Představení přátelům

Ahoj zlato,
můj poslední článek se týká rozhodnutí! Rozhodnutí padla a já se je snažím dodržovat.. Nebudu tvrdit, že mi to jde.. Nejde! Není to tak snadné, jak se zdá. Např. rozhodnutí nekouřit je to nejjednodušší, které tam je, to mi vyloženě nedělá nejmenší problém. Rozhodnutí nechodit s Felixem mi vlastně taky nedělá problém, protože na to jsou potřeba dva, ale spíše jde o to, jak se cítím. Jsem smutná, pozoruji změnu a trochu se toho děsím. Možná je to všechno jen v mé hlavě, možná ne. Vím, že všechno jednou skončí, ale nevidím jediný důvod proč by to mělo končit před vypršením doby trvanlivosti, která je někdy do května příštího roku.

Nicméně bych sem měla asi zase popsat, jak probíhal můj víkend. V pátek večer jsem odjela k Felixovi, kam jsem přijela zhruba kolem osmé hodiny. Přišel mi otevřít dveře, dali jsme si pusu a šli jsme nahoru. U něj doma se nedělo nic výjimečného. Klasické věci, povídání, smání se, rozebírání mého "nešťastného" dne (ráno jsem nabourala kolem do popelnice, spálila si ruku, neboť jsem zapomněla do hrnce nalít vodu :D atd...). Potom fajn noc (nic extra, neboť byl dost vyřízen a usnul během chvíle), ale zase si to vynahradil tím, že mě celou noc objímal a nechtěl mě pustit z objetí.

Ráno jsme brzy vstávali, neboť musel do práce a já na výlet do Lutychu. Ještě jsem stihla super probuzení a pak sprchu, snídani a vyráželi jsme. Do Lutychu jsem jela dvě hodiny vlakem. Cesta mi celkem utekla, neboť jsem si koupila Cosmopolitan v holandštině a louskala jsem ho. Byla jsem příjemně překvapená kolika věcem rozumím :).

V Lutychu jsem se potkala s Keti. Zajímavá holčina z Makedonie, jen mě neustále rozčilovala svými řečmi o jejím novém příteli, neboť vlastně nemluvila o ničem jiném a nepustila mě téměř ke slovu.. A když už jsem měla slovo, tak mi neustále opravovala mojí angličtinu, neboť v Makedonii taky byla chvíli učitelkou aj.. Lutych je celkem pěkné město, ale nic extra. Strávila jsem tam s ní téměř celý den a pak jsme se rozloučily a já zase jela dvě hodinky do Antwerp. P.S. Donutila mě tuto upravenou fotku vložit na fb a dokonce mi nadiktovala i popisek k tomu, prostě neskutečná holka!

V 19:18 jsem dorazila do Antwerp na nádraží, kde na mě čekal Felix. Celou dobu jsem vlastně nevěděla, jestli tam na mě bude čekat a nebo ne, neboť se mi taky neozval. Naštěstí tam čekal. Byl oblečen sportovně, ještě z práce si myslím. Dali jsme si pusu a vyrazili jsme. Na cestě mi oznámil, že se stavíme u jeho kamaráda mu jen popřát a že pak hned půjdeme, neboť je unavený.. Byl unavený a protivný, to že jsme si nedali ani ruku, to už ani nezmiňuji, neboť u nás už je normální nedržet se za ruce - nejsme přeci pár, tak se prober Anet! Šli jsme do metra, kde mi koupil i lístek, neboť tady jezdím na černo :D. V metru byl protivný, protože jsem mu řekla, že jsem taky unavená po celém dni - co jsem přeci dělala? Vždyť jsem se jen procházela po městě! Pospíchali jsme do supermarketu koupit kamarádovi nějakou flašku. Celou dobu jsem si nebyla jistá, jestli mě vezme s sebou nahoru a nebo jestli na něj budu čekat u dveří.

Dovnitř mě s sebou samozřejmě vzal. To, že mi oznámil takhle pozdě, že jdeme na nějakou oslavu, mě celkem mrzelo, protože bych se samozřejmě oblékla trošku jinak, naparádila bych se a neostříhala bych se v pátek. Nicméně mi nic takového neřekl. Inu vešli jsme tedy do bytu pro mě úplně cizího člověka. Byl byl hezky zařízený! Jídla tam bylo spousta, ačkoliv já si vzala až ke konci pouze kousek dortu, i když jsem celou dobu měla hlad, jak vlk. Pili jsme Jack Daniels, nejdříve bez Red Bullu a pak s. Jojo dost mi chutná tohle pití, taky jsem první tři sklenky vyžunkla celkem rychle, což se na mě později i projevilo - opravdu si nepamatuju cestu domů :D.

Felixovi kamarádi jsou milí lidé, nicméně jsem si s nimi toho moc neřekla.. Celou dobu mezi sebou mluvili především Rumunsky, což chápu, nemám jim to vůbec za zlé, já tam byla vetřelcem. Představovala jsem si, že třeba Felix mi bude sem tam něco překládat (dobře občas něco přeložil, nebudu mu křivdit), ale nejvíc mi toho překládala Cristina, holčina kterou jsem tam potkala, sestra oslavence. Strašně super člověk, která studuje v Bruselu a její dvě nejlepší kamarádky jsou Češka a Slovenka, tak si na mě vzala kontakt (FB) a že se určitě sejdeme i s nimi, abych si taky občas popovídala česky :). Byla moc príma.

Felix mě tedy představoval, lidi to je Anet, Anet to je ... Oukej nečekala jsem, že bude říkal, lidi tak to je ONA! :D Fakt ne! Na takovéhle pohádky už nevěřím, ale tak aspoň mě představoval. Seděl víceméně celou dobu vedle mě, ale že by se mi nějak věnoval se taky říci nedalo. Z jeho chvilky se stali 4 hodiny. Odcházeli jsme o půlnoci. Já upadla cestou na jezdících schodech a mám nohy samou modřinu - klasika :D. Nějak jsme tedy dorazili domů, fakt nevím jak. Tam jsme měli zase super noční řádění, ze kterého si pamatuji jen útržky, ale vím, že to trvalo fakt dlouho. Potom jsem mu dala super masáž, u které usnul, takže doufám, že to je známka toho, že byla fakt super.

V neděli ráno jsem musela brzy odjet, kvůli Tomovi, kterého jsem měla na starosti. Šel se mnou na zastávku (žádné ruce) a tam jsme si povídali, ale byl zase trošku mrzutej a hlavně mu byla zima takže nic moc. Rozloučili jsme se (pusa) a já odjela. Z domova jsem pak jela zase s Tomem do Antwerp na Jak vycvičit draka 2, což už jsem po druhé viděla v kině, ale stejně ten film zbožňuji :).

Jinak u rodinky se mi celkem daří. Tom mi včera oznámil, že se chce zabít a že já se můžu koukat. Běžela jsem za ním do kuchyně a on opravdu držel nůž v ruce. Vzala jsem mu ho a šla jsem si s ním promluvit do obýváku. Říkala jsem mu, že ho máme všichni rádi a že není hloupej atd.. celkem jsem ho uklidnila a pak jsme si šli hrát, což bylo moc príma :).

Toť asi vše k mému víkendu a životu v Belgie. Zanedlouho se zase ozvu. Pusu :-*

Rozhodnutí

Dospěla jsem k pár velkým rozhodnutím a pár menším :). Vídání se s Felixem mi rozhodně pomáhá utříbit si myšlenky (možná také i díky tomu, že na něj poslední dobou čekám dvě hodiny v Antwerpách). Mám tak spoustu času přemýšlet.

První a pro mě celkem zásadní rozhodnutí - PŘESTAT KOUŘIT! Protože to ničemu neprospívá, a ba co víc už mi to nepřijde ani frajerské (vlastně mi to nepřišlo asi nikdy, ale to je jedno). Akorát za cigarety utrácím své těžce vydělané peníze, a to už odteď nebudu muset.

Druhé rozhodnutí - NAUČIT SE PERFEKTNĚ NIZOZEMSKY (vlámsky)!! Další velké rozhodnutí, které musím dotáhnout do konce. Jak mi bylo oznámeno, touto dobou už bych měla mluvit plynně vlámsky pokud už jsem v levelu 2.2, bydlím s nizozemsky mluvící rodinou a vlastně se neustále potýkám s nizozemštinou (ano, nicméně ne všichni jsme tak jazykově zdatní - FELIXI! :D). Pokud se naučím dobře holandsky, budu si to moci uvést do životopisu a později se tím třeba i živit, a to by mě bavilo. Ono zase tolik lidí v ČR holandsky neumí, takže jedině dobře pro mě. Zatím jsem si zkusila říct, že jeden den v týdnu budu mluvit jen holandsky. Jeden den bych mohla zvládnout, když tak toho hold tolik nenamluvím :D.

Třetí rozhodnutí - NECHODIT S FELIXEM! Zdá se to jako matoucí rozhodnutí? Vždyť jsem to přeci celou dobu chtěla. Ano i ne, nicméně jsem se dnes rozhodla, že bude lepší s ním nechodit. Dost mi to usnadnil i on, když mi vysvětlil proč vztah nechce (bojí se bolesti, v 16ti ho jeden rozchod příliš zasáhl, a tak by nerad udělal tu stejnou chybu > což by asi neudělal, když mu 16 už není a má určité zkušenosti, ale budiž, jeho rozhodnutí). Takže mi vlastně řekl, že mě má rád a že mu na mě opravdu záleží (to vážně řekl), ale že se bojí bolesti a ať to zní sebenamyšleněji nic na tom rozhodnutí měnit nebude (nu to mi vážně nevadí, pokud se ke mě bude chovat tak jako doposud, tím lépe). Také mi dnes psal (evidentně o tom vážně přemýšlel), že chce pouze krásné vzpomínky na mě, pozitivní vzájemné ovlivnění, abych o sobě získala lepší mínění a měla lepší úsudky - nu to se mu povedlo, to se musí vážně nechat, neboť jsem tu jen na krátkou dobu (kdybych tu byla déle, chodili bychom spolu?! - naštěstí na co by kdyby nehrajeme).

Čtvrté rozhodnutí - UŽÍT SI KAŽDÝ SEX, JAKO BY BYL POSLEDNÍ!! To jsem se nerozhodlo dnes, ale zhruba předevčírem a vážně se mi to vyplatilo! Víkendový sex byl naprosto báječný a zase jsme překonali mé další poprvé (jestli to půjde takhle dál, nemůžu už pak žádnému klukovi dát žádné své poprvé - vlastně mi to, ale vůbec nevadí :D), sex na schodišti před jeho bytem a potom na tom zábradlí, ze kterého jsem mohla klidně spadnout dolů (nespadla), byl naprosto fantastický. Můj nápad s tím vzít si žluté šaty a pod ně žádné kalhotky opravdu přinesl kýžené ovoce. Jop to bylo vlastně moje další poprvé, jít bez kalhotek, takový pocit svobody, to se mi líbilo.. Ale nijak často to praktikovat nebudu, spíše vůbec (možná jen s Felixem, a to jednou za čas).

Toť asi vše k mým dosavadním rozhodnutím! :) Teď už je jen začít dodržovat :)).

Zázračný víkend

Je to tu! Stalo se něco v co už jsem ani nedoufala.. Zažila jsem naprosto fantastický víkend! Lépe řečeno sobotu večer a celou neděli :). Tyhle okamžiky si chci pamatovat do své smrti, čerpat z nich energii, protože té sem měla na rozdávání a těšit se z nich, jak jen to jde, i když věřím, že ještě pár krásných víkendů zažiji :).

Sešli jsme se v sobotu večer okolo 19:15 :)). Před tím jsem v Antwerpách měla sraz s jednou holčinou, kterou jsem poznala na FB a která je naprosto divná a ujetá, neboť začala bydlet s klukem, kterého zná dva měsíce. Každopádně tato slečna Kathrine se mnou měla sraz v půl čtvrté na nádraží, přišla tam i se svým klukem (díky bohu za to) a o půl páté už zase musela na návštěvu k babičce toho kluka. Takže jsem na Felixe čekala poměrně dlouho, od půl páté do čtvrt na osm. Chvíli jsem se procházela a poté jsem si to namířila do Irish Pubu na jedno pívečko značky Duvel (v tu chvíli jsem si myslela, že na jedno).

Felix dorazil a my si začali povídat a zase se smát.. Seděli jsme na "našem" místě nahoře po pravé straně. Opravdu moc ráda sleduju, když se směje nebo o něčem zaujatě vypráví. Po hodině a půl cca jsme se začali líbat a od té doby jsme víceméně nepřestali. Pomohl mi nebýt už jistým znamením zvěrokruhu (co se míst týká) a mé zkušenosti se tak pozvedli zase na jinou úroveň. Potom jsme se šli projít, koupili si hranolky v N°1 (nejdříve česnekový dip a poté Joepi dip :), o všechno se dělili, drželi se za ruce..

Po této super procházce, jsme se rozhodli jít domů pro klíče, neboť spolubydlící by se nemusel vzbudit, po té co se vrátíme "nadránem". Jak jsme přišli domů, tak jsme tam také zůstali. Ani jsem si neuvědomovala, jak moc mi chyběl ten dokonalý pocit usínání s někým, někomu v náručí. A úplně ze všeho nejhezčí snad je, když si mě v noci sobě vždycky přitulil a tiskl.. Já byla zády a on mi dýchal do vlasů, ruku na mém břiše a spal. Je tak roztomilej, když spí.

Druhý den jsme měli v plánu piknik, ale po vzájemné konzultaci (tedy spíše to probíhalo: on: joo už vím a já: co? co už víš? on: jsem si tím jistej já: čím? on: neuděláme piknik, ale grilování a já: cože? jak? ty snad máš gril? on: nech se překvapit) jsme se shodli, že si ugrilujeme, alespoň nebude muset denně utrácet za jídlo. Ráno mi tedy udělal snídani - chleba s lososem je naprosto luxusní záležitost. Nikdy jsem neochutnala takové ty tenké plátky lososa a jen tak na chlebu, je to dokonalé jídlo, ještě teď si vybavuji tu chuť. Poté jsme si šli ještě na chvíli zdřímnout (cca 3 hodinky) a pak už jsme vyrazili. Nejdříve jsme šli dát uschnout prádlo do sušičky (taková ta jedna velká místnost, kde je třeba 10 praček a 5 sušiček a ty si jen zaplatíš, co potřebuješ a na jak dlouho), potom nakoupit a následně domů. Ještě před tím vším jsem si docela dobře popovídala s jeho spolubydlícím, na kterého jsem koukala jako puk, že mluví anglicky celkem obstojně, i když mi Felix říkal, že nemluví vůbec (Felix odešel pro nákup).

Zde v Antwerpách existuje park, kde máte k dispozici gril (zdarma), takže když si přinesete svoje jídlo a uhlí třeba tak si můžete perfektně ugrilovat, sedět v přírodě u řeky Schelde a mít se prostě báječně, což jsme se také samozřejmě měli. Taky jsem poprvé v životě ochutnala grilované žampiony a bylo to taky nebe v hubě (promiňte za ten můj výraz). Jinak jsme grilovali hamburgery, vinné klobásy (něco v tom smyslu) a ještě jeden typ masa, které nám chutnalo nejvíc. Po grilování jsme se vraceli domů (zase jsme se drželi za ruce) a tam jsme si jen povídali a "dělali neplechu".

Co si určitě chci zapamatovat je pocit, když mi u toho říká, jak úžasná jsem (You are AWESOME, just AWESOME, Anett), chuť lososa na chlebu, chuť grilovaných žampiónu, to, jak přirovnával náš sex k takovým zážitkům jako je seskok padákem a výstup na horu Mont Blanc, mé "odpannění", usínání a spaní s ním, to, jak mě drží, to, jak si na něj mohu lehnout a hladit ho, to jak spí, tu jeho vůni po sprše, jeho pohledy, doteky, slova, smích... Je toho tolik..

Na nic z toho NEZAPOMEŇ Anett, ať se stane cokoliv. V těchto chvílích jsi naprosto šťastná, a to stojí za jakoukoliv bolest, uvědom si to a važ si těch chvil, může to skončit rychleji, než si kdo dokáže představit..

DĚKUJU!!!! <3

Události prosté au-pair

Ahoj broučku,

tak už se tři dny přemlouvám, že Ti sem napíšu, ale vždy jsem tak unavená, že si raději pustím Přátelé a klimbám u toho - já vím, není to zrovna nejideálnější způsob, jak plýtvat časem, ale zase to není ani ten nejhorší! :) Poslední dobou jsem měla takové divné pocity, hlavně co se kamarádek týká. Chybí mi tu jakákoliv spřízněná duše, která by nebyla kluk, ale holka.. Potřebuji tady mojí Hannu, která odjela zpátky do Švédska.. Takhle všechny své "problémy" svěřuji pouze Alejandrovi a i když je to kluk chápavý a spoustě věcí rozumí, nemůžu s ním přeci jen rozebírat to samé jako s ní, nemůžu s ním jít do Irish Pubu a nechat se zvát od kluků na drink, protože to by jaksi ztratilo smysl.. Chybí mi tu strašně moc. Mým přáním pro teď je najít si tu kamarádku, s kterou bych chodila na drinky, svěřovala se jí s tím, jak mě "štvou" a neštvou děti, co všechno se děje s Felixem a tak.. Kamarádky samozřejmě mám, ale bohužel jsou teď všechny momentálně v ČR a samozřejmě šíleně zaneprázdněné, což jim nemám nikterak za zlé, jen jde o to, že mi tu je prostě smutno.. A víš co? Jdu napsat na stránku na fb s au-pair, jestli nějaká nemá někdy čas na to se sejít a poznat se :).

Hotovo! :) Já to udělala! :) A to i přesto, že se k tomu už asi měsíc odhodlávám! :) Uvidíme, snad se někdo ozve, jestli ne tak je snad vyrazím hledat sama :).

Tak teď bych se asi zase měla zmínit, jak se vyvíjí můj "vztah" s Felixem :). Řekněme, že přes týden se moc vyvíjet ani nemůže, protože se vidíme pouze o víkendech. Nicméně v týdnu si alespoň denně píšeme. Teď jsem u něj v sobotu v noci spala. Chtěla jsem jít někam ven mezi lidi, na drink a pak k němu, ale to se nám jaksi nepovedlo, nicméně i přesto jsem si to užila. Bylo to moc príma. Je mi s ním fakt hezky, vím, že z toho prostě nikdy nebude víc asi než to je, ale i tak jsem šťastná za to, jak to je. V noci mu volala nějaká Diana (cca ve 12 v noci) tak mi chvíli vrtalo hlavou proč mu nějaká holka volá. Nu upřímně proč asi, že? Rozhodla jsem se to, ale neřešit. Nechodíme spolu, nemám absolutní právo na to být ta jediná, s kterou se schází, i když by mi to samozřejmě vyhovovalo. Chvíli jsem váhala, jestli se ho na to třeba zeptat, zda-li má také někoho jiného, abych věděla jestli je třeba taky v pohodě jít s někým jiným na drink, ale pak jsem si to rozmyslela. Holka, neptej se na otázky, na které NECHCEŠ znát odpověď. Určitě bych to nebrala tak v pohodě, jak si představuji. Vyšilovala bych a všechno tím zkazila. Neptám se, nepátrám, užívám si to, že se mnou vůbec nějaké ty chvilky tráví a většinou je to o víkendech, což jsou "ty nejdůležitější večery z týdne" takže pro něj asi taky budu nějakou tu důležitost mít, a to mi stačí :).

Další novinkou v mém/tvém/našem životě je, že Jindra už není s Aničkou! Doufám, že jednou pro vždy a definitivně, ale podle toho jak si s ním píšu, tak by to definitivní býti mělo. Událo se takových věcí, po tom co jsi nás opustil a věř mi, že Jindra by tě v těchto chvílích potřeboval tak, jako nikoho jiného. Mrzí mě, že tu pro něj nejsi. V tuto chvíli by potřeboval více tebe než mě. Mám ho opravdu moc ráda a chtěla bych být s ním a taky ho utěšovat, jako utěšoval mě, když se to stalo. Nu nemůžu být bohužel na více místech najednou. Teď už jen doufám, že bude šťastný s nějakou jinou, která nebude ani vzdáleně připomínat Aničku :).

Na tuhle písničku jsme tančili s Felixem, když jsme čekali na autobus. Hráli ji z nějaké hospody a bylo to moc príma :).

Kolosální nehoda

Ahojky miláčku,
tak jak se tam máš? Doufám, že nestrádáš a je všechno v nejlepším pořádku, ale to ono tam asi ani jinak nejde :). Nu já tu mám o zábavu postaráno ti řeknu. Od té doby, co jsem přijela - tedy spíše od pondělí denně vařím večeře, ale jsem ráda, že budu mít aspoň nějaké zkušenosti s vařením :). Stihla jsem se přihlásit do školy a je nás zhruba jen 7 ve třídě a máme novou učitelku, Ilse.. Není to Anke, ale také není špatná, snaží se, a to je podstatné.

Jinak Ti povím, co to je s těmi koly??? Ve čtvrtek jsem jela na kole do školy a když jsem odjížděla, měla jsem prázdnou zadní pneumatiku? Už od školy, což znamená nějakých 8 km, a to jsem nehodlala jít pěšky.. Tak jsem občas šla a občas jela, neboť to dělalo zase hrozný randál. Poté v pátek jsem si půjčila Robovo kolo, to má ale bohužel už dlouho špatné sedlo, takže se na něm nedá moc dobře sedět, když chce člověk jet, musí na něm stát - dobrý, to aspoň není má chyba. A dnes? Jela jsem na přivítání nových občanů, bylo to super. Jídlo, pití, příjemní lidé v muzeu, kde jsem nikdy nebyla a pak nás měla čekat okružní jízda na kole. Půjčila jsem si Petřino kolo, které Rob předtím dofouknul a jelo se na něm opravdu skvěle. S okružní jízdou jsme ujeli asi dvacet a minut a najednou BUM! Rána jak z děla!! Samozřejmě mi praskla zadní pneumatika, takže jsem nemohla pokračovat?! Musela jsem zavolat Petře ať pro mě dojede. Měla jsem strach, že na mě budou naštvaní, ale tohle opravdu nebyla moje chyba a naštěstí to vědí i oni. Dojeli pro mě (Petra a Floor), daly jsme si kafe v kavárně a jely jsme zpátky domů. Nicméně v úterý, středu a pátek mám jet s Tomem do jeho školy a taky ho pak přivést tak jsem zvědavá, jaké kolo použiju, protože to Robovo se sice použít dá, ale celou dobu stát se mi taky nechce.

Uvidíme, jak vyřešíme tuhle situaci, ale určitě to nějak zase zvládneme :). Večer Ti sem snad napíšu něco víc o mém "vztahu", protože nevím, co si myslet a nutně bych to potřebovala s někým probrat, škoda, že mi nic nemůžeš odpovědět, ono i kdyby si asi mohl, tak bychom tenhle rozhovor, zase na druhou stranu, nikdy nevedli. Teď musím běžet, večeře volá! :)

Pac a pusu :-*

Hlavně se nezamiluj!

Je to tu! Přišlo to tak znenadání! :) Vsadím se, že v tom máš prsty! :) Chceš mě vidět zase šťastnou, a tak plníš jedno přání za druhým! :) Panečku, to se ti tedy povedlo! I kdyby z toho nakonec bylo jen těchto pár dní užívání, vůbec bych ničeho nelitovala.. Děkuju, že jsi mi dal možnost poznat tohoto člověka. Zdá se mi být až příliš dokonalým a toho se trochu bojím, neboť já chyby mám a mám jich spousty, i když mi připadá jakoby on vůbec netušil, že bych nějaké mohla mít. Pokaždé když jsem s ním, zářím (chtěla jsem napsat jako s tebou, ale bylo by špatné srovnávat a porovnávat, to dělat nechci, každý jste úplně jiný, něčím zvláštní, něčím mě sympatický).

Jmenuje se Felix Nevímjakdál :D, je mu 27 let, pochází z Rumunska, nemá rád Rumuny, je to horolezec tělem i duší, umí anglicky, rumunsky, španělsky, italsky a učí se holandsky, je stejně vysoký jako já, má hnědé oči, six pack, nohy do O, krásný úsměv a ještě hezčí smích. Perfektně se vyzná v ženách (ještě nevím jestli tento bod dát do plus a nebo mínus :)), je pozorný, vtipný, perfektně líbá, miluje zábavu, ženy, dobré jídlo, sport, hory, sex.. Má zajisté i spoustu mínusů, ale o těch se tu zmiňovat nechci, protože na to jednou určitě taky dojde! :)

Seznámili jsme se na Badoo, napsal mi jako jeden z prvních a ještě ke všemu mi chválil básničku, kterou jsem tam měla na profilu (When tomorrow starts without me). Měsíc jsme se psali, pak na 14 dní přestali a poté zase začali a od té doby už jsme nepřestali, když nepočítám tábor, kde není signál a jeho Alpy, kde také neměl signál, ale naštěstí obě akce, probíhali ve stejnou dobu.

Před mým odjezdem do Čech jsme se viděli asi tak 6x a co jsem přijela zpět tak už jsme se v neděli stihli vidět (přijela jsem v sobotu). To o čem jsem tu, ale chtěla psát je, že mi každý radí ať se hlavně nezamiluji. Proč proboha?! Není to přece to nejhezčí, co člověka může potkat? Proč bych se měla nějak krotit? Ono na tom stejně nesejde, protože poroučet srdci neumím. Zamilovaná tedy ještě nejsem, na to se známe příliš krátkou dobu, ale ráda ho mám, a tak si říkám, že za veškerou lásku vždycky stojí bojovat a i když konce bolí tak těm začátkům se nevyrovná vůbec nic, i kdybych měla prožít deset konců pro jeden začátek, nelitovala bych toho, protože to je ten nejhezčí čas tady na zemi :).

Léto 2014

Ahojky zlato :-*,
konečně jsem si našla čas Ti sem zase trochu něco napsat - slibuji, že teď už to budu dělat pravidelněji, neboť je i pro mě dobré se po čase ohlédnout a vidět, jak jsem to své těžké období vlastně zvládala. Nicméně bych se Ti ráda svěřila s pár drobnostmi, které se mi toto léto přihodily.

Co se mi vybaví při slově prázdniny 2014? Asi jedno z nejlepších lét, zaprvé jsem nemusela pracovat a mohla si jen užívat těžce vydělané penízky :). Scházela jsem se s lidmi, kteří mi chyběli nejvíce a všichni mě samozřejmě chtěli vidět, protože jsem jim tak nějak "vzácná". Ono je vlastně dost zajímavé si uvědomit, že možná i kdybych v těch Čechách bydlela tak ty lidi nevídám o moc častěji a ještě ke všemu se můžeme i štvát a tak, ale takhle jsem těchto nezdarů ušetřena.

Nebudu se tu dlouho rozepisovat s kým vším jsem se viděla a neviděla, spíše ty zážitky co mi utkvěly v hlavě :). Jako třeba grilování s Tvými rodiči a Barčou Vrublovou, kde jsem společně vyhulili 3 brčka a měli jsme šílené záchvaty smíchu (jako když třeba tvůj taťka prohlásil ať něco zbude i dětem, potom třeba mamka jak hlásila pořád Jíííííro, řekni jen AHOJ mami!, nebo Barča, která zahlásila a tohle je co za druh zvířete na vaší Arvenu :). Také si dost vybavuji profesionální focení, které se více než povedlo a ze kterého nejdříve byli všichni otrávení, ale potom, když viděli výsledky tak mi moc a moc děkovali.










Také se mi dost vryla do paměti návštěva Verunky v Mirošovicích, to bylo dokonalý.. Večer ta sranda u bazénu, to se vážně povedlo, a nesměla mě hodit do bazénu, abych neztratila náušnici, kterou jsem nakonec stejně ztratila, protože mě tam opravdu hodila, ale šlechtí jí, že mi koupila ty stejné nové - děkuju :-*.

Poté nezapomenutelné Sány a asi nejlepší, které jsem kdy zažila. Klasické kytárky, policajti, Dětěnice, nahá koupačka v pískovně, nahá projížďka v audině, beach volleyball, karty, sprcha s Víťou, spaní mezi Adámkem, Víťou a Kubou, Pítý...

Jesenická akce s Domčou, Jindrou a Ondrou :)).

Výlet s rodiči a Vašimi na soutěsky do Českého Švýcarska, projížďka lodí, kde jsme dostali toho nejlepšího "gondoliéra", mamka, která všude viděla Tondu.

Tetovací víkend, jeden z nejlepších víkendů :). Všichni jsme si udělali malou radost, já teda o něco větší to uznávám, ale moc se nám to všem povedlo a Filip byl v rámci možností něžný :). Taky grilovačka u Karolínky a jejích rodičů se moc povedla a všichni si náramně sedli, až se mamka trošku přiopila. A zahráli jsme si i badminton a ping-pong.

Po těchto všelijakých akcí se odjíždělo na Paprsek, který měl být zase jedním ze skvělých roků. Nu byl i nebyl, jak se to vezme.. Mám z něj stále smíšené pocity a nevím na kterou stranu se přiklonit. Co se týče dětí, tak ty jsme vyhráli na plné čáře, i když jsme jich měli nejvíc. Kategorie A byla tou nejlepší ze všech, jak děti, tak my vedoucí (já, Verunka a Víťa). V kategorii nám vše klapalo a i když jsme 99% věcí vymysleli na poslední chvíli, ničemu to nevadilo. Víťa občas zazlobil, ale to jsme si vyříkali, jinak to je super chlap, kterého budu mít vždycky ráda jako toho super kamaráda, v jistém smyslu mě tedy zklamal, ale to prý chlapi dělají. Jak bych zhodnotila letošní celotáborovku? Hrůza, katastrofa.. To se prostě nepovedlo a doufám, že ten příští, třetí a poslední rok se podaří. Vedení tábora? Kubíka mám ráda, mám pro něj slabost, ale vést lidi není jeho silnou stránkou, což ostatně on i ví a uvědomuje si, takže si myslím to nemá cenu stále dokola omílat.. Zachránil nás, když to na poslední chvíli vzal za Ráďu a za to mu prostě patří veliký DÍK! :) A večery? Nu párkrát jsem opilá trošku byla, né že né, ale nikdy to nebylo do stavu, kdy bych si druhý den nic nepamatalovala.. Každopádně určité párty se hodně vyvedly, třeba ta první a poslední a pak určitě i nějaká mezi :D. Kluci? Nu plány jsem měla úplně jiné, co ti budu povídat, ale naštěstí jsem žádné neuskutečnila. Nejsem taková a nikdy taková ani nebudu a nechci být. Jedna holčina taková byla a spíše byla všem pro smích, jen by mě zajímalo co si o sobě vlastně myslí ona sama. Jinak jsem vydržela nezvracet, beze sračky, bez teploty až do posledního dne. To ráno jsem tedy hodila malou šavli, ale nejsem si jistá, jestli z alkoholu či z toho viru, který měli úplně všichni. Nicméně tábor byl fantastický a nezapomenutelný jako je prostě každý rok, neboť mýtinka na Paprsku je magická a Za mě trapný a utahaný... :D

Potom bych také ráda zmínila Shaggy Cup, který se konal na Tvou počest a na kterém jsem i vyhrála první místo, protože jsem měla nejlepší tým (Adam, Editka, Tommy, já a Flash) a taky protože se mi dařilo určitě i díky Tobě. Takže bych Ti i ráda poděkovala a doufám, že se Ti líbilo, že se lidi schází na Tvou počest, to se po mé smrti určitě dělat nebude ;).

Také jsem se sešla se spoustou super lidí, se spoustou z nich jsem se sblížila, poznala je, stali se více mými přáteli. Někteří mě mile překvapili a pouze jediná osoba zklamala, ale to je v poměru s těmi, co mě potěšili či příjemně překvapili, úplné nic.

Děkuji všem za dokonalé prožití prázdnin a doufám, že se se všemi brzy zase uvidím. Děkuji Tobě, za to, že při mě stále stojíš a já si to stále uvědomuji :).