neděle 27. dubna 2014

Změna stran

Zlato,
neuvěříš tomu, co všechno se mi stihlo přihodit za tenhle víkend.. Neuvěřitelné, nikdy jsem nic podobného nezažila. Já vím tedy, že to všechno asi zase bylo i díky tobě, ale prostě.. To budu vstřebávat dlouho, takhle úžasný páteční večer, celou sobotu a vlastně i pohodovou neděli. Jela jsem navštívit Barunku do Rotterdamu.

V pátek večer v 8 jsem přijela na vlakové nádraží, kde mě Barča vyzvedla a jeli jsme autem pro Wila a pak zpět k ní domů. Tam jsme se náležitě připravily a vyrazily jsme do víru velkoměsta. Trošku jsme popily, pohulily a prostě si jen tak užívaly ten život. Co, ale bylo zvláštní, že každý chlap/kluk, kterého jsme potkaly a který se s námi dal do řeči, chtěl mě a né Barču. Nevím, co to bylo za zvláštní kouzlo, ale úplně jsem tomu nemohlo uvěřit, doted tomu nemohu uvěřit. Barča, ta nejhezčí holka, kterou znám a ti kluci balili mě. Začalo to týpkem v baru, který nás zval na panáky a pořád na mě přes sklo koukal (seděl venku na zahrádce).

Potom jsme si řekly, že jsme nikdy nebyly v Casinu a že chceme vyhrát pár peněz :D. Vsadily jsme tedy euro do jednoho automatu a už jsme skoro 10 vyhrály, ale Barča to zmáčkla znovu a vše bylo ztraceno. Nicméně nám to vůbec náladu nezkazilo, ba naopak jsme hrdě pokračovaly dál. Našla jsme další hospodu, do které jsme mohly zapadnout. Povídaly si a popíjely. Pak jsme se chtěly přesunout tak jsme se zeptaly na cestu a ti milí pánové šli celou dobu s námi a povídali si. Každopádně jsme jim řekly, že jsme lesbický pár a ten jeden řekl Barče, že na ní žárlí, že je se mnou! :) To potěší. Dovedli nás k hospodě a zase odešli.

Poté jsme si šly zakouřit na takové vyvýšené místo, kde si nás okamžitě všimli 3 kluci, kteří se s námi dali do řeči. Ten nejpěknější tomu šéfoval, a tak se nás začal ptát kolik nám je a taková ta klasika, hrály jsme s ním hru jednu otázku on, jednu my.. Vlastně si toho o něm ani moc nepamatuju, jen, že se mi fakt líbil, byl to ročník 93 a v Holandsku snad dlouhodobě žil. Každopádně o číslo řekl mě. Doteď nechápu, proč jsem mu ho nedala. Občas mi připadá, že mi nedochází, že zadaná nejsem. Stále se víceméně chovám, jako bys byl v Čechách a čekal na mě. Číslo jsem mu nedala, bůh ví proč.

V jedné hospodě hrál song Ed Sheraan - I See Fire. V hlavě se mi v mžiku promítl ploužák s ním na tenhle song a zase nejvíc romantické situace. Přesto, že Barča stále povídala (a já jí vnímala) má duše byla na tom místě, které tak moc miluju a tančila si v klidu ploužák s tím, který mi dává sílu a naději aniž by o tom věděl. Tohle nejsem já, nikdy jsem to nedělala, ale zase i kdyby z toho nic nebylo evidentně nemám problém si někoho najít. Já jsem, ale človíček věřící/přející. Takže do onoho okamžiku si stále mohu snít, že to bude všechno tak, jak já chci a jak si představuji a už to mě činí šťastnou.

Potom jsme nasedly do BOB busu, který nás odvezl někam, kam jsme vlastně vůbec nechtěly a vyhodil nás někde, kde jsme to vůbec neznaly. Pomocí mapy v Barči mobilu jsme se, ale dostaly asi za hodku a půl pěší chůze domů. A i to nás bavilo, chtěly jsme stopnout auto, ale to bylo těžký, když za tu hodku a půl projelo kolem asi jen 1 auto :D.

Celou sobotu jsme potom procouraly v Amstrdamu, kde bylo mnohem více lidí než minulý víkend, vzhledem k tomu, že byl den krále. Všichni byli v oranžovém, a tak i my jsme neodolaly a koupily si oranžové klobouky a kytky, kolem krku. Ten den jsme měly neuvěřitelné štěstí na vlaky a autobusy. Nikdy jsme nečekaly více jak 3 minuty a vždy si i sedly, to by se nám nepodařilo ani kdybychom sebevíc plánovaly v kolik, kde máme být! :) Děkujeme :-*

V neděli už jsme jen ležely a koukaly na filmy. Poprvé jsme shlédla Pulp Fiction - vážně vynikající film! :) Pak jsem jela domů vlakem, který byl nejvíc narvaný, ale já si i přesto sedla. Byla jsem i u toho, proč vlak měl 30 minut zpoždění (jeden cestující nechtěl ukázat lístek, dokud mu průvodčí (neuvěřitelně sexy chlap) neukáže jeho místo, a tak ho průvodčí vyzval at si počká na další vlak, to on nechtěl a tak se čekalo na policii, 30 minut a ten chlap, ačkoliv měl platný lístek, stejně musel vystoupit a policie si ho odvedla a myslím, že bude platit i pokud za zdržení vlaku ve výši 150 eur).

Ale díky tomuhle zpoždění jsem nemusela v Antverpách čekat hodinu na autobus, ale jen 20 minutek, které jsme si zpříjemnila večeří z Gyros restaurace! :) Kde mi zase nějací kluci popřáli dobrou chuť a nezapomněli samozřejmě dodat, že jsem moc krááásná! :D To mě tak těší. To se mi vážně nikdy nestávalo, a je to neuvěřilně dobrej pocit. Škoda, že na tohle všechno mi nemůžeš nic napsat třeba: Vždyť jsi byla vždycky krásná, jen teď to začínáš taky vidět a tím otvíráš oči i ostatním nebo nějaké jiné tvé moudro.

Jdu spát, tak dobrou noc zlato moje :-*

pondělí 21. dubna 2014

Velikonoce

Zlatíčko,
tak se to opravdu stalo. Navštívili mě tu rodiče s těmi tvými! :) Mám z toho největší radost. Byly to naprosto nezapomenutelné prázdniny. Za týden sjem stihla takových věcí, co jsem nestihla za 5 měsíců. Jsem příjemně unavená a ráda bych zůstala v tomhle snění dál, ale zítra už mě čeká návrat do reality. Chtěla bych Ti moc poděkovat, že to všechno takhle krásně vyšlo. Teď už jsem si opravdu jistá, že všechno z mé knížky se splní! Nepochybuji o tom! :) Měla bych jí dnes zase upgreadovat.

Ve středu jsem byla s mojí rodinkou navštívit město Ieper, které bylo velmi poznamenáno první světovou válkou. Skoro celé město totiž bylo zničeno a postaveno zcela znovu, a to muzeum bylo opravdu jedno z nejzajímavějších. Pak jsme si došli na luxusní zmrzlinu a pokračovali jsme ve výletě. Byli jsme se podívat snad na největším hřbitově, kde byli pohřbeni lidi z první světové, většinou mladí kluci ve tvém věku, bylo mi z toho smutno. Poté jsme jeli se mrknout na bunkry, které byly postaveny ve válce, vyslechli jsme si skladbu, kterou hrají každý den po celý rok, protože dnes je to přesně 100 let od první světové války. A nakonec jsme skončili v restauraci, kde jsem si dala luxusní lazaně a kde jsem měla záchvaty smíchu se Sofí až mi tekly slzy.
Se Sofí jsme vyšly na zvonici










Celodenní výlet se opravdu vydařil, tak jak měl a já jsem byla nejšťastnější, že jsem mohla jet s nimi.

Ve čtvrtek se Barunka rozešla s Márou, volala mi, brečela do skypu (to není žádná ostuda, to dělám pořád) a ptala se, zda-li bych nemohla přijet. A já mohla. Petra mě tu nepotřebovala, a tak jsem se během deseti minut sbalila a vyrazila na výlet do Rotterdamu. Barunka mě vyzvedla na nádraží a pak už jsme jen pily nějaký ten alkohol na legraci (né na zapomenutí, protože to by se dělat nemělo) a bylo nám krásně. V celém baráku sami, prostě jsem si to s ní zase užila. Probraly jsme, to co jsme probrat měly a já si čím dál tím víc uvědomuji, že až odjede tak mi tu bude vážně chybět. Za kým budu takhle spontánně jezdit? Snad se někdo najde! :)

V pátek jsem se ve tři sebrala a jela domů. Rodiče měli v plánu přijet kolem páté, nakonec přijeli v půl osmé, ale přijeli, a to je hlavní. Byl to neuvěřitelný pocit, moci je provést po baráku a čtvrti kde žiju, ukázat jim, jak žijí lidé tady, a tak. První noc měli spát v apartmánu pro 5 lidí v hotelu CityInn Antwerpen, což samozřejmě se povedlo ale navíc jsem tam na tajnáka spala i já, protože to byl apartmán pro 6 lidí. Luxusně zařízený, 2 velké televize, 2 koupelny, krásná kuchyň a skvělé sedačky, to vše za opravdu krásnou cenu 105 euro za všechny. Chtěli jsme si to prodloužit i na druhý den, ale to už bylo obsazeno někým jiným.

Večer jsme si tedy našli jiný hotel poblíž Antwerp někde v lesích, trošku horší kvalita, ale zase tady byl i kulečník a společenská místnost, kterou jsme si zabrali jen pro sebe. V sobotu jsme navštívili nejdříve Den Haag, abychom se mrkli na moře, bylo tam tak krásně. Poté jsme projížděli Lisse, kde jsou plantáže tulipánů, a nakonec jsme navštívili Amsterdam. Myslím, že takových zážitků budu vstřebávat ještě dlouho. Hulili jsme uprostřed Amsterdamu, viděli jsme dívky ve výlohách, "ukradli" jsme týpkovi nákup a nakonec jsme ochutnali vesmírné koláčky, ze kterých jsme s bráchou měli největší záchvaty smíchu. Prostě nejkrásnější sobota.

V neděli už přišla na řada jen návštěva Antwerp, přičemž všichni byli unavení a viděli tedy jen nádraží, ale já s tvojí mamkou a bráchou jsme to šli projít dál a i já jsme objevila další krásná místa tohoto města. Poté už nás čekala jen káva u mě doma a rozloučení, které pro mě bylo těžší než jsem si myslela. Zaprvé jsem byla unavená a za druhé bych nejraději, aby tu se mnou žili. Kéž by Česko nebylo daleko 1000 km, ale třeba jen 500 km.

Za tohle všechno jsem Tobě a samozřejmě Tvé rodině s mojí strašně vděčná. Počasí vyšlo úžasně a nakonec i ty hotely byly levnější než jsem si myslela. Mám ty nejhezčí vzpomínky na tenhle týden.
Mamina a hotelník 

Dovezli to, co bylo nejvíc potřeba

Tahle fotka je mou oblíbenou

Rodinka jak se patří, MILUJU JE!


Rastafariánství by nám slušelo

Mimino potřebovalo pomoct

Svět jako na dlani

úterý 15. dubna 2014

Lásky čas

Miláčku,

tak je to tady. Je tu jaro! :) Lásky čas, neříká se to náhodou?! :) Ani nevím :). Spíše jsem včera zase pro jednou viděla dokonalý film, u kterého jsem tedy i utírala slzy do polštáře. Přitom to není smutný jakože smutný, ale krásně smutný. Cestování časem. Kéž bych to uměla, taky by mi stačilo cestovat jenom do minulosti a prožít každý ten náš okamžik znovu. To je myšlenka panečku. Každý den prožít znovu, ale všímat si těch krás! :) Prožít znovu celý náš vztah a možná pár věcí udělat trošičku jinak, ale né zase tak moc, abych nezpůsobila nějakou tu katastrofu! :)



Než by se mi narodili děti tak bych tě mohla vídat a povídat si s tebou zas a znova. Potom bych otěhotněla a jednoho dne bych tě přišla navštívit naposledy, a to bych asi psychicky nezvládla. Už jenom při té představě brečím. Naposledy ti opravdu říci sbohem a naposledy tě líbat a všechny tyhle pocity si uvědomovat a vědět, že je to opravdu naposledy. O tom už jsem přemýšlela včera v noci, takže se mi o nás samozřejmě zase zdálo. Myslím, že to byl krásný sen, protože jsem tě v něm mohla zase vidět a být s tebou. Víc věcí si bohužel nepamatuji, ale probouzet se s pocitem, že jsem tě zase viděla je k nezaplacení! :)

Taky jsem shlédla dokument Život po životě, který vyprávějí 3 lidé a od dvou z nich jsem četla knihu :). Fakt dobrá "náhoda". Chybíš mi zlato a stále víc a víc si uvědomuji, že v tomto životě už tě NIKDY neuvidím, a to slovíčko NIKDY mě ničí...

pondělí 14. dubna 2014

Návštěva

Ahoj zlatíčko,
tak jsme se dočkali. Už je víceméně vše naplánované, tedy především ty důležité body. Dalo by se říci, že mi nezbývá nic jiného než se začít těšit na návštěvu! :) Rodiče a tvoji rodiče tady? Společně? Úžasné! Musíme toho tolik vidět, ale vlastně.. spíše mi jde o to, že uvidím já je! :) To je prostě paráda..

Už mi zbývá jen týden do konce prázdnin. Všechno tak strašně rychle utíká! Ale těším se až zase budu chodit do kurzu a uvidím ty známé tváře a poznám třeba nějaké nové! :) Na jednu stranu tady víceméně nemám, co dělat a být pořád s dětmi doma mě taky nebaví. Navíc se povětšinu času nudí, pokud zrovna nehrajou na tabletu nebo nějaké takové vymoženosti, sice mají skříň plnou stolních her, ale ty jsou prej nudné. Co si o tom mám jako myslet?

Děti teď sledují Most do země Terabithia, nejkrásnější film. Teď se ale na něj dívat nemůžu, prožívala bych to o to víc, že vím, co je to za bolest. Už jenom při té představě mi běhá mráz po zádech.

Měla bych si uklidit pokoj, ale nechce se mi do toho. Petra nedovolila žádné přespání, ale na jednu stranu to chápu, tak budou mít aspoň pohodlí v apartmánu! :) Objímám tě :-*

neděle 13. dubna 2014

Gent

Ahoj zlato,
tak výlet do Gentu se opravdu vydařil. Seznámila jsem se s príma moravačkou a dokonale jsme pokecaly! :) Ve spoustě názorech se shodujeme, takže to bylo vážně super :). Gent je celkem pěkné město a hlavně má skvělý sekáč, kde jsem si mohla koupit dvoje šaty na tábor! :) Jedny v přepočtu za 500,-, což je naprosto fascinující cena, když vezmeš v potaz to, že ty jedny jsou večerní dlouhé šaty jak pro princeznu na bál! :) Mám z toho radost! Taky jsme navštívili kostel a já Ti tam zapálila svíčku a napsala vzkaz! :) Byl to krásný kostel! :)




Taky jsem byla prvně v životě ve Starbucksu a dostala Frappé se svým jménem! :D Je to tedy šíleně drahý, ale bylo luxusní a cheesecake s borůvkami se jim taky povedl! :) Krásně strávené odpoledne, už se těším až Lucku zase uvidím! :) Jop a ještě jsem si koupila žluté kraťasy na sebe, které jsou nejvíc pohodlné! :)

Jinak to vypadá, že rodiče dorazí už v pátek ráno! :) Strašně se na ně těším, ale mám i obavy! :( Všechno je tu šíleně drahé, třeba jen hotel na přespání dvoulůžák stojí 71 eur, a to je fakt děsně moc. Tak mě napadlo, že tu první noc by min. moji rodiče s bráchou mohli spát tady a tvoji rodiče v hotelu, kdyby mi rodinka nedovolila ubytovat všechny tady, s čímž si tedy opravdu nejsem jistá. Byly by to tedy jisté komplikace, ale stále lepší než dát za ubytování 90 eur (třílůžkový pokoj), a to jsou to ty nejlevnější hotely.


pátek 11. dubna 2014

Soundtrack

Zlatíčko vzpomínáš si, jak jsme poslouchali soundtrack z Djanga? Ani nevím jestli jsi ten film viděl nebo ne, ale vím, že jsi byl nucen poslouchat tu jednu písničku stále dokola, protože já do ní byla prostě zamilovaná a protože jsem chtěla aby se líbila i Tobě! :D Ani nevím jestli se ti nakonec líbila, ale moc dobře si pamatuju, co ta písnička se mnou dělala a jak to bylo strašně super! :)) Mám to, ale krásné vzpomínky, viď? :))


Zítra se jedu mrknout do Gentu! :) Poznat novou holčinu tak na mě mysli! :) Myslím, že s tou tiskárnou jsi to taky pomohl vymyslet ty! Už jsem se lekla, že bych si jízdenku musela kupovat znovu a tahle by mi k ničemu nebyla. Uff! Stačilo komp připojit k Petřiný tiskárně a už to šlapalo! :) To bylo ale nervů :D. A děkuju za dnešek! :) Byl skvělý, dětské hřiště s Tomem i hraní karet s ním i Robem, to byla sranda! :))

čtvrtek 10. dubna 2014

Píseň na svatbu

Zlatíčko,
už jsem si taky vybrala song, co chci aby mi hrát na svatbě! :D :) Je tak sladkej, až mooc, ale líbí se mi! Je tam přesně ten význam, co potřebuji! Vím, že ještě nemám žádného účastníka mé svatby, ale líbí se mi vymýšlet takovéhle blbosti! :D :) Ta svatba by byla naše.. A lidi z pohřbu by přišli na naši svatbu, ale.. nedá se nic dělat. Tak moc Tě miluju..


Pamatuješ, jak jsem tě "učila" tančit u Barči v bytě? :) Spíše jsme se oba učili, jak zatančit můj oblíbený tanec (zaboha si teď nevzpomenu na jméno toho tance) :D. Tak si teď tančím v pokoji sama a je mi krásně. Myslím na Tebe, tančím si a zpívám a vím, že ty všechno víš, že mě vidíš a dalo by se říci, že tu lásku mohu cítit. Vím, že bys dal všechno aby sis se mnou ještě jednou mohl zatančit, stejně jako já. Ale náš poslední tanec na Evanescence je nezapomenutelný. Jdu zase tančit, to mě povznáší :). Dá se tím vyjádřit tolik věcí. Cítím, že jsi tu se mnou.

P.S. Teprve teď jsem se dokoukala na klip a zjistila, že je ze Stmívání, to možná můj výběr ještě přehodnotím :D, ale text je krásnej a o to jde! :)

2014 - rok změn

Ahoj,

taky to cítíš zlato?! Je to ON! Ten rok, na který nezapomenu, který se stane vyjímečným. Cítím to. Není to jen kvůli Belgii, ale tak všeobecně. Je to ten rok, kdy nastává má vnitřní změna, kdy nastává vnitřní změna ve spoustě mých kamarádů. Nikdy jsem to nepociťovala tak silně.

Něco velkého se mění, něco velkého se chystá. Nevím, co přesně, ale řekla bych, že to neví nikdo. Důležité je to, že spousta lidí začínají přemýšlet nad většími otázkami než jsou oni sami. Konečně je začalo zajímat proč jsou tady a jaké to je po smrti. Začínají uvažovat, začínají se sami sebe ptát a už jim nestačí jen tupě sledovat TV a věřit všemu, co se v ní odehrává.

I když to všechno začíná malými krůčky, věřím, že nás to má někam posunout. Hodně lidí je se sebou nespokojených (to koneckonců byli vždycky), ale teď se s tím i rozhodli něco dělat - já nejsem žádná vyjímka.

Chtěla bych učinit přiznání. Hrozné, strašné, nejhorší, nikdy se za něj nepřestanu stydět, nikdy se nepřestanu vinit z věcí, co se staly, ale musí to jít ven. Nechci s tím dál žít jen já sama. Do své knihy "Přání" jsem si zapsala: ,,Přeji si, abych mohla napsat svůj příběh na TheSecret.com" > zdá se to jako nevinné přání? Řekneš si, no a co jako? Na tom není nic špatného. Že není? Tak já ti řeknu, které příběhy se tam píšou. Ano ty šťastné, ale píšou je lidi, kteří si nejdříve prožili něco hrozného a z toho se pak vzpamatovali, nabrali novou sílu, našli poslání a dalších x věcí. Každopádně na každém počátku příběhu stojí tragédie v jakékoliv podobě, př.dostala jsem rakovinu, ale teď už; zemřela mi matka, ale díky tomu... A spousty dalších. Už víš, už chápeš? Já si o to tragédii přímo říkala :(. Chtěla jsem, aby se mi stalo něco takového, čímž se ze mě stane silnější člověk, ale nikdy jsem si neuvědomovala, že by se to opravdu mohlo stát. Když už myslela jsem, že třeba onemocním, ale dostanu se z toho, ale né tohle. Tohle bych si nikdy nepřála a přeci jen.. Nevím, co s tím mám dělat, teď už asi nic. Snad jen opravdu bojovat a nevzdat to, ale chci Ti říct, že jestli je to moje chyba tak mi to prosím ani nedávej vědět, takhle si to mohu myslet, ale nebudu si tím nikdy jistá.

Prý je normální pokládat si za vinu smrt někoho blízkého, prý to dělá každý. Vyčítáme si věci, které jsme neudělali a nebo právě udělali. Budu doufat, že je to jen něco takového, jen takový špatný pocit, který mě zase jednou přejde. Vím, že mě tahle událost celkově v životě posílí, už teď jsem někdo zcela jiný, znám jiné lidi a žiju jinak, ale za jakou cenu? Nemá cenu si nic vyčítat, a tak raději budu dál tím bojovníkem, tou XENOU!

Mimochodem na tábor už mám kostým - jeptiška! Dobrý ne? To ke mě tak moc sedí :D. Vlastně vůbec, ale to nevadí, bude sranda! Musí být. Volala jsem si s Vyšim kvůli táboru, jsem vážně moc zvědavá jak to všechno dopadne :D. Protože jsme tábor skoro neřešili :D. Nu uvidíme, jak se to vyvine dál!

Děkuju za tyto dva dny volna, byly naprosto skvělé a já si vážně užívala, že jsem nemusela nic dělat a vlastně stále ještě nemusím! Můžu poslouchat nahlas hudbu, chodit nahá po domě a být ve vaně tak dlouho jak chci! To jsou pocity panečku :D. Ale nahá jsem po domě šla jen jednou, a to z koupelny rychle do pokoje se obléci :D.

úterý 8. dubna 2014

Píšu

Miláčku, broučku, zlatíčko,
sepisuji naše vzpomínky, moje vzpomínky. O tom co bylo, o nás dvou, o velké lásce, která skončila rychleji, než si stihla uvědomit, jak moc velká je. Píšu o holce, která lituje toho, že si Tě víc nevážila, která lituje dní, kdy se chtěla hádat, lituje... Lítost není moc fajn. Nevím, jak se jí mám bránit. Jednou za čas to ale prostě přijde. Můj nový život začal odjezdem do Belgie, ale ten kráter v srdci nezmizel, spíše se jen zvětšuje. Je tam díra, prázdno.. Já si tu tak sedím, poslouchám smutný songy a nevím, kam mě život dál zanese. Nevím, co dělat, ale to je tak nějak jedno, protože mám rok navíc. Mám rok na to, dát se dohromady!

Paprsek měl sraz o víkendu. Mrzelo mě, že tam nejsem, nemohu jet, ale tak budou si mě o to více vážit v létě! :) Bůhví jestli bych jela být v  Čechách. Dříve se mi tam jezdit nechtělo. Vzpomínám jak jsme byli "spolu" v Sánech a já se na tebe naštvala, že jsi opilej - klasika, že hulíš brko, i když to nesnášíš - nehulil jsi, jen jsi si tak ubalil cigáro, že říkáš, že tak hrozně zlobíš - to mě štve doteď :D, tvoje nejhorší věta evr! :D Nebyl jsi dokonalý, já taky ne, ani jsme nebyli dokonalý pár, ale milovali jsme se, nepodváděli se, byli k sobě upřímní, věřili si, posouvali jsme se vzájemně dál, svěřovali jsme se, myli se ve vaně, koupali se v bazénu, venčili Arvenku, sledovali dětské filmy v kině a měli se tak nějak krásně! Hlavně nikdy nezapomenu na ten pocit, jak jsme se vedle tebe budila v sobotu ráno. Skoro každou sobotu ráno, jsem se vedle Tebe mohla probouzet a už v tu dobu jsem za to byla vděčná, že se mám ke komu přitulit, koho sledovat jak spí, hladit a budit tě polibky. Chybíš mi strašně moc... Den ode dne víc. Mohu myslet na cokoliv chci a stejně myslím především na Tebe. I když mluvím o jiných "lidech" je to protože mi chybíš ty. Snažím se sama sobě namluvit, jak moc se mi líbí úplně někdo jiný a přitom je to jen proto, že tu nejsi, že mi chybíš ty sám, a že mi tě občas tak moc připomíná.

Posílám polibek koťátko moje. Už nebuď smutná a usměj se, to ti sluší mnohem víc!

Vždyť už se přeci usmívám, ještě, že tě mám, nevím, co bych bez Tebe dělala... Ano a stále to nevím..

neděle 6. dubna 2014

Úspěšný den

Ahojky broučku,
tak se Ti chci pochlubit s mojí novou aktivitou! :) Každý den večer si řeknu, co bych druhý den chtěla a také měla udělat, napíšu to a druhý den už plním úkol za úkolem a večer usínám s pocitem naplnění! :) Vše jsem udělala a nemám tak žádné výčitky. Je to úžasný způsob. Jinak bych se nikdy k ničemu nedokopala, takhle jsem produktivní. Ráno vstanu, zacvičím si s Jillian (mimochodem jsem mnohem méně unavená a vyčerpaná než když jsem to dělala naposledy, to bude tím, že opravdu denně posiluji, a tak mě tohle už tak nevyčerpává, ale stejně mi to dává zabrat, vždy končím zcela mokrá) poté si dám rychlou sprchu, připravím snídani, uvidím jestli jsou děti vzhůru či ne, najíme se, popřípadě splním jeden z dalších svých úkolů. Je to parádní :).

Dnes jsem konečně dala Petře na zaplacení Buzzy Pas a vůbec mi to nebylo blbý! :) Jen ať mi platí aspoň dopravu, když už mi neplatí školu! :) Taky jsem upekla bábovku, ze které jsou všichni nadšení, myslím, že ji jedli poprvé v životě a vážně mi ji neuvěřitelně chválili :). Stihla jsem volat s Tvojí mamkou a našimi. Víš ty co? Vypadá, že opravdu dorazí, a i když to bude třeba jen na tu sobotu, ale budou tady a já se s nimi uvidím, je to vážně super :). Mám z toho radost, taky jsem probrala s taťkou tetování, neboť své si chci nechat rozšířit - to na lopatce a taťka chce zcela první tetování na nohu! :) Tak snad nám udělám radost Káji přítel Filip! :) Pro dnešek jsem fakt utahaná, tak si půjdu lehnout. Posílám pusu :-*

čtvrtek 3. dubna 2014

Brunch

Ahoj zlato,
tak jsem dnes byla na svém prvním brunchi! :D Řeknu Ti, že jsem se šíleně přejedla, ale stálo to za to! :) Řekla bych, že jsme vážně fajn parta v tom našem kurzu.. Skvěle jsme si všichni sedli, ale to ukážu spíše na fotografiích! :) Takhle to popisovat není moc ono! :)


Čtení přání :)






Tyhle dva jsem si nejvíc oblíbila








A to mě dnes ještě čeká večeře v restauraci a možná i zmrzlina :). Dnešek je opravdu parádním dnem. A já si toho tolik vážím! :) Miluju Tě zlato, stále strašně moc :-*

středa 2. dubna 2014

Obyčejná středa :)

Ahojky broučku,

dnes je středa, a tak jsem měla den "volna" a byla doma :). Musela jsem vyžehlit ještě nějaké resty z pondělka (doslova vyžehlit :D) a pak jsem si mohla užívat. Upekla jsem šneky na zítřejší brunch do školy, což mi připomíná, že musím nabít foták! :D :) Pár jsem dala ochutnat rodince a byli z nich nadšení, takže je musím udělat minimálně ještě jednou! :) Ááá už příjížději, nu to je dost, měli tu být před hodinou a půl..

Taky jsem pekla sýrové bulky, ale ty mi moc nechutnaly, neboť jsou z kynutého těsta, a to jsem zjistila, že asi nemám ráda :D. Ale holkám chutnaly až moc! :) Jsou fakt roztomilé :). Pak jsem si zacvičila, dělala jsem oběd (kachna s bramborami a super witloof salátem - witloof nemá překlad, neboť to je speciální zelenina, která je k dostání snad jen tady v Belgii a Holandsku) a poté jsme si šly hrát se Sofií ven! :) Zboňuju tyhle dny, a to jsme stihly hrát tenis, frisbee, pohřbít ptáčka (hodily jsme ho za plot k sousedům, kam ale prý nikdo nechodí :D), udělat si sváču, vyhřívat se na slunku, hrát karty a bublifukovat a poté ještě ke všemu asi 30 minut hrát The Sims 3 :). Byly jsme to ale produktivní :D. Zde přikládám pár fotek z dneška! :)
Miluju tuhle fotku :)
Sofí bublí :D
Karty hrály a u toho blbnuly :)



Taky jsem to zkusila :D













Takže jsem měla krásný den! :) Ještě jsem Ti chtěla napsat, že mě v pokoji navštívili dva motýli! :) Neuvěřitelné viď? :) Žluťáskové mi tu poletovaly po pokoji a pak vylétly zpět do světa tím samým oknem. Jsi zlato moje! Děkuju za tyhle dny! :) <3

úterý 1. dubna 2014

How I met your mother

Lááásko,
je konec.. Úplný konec tohoto seriálu a ty ses ho ani nedočkal (ne, že bys ho sledoval, ale to je jedno :D). Jsem z toho trošku dost smutná. Pááááni 9. sérií a já viděla každý díl a ten poslední je totálně ze všech nejzajímavější.

Pozor obsahuje spoiler. Dost se ztotožňuji s Tedovou ženou, za prvé: umřel jí přítel, kterého totálně milovala a bylo jí 22 myslím (jooo roky se trošku liší, ale o to tu nejde :D), je krásná (dobře, tady si dělám legraci, to takové ztotožnění není :D), milovala Teda (? :D) a hlavně nevěřila, že po úmrtí jejího přítele by mohla najít ještě jednou někoho takového a objevila Teda!! Nu snad tedy taky někdo takový čeká ještě i na mě! Každopádně v posledním dílu se Robin s Barneym rozvedou po třech letech, Barney má po svém pro*ukaném měsíci dítě s holkou č. 31 (je to holčička a je to jediná holka, kterou Barney bude už navždy milovat), Lili a Marshall mají třetí dítě, Ted s mamkou mají dvě děti, mamka onemocní zemře a Ted po šesti letech, kdy je ona mrtvá se ozve Robin a zve jí na rande (děti ho k tomu nabádají - milují tetu Robin), protože Robin už si na své svatbě s Barneym uvědomila, že její životní muž je Ted (což si Ted taky uvědomil, ale nechtěl jim to kazit :D). Každopádně po tom všem končí Robin s Tedem spolu!!!! Panebože to je teda něco!! Jsem plná dojmů a ani to nemůžu nikomu napsat, protože jsem si dala zaracha na FB :D. Musím to tedy napsat alespon Tobě! :) No prostě poslední díl je jedno veliké WOW!!!

Ještě teď se z toho celá klepu. Neuvěřitelné zakončení, to se vážně povedlo, shrnutí všech sérií dohromady. Budou mi všichni chybět! :) Stali se z nich i moji dobří kamarádi :D. Pane jo mít ve svém životě takovýhle kámoše, to by bylo! Takováhle parta. Zajímalo by mě, jestli to vůbec může fungovat :). Možná, že jenom v Americe :). Nu neztrácím naději, třeba budu jako Robin a taky do jedné party vtrhnu :D :). Doufám, že se mi o nich bude zdát, protože dnes se mi ráno zase zdál asi ten nejdivnější sen na světě, už ani nevím co to bylo ale měla jsem z toho strašně divné pocity. Chtěla jsem jen napsat své dojmy ihned po shlédnutí posledního dílu. Jsem smutná, ale stálo to za to! :)

Pusu <3