohly zapadnout. Povídaly si a popíjely. Pak jsme se chtěly přesunout tak jsme se zeptaly na cestu a ti milí pánové šli celou dobu s námi a povídali si. Každopádně jsme jim řekly, že jsme lesbický pár a ten jeden řekl Barče, že na ní žárlí, že je se mnou! :) To potěší. Dovedli nás k hospodě a zase odešli.

Poté jsme si šly zakouřit na takové vyvýšené místo, kde si nás okamžitě všimli 3 kluci, kteří se s námi dali do řeči. Ten nejpěknější tomu šéfoval, a tak se nás začal ptát kolik nám je a taková ta klasika, hrály jsme s ním hru jednu otázku on, jednu my.. Vlastně si toho o něm ani moc nepamatuju, jen, že se mi fakt líbil, byl to ročník 93 a v Holandsku snad dlouhodobě žil. Každopádně o číslo řekl mě. Doteď nechápu, proč jsem mu ho nedala. Občas mi připadá, že mi nedochází, že zadaná nejsem. Stále se víceméně chovám, jako bys byl v Čechách a čekal na mě. Číslo jsem mu nedala, bůh ví proč.

V jedné hospodě hrál song Ed Sheraan - I See Fire. V hlavě se mi v mžiku promítl ploužák s ním na tenhle song a zase nejvíc romantické situace. Přesto, že Barča stále povídala (a já jí vnímala) má duše byla na tom místě, které tak moc miluju a tančila si v klidu ploužák s tím, který mi dává sílu a naději aniž by o tom věděl. Tohle nejsem já, nikdy jsem to nedělala, ale zase i kdyby z toho nic nebylo evidentně nemám problém si někoho najít. Já jsem, ale človíček věřící/přející. Takže do onoho okamžiku si stále mohu snít, že to bude všechno tak, jak já chci a jak si představuji a už to mě činí šťastnou.

Potom jsme nasedly do BOB busu, který nás odvezl někam, kam jsme vlastně vůbec nechtěly a vyhodil nás někde, kde jsme to vůbec neznaly. Pomocí mapy v Barči mobilu jsme se, ale dostaly asi za hodku a půl pěší chůze domů. A i to nás bavilo, chtěly jsme stopnout auto, ale to bylo těžký, když za tu hodku a půl projelo kolem asi jen 1 auto :D.

Celou sobotu jsme potom procouraly v Amstrdamu, kde bylo mnohem více lidí než minulý víkend, vzhledem k tomu, že byl den krále. Všichni byli v oranžovém, a tak i my jsme neodolaly a koupily si oranžové klobouky a kytky, kolem krku. Ten den jsme měly neuvěřitelné štěstí na vlaky a autobusy. Nikdy jsme nečekaly více jak 3 minuty a vždy si i sedly, to by se nám nepodařilo ani kdybychom sebevíc plánovaly v kolik, kde máme být! :) Děkujeme :-*

V neděli už jsme jen ležely a koukaly na filmy. Poprvé jsme shlédla Pulp Fiction - vážně vynikající film! :) Pak jsem jela domů vlakem, který byl nejvíc narvaný, ale já si i přesto sedla. Byla jsem i u toho, proč vlak měl 30 minut zpoždění (jeden cestující nechtěl ukázat lístek, dokud mu průvodčí (neuvěřitelně sexy chlap) neukáže jeho místo, a tak ho průvodčí vyzval at si počká na další vlak, to on nechtěl a tak se čekalo na policii, 30 minut a ten chlap, ačkoliv měl platný lístek, stejně musel vystoupit a policie si ho odvedla a myslím, že bude platit i pokud za zdržení vlaku ve výši 150 eur).

Ale díky tomuhle zpoždění jsem nemusela v Antverpách čekat hodinu na autobus, ale jen 20 minutek, které jsme si zpříjemnila večeří z Gyros restaurace! :) Kde mi zase nějací kluci popřáli dobrou chuť a nezapomněli samozřejmě dodat, že jsem moc krááásná! :D To mě tak těší. To se mi vážně nikdy nestávalo, a je to neuvěřilně dobrej pocit. Škoda, že na tohle všechno mi nemůžeš nic napsat třeba: Vždyť jsi byla vždycky krásná, jen teď to začínáš taky vidět a tím otvíráš oči i ostatním nebo nějaké jiné tvé moudro.

Jdu spát, tak dobrou noc zlato moje :-*