Všechno má svůj konec

Všechno jednou končí, tak o tom jsme se my dva přesvědčili asi víc, než bychom chtěli/očekávali. Je to více, než rok, co "skončil" náš vztah a já musela dál ťapat po svých, stát zase na vlastních nohou, starat se jen o sebe, ujasnit si, co vlastně chci, co od života očekávám.. Hmm, tak v tom ale stále jasno nemám. Nevím, co budu dělat, ale tím se dnes vůbec zabývat nechci! :) Budoucnost je někde v dáli a o minulosti ani nemluvím. Chci tu mluvit o DNEŠKU, o PŘÍTOMNOSTI! Před pár měsíci jsem zažila zase to hezké vzplanutí! Ten pocit, když zjistíš, že se někomu líbíš, že ti na někom záleží a jemu záleží na tobě, takové ty nejhezčí "poprvé" - pusa, polibek, držení za ruce, rande... Zase mi někdo psal krásné, dlouhé zprávy. Nicméně jsme se seznámili (doopravdy potkali) asi tak 12 dní před mým odjezdem na prázdniny, myslela jsem tedy, že to znamená jasný konec. Co s holkou, která odjede na měsíc a půl někam do Čech. Naše vzájemné zalíbení to snad, ale jen posílilo. V ČR jsme byli denně v kontaktu, denně jsme si psali, věděli o tom, co ten druhý dělá, jak se má, na co asi myslí. Občas tam byly i stýskací zprávy, občas "zamilované", občas plašící - udělala jsem si těhotenský test O.o > to se mi nikdy nestalo.. bla bla.. ale do malé holčičky s modrými oči po tobě, bych byl zamilovaný asi víc, než do její maminky... Wohooo, cože jsi to právě napsal? Je do mě tedy zamilovaný a nebo ne? Vrátila jsem se zpět do Belgie a hned druhý den jsme se viděli, bylo to zvláštní! Tak strašně zvláštní.. Doteď si pamatuji ty pocity, žádné držení za ruce, jako měsíc a půl před tím, první polibek byl tedy delší než naše "prvně vidící se pusy", ale bylo to zvláštní.. Myslím, že nám oběma běželo hlavou, jak na tom vlastně jsme.

Slovo dalo slovo, pivo dalo pivo a my se zase smáli jako malí.. Miluju ty chvíle, kdy se můžu s někým zasmát, zvláště potom, jestli je to osoba opačného pohlaví. Nic tedy už nebylo jako dřív, to se asi stejně nikdy nestává, nenavázali jsme úplně tam, kde jsme přestali.. Přestali jsme totiž v tom NEJLEPŠÍM! Držení za ruce, líbání se na ulici, totální zbláznění v očích toho druhého. Ještě jsem tomu dávala jakéž takéž naděje po příjezdu sem, stále jsme byli v kontaktu, líbali se, měli sex.. Nebylo to, ale už to stejné jako před tím. Byla tam cítit ta "vzdálenost" mezi námi. Ta se teď tedy prohloubila do tzv. nekonečné vzdálenosti. Nevím, co si myslí on, nevím, co dělá, on neví to samé o mě. Není to o tom, že chci vztah, s ním už vůbec ne, je to o tom, říkat si věci na rovinu. Nesnáším nevědět, na čem jsem. Pokud jsme si minulý týden ještě dokázali denně napsat min. 3 zprávy, jaká velká změna se během těch pár dní udála, že teď si nejsme schopni napsat ani dobré ráno?! Ani stupidní, jak se máš? Nerozumím tomu, ale nejsem úplně hloupá.

Vím, že to nejspíš znamená pomalý konec.. Nu mnohem raději bych byla za ten rychlý, kdy to člověk obrečí a je pak bez problému, pokračuje dál, ale tohle? Tady je pořád ta zatracená naděje, že třeba má jen moc práce, že třeba .... Třeba! Nechci se spoléhat na naději. Já vím, že ta umírá poslední, ale tady v tomhle případě by mohla už odejít, abych se já mohla hnout z místa.

Kéž bys tu byl brouku, tohle bych neřešila. Kéž bys mi dokázal nějak pomoci. Já vím, tenhle boj musím zvládnout sama, abych se z něj mohla poučit a jít dál, tuhle chybu příště neopakovat - těžké, když ani nevím JAKOU chybu! V tomhle případě nejsem ani za hysterku, co by mu psala, co se změnilo, že mi nepíše, jestli mě už nemá rád! Ne, tohle jsem mu nikdy nenapsala, taky dělám, že jsem si ničeho nevšimla. Třeba si myslí, že když mě bude takhle pomalu ignorovat víc a víc, že mi samo o sobě dojde, že je konec, protože je to srab, co neumí říct a dát své city najevo! Neumí říct svůj názor.. Není to s ním jednoduché. Asi se smířím s koncem a budu si dál užívat svou Belgickou zkušenost! :)




This is the way you left me,
I'm not pretending,
no hope, no love, no story,
no happy ending.

Then live the rest of our lives,
but not together.  > to stejně nebylo v plánu! :)

Jednadvacáté narozeniny!

Milý Martínku,

ráda bych Ti alespoň tímto způsobem popřála všechno nejlepší k Tvým dnešním 21. narozeninám. Chtěla jsem napsal klasiku, ale to se tady asi moc nehodí - hodně zdraví?! Ha, ha, ha.. Hodně štěstí? Ale jooo, to doufám, že jooo. Snad tam jsi šťastný, já věřím, že ano, že je tam krásně a že hlavně ty se máš krásně a lásky?! No dobře, to bych Ti popřát mohla, ale také mi to připadá naprosto zbytečné, protože tam kde jsi je bezpodmínečná láska všude kolem Tebe, obklopuje Tě, ba co víc, určitě tě i vytváří! :) Nicméně jsem Ti chtěla říct, že Tě mám pořád ve svém srdíčku - to budu mít navždy. Nikdy na Tebe nezapomenu a vždycky budeš jedním z mých nejlepších přátel, i když už navždy tichým. Alespoň mám svého andílka, který na mě bdí tam nahoře :).

Posílám Ti tam nahoru písničku, která Ti pro změnu připomínala mě!

I když má svý divný zvyky,
nevyměnil bych ji s nikým!

Občas vzpomínám na ty všelijaké párty, co jsme spolu prožily! Jak nám bylo krásně, pivo, a všude okolo naši kamarádi! Určité párty se staly legendárními a historky z nich si vyprávíme doteď a jiné zase ne, ale to vůbec nevadilo, protože v těch chvílích jsme byli šťastní - nemluvím o ránech, ale o těch večerech! :) Byli jsme mladí středoškoláci, co si myslím, že jim patří svět > Páni mluvím, jak nějaká stará babička, hh, jsem zvědavá jestli jednou budu vyprávět svým vnoučatům, co všechno jsem zažila, a že pohled na svět mi změnil mladík, který zemřel aniž by se dožil 20tých narozenin. Pokud se já dožiji svých vnoučat, určitě jim to vyprávět budu! :)

Všechno nejlepší, ty můj nejdražší :-* <3

Jeden šťastný den

Zdravím miláčku :),

už je to zase celkem dlouhá doba, kdy jsem se ozvala naposledy.. Mám vždy tolik myšlenek, co bych Ti ráda napsala, ale pak se sem nedostanu včas, zapomenu je a nebo prostě - mám tisíc jiných výmluv, vždyť mě znáš :).

Ráda bych Ti, ale napsala dnes v tento šťastný den!!! :) Ptáš se, proč je tak výjimečný? Proč jsem tak šťastná? Důvod je prostý! :) Je dnes! Žádný jiný důvod k tomu být šťastná nepotřebuji! :)) Je to tak príma :). Ani už nevím, co jsem sem chtěla psát, zase určitě nějaká svá moudra, ale asi to dnes vynechám :D.

Začala jsem číst svou první holandskou knížku - Zegt nee tegen lezen / Řekněte NE čtení :D, je to sice pro děti, ale mě se to vážně líbí, jsou tam skvělé hlášky a já mám ráda knížky, u kterých se můžu i zasmát :). Taky jsem si vyrobila vlastní repráček z ruličky od toaleťáku, a to mi udělalo neuvěřitelnou radost.

Další úžasná věc je, že jsem objevila skvělý web http://flow-list.cz, kam si denně napíšu tři pozitivní věci, co se mi staly! :) Po týdnu mi vždy přijde takové malé shrnutí! Je to spíše pro lidi, co se necítí moc pozitivně, aby jim to pomohlo všímat si toho, krásného kolem nás, ale to nevadí, určitě je to super pro každého, i pro ty již pozitivně naladěné :).

Najednou mě napadá asi tak tisíc dobrých věcí, co se mi dnes staly, je to takový škoda, že je to jen na tři věci, možná si tam začnu dělat pomlčky a tři rozšířím na 9 :D :). Objevila jsem taky skvělý seriál Jak nežít svůj život, a je to vážně sranda! :)) Asi se jdu na jeden dílek mrknout ať toho dnes neudělám přespříliš :)).

Mám Tě rááááááááááááááááááááááááááááááááááááááda :-*

Don't fall in love...

Je to tu.. Bylo to vyřčeno, už žádné dohady, žádné domněnky.. V jednu z našich romantických chvílích prolomil ticho a šeptem "vykřičel" náš ortel: Don't fall in love with me! V tu chvíli jsem netušila, jak reagovat. Byla jsem rozespalá, uvolněná, bylo mi hezky, nechtělo se mi pouštět se do vysvětlování. Mohla jsem na to odpovědět pouze jediné: Don't worry! Což ho nejspíše moc nepřesvědčilo (koho by to přesvědčilo?), a tak to zopakoval - nezamiluj se do mě! Myslím, že mé ticho toho prozradilo více, než bych chtěla.. Více než bylo potřeba. Nevím, co si teď myslí a asi by mi to mělo být jedno, ale není!

Jak někdo může být tak namyšlený? Tak zaprvé NEJSEM do Tebe zamilovaná, zadruhé člověk si NEMŮŽE poručit do koho a kdy se zamiluje.. Pokud to někdo z Vás umí, tak mě to prosím Vás naučte, neboť já vážně nevím, jak to udělat. Buď se zamiluji a nebo ne, nic víc, nic mín.. To, že z nás nebude pár jsem věděla dávno, zamilovaná také nejsem, ale ráda ho mám, ještě aby taky ne, když s ním sdílím víc, než by někdy bylo potřeba, když mu říkám více, než bych měla. Je to můj "jediný" kamarád tady. Nechtěla jsem mu dát takovou důležitost, ale dala jsem, neboť jsem ještě nepotkala tu správnou kamarádku.

Ale díky tomu jsem víceméně procitla. Uvědomila jsem si ještě pevněji, než kdykoliv předtím, že zamilovaná opravdu nejsem. Jeho věčné poučování mi začíná lézt na nervy. Já mám přeci tolik volného času, že bych ho měla využít nějak jinak, lépe.. Nehrát Poua při čekání na něj, než vyleze ze sprchy, mohla bych třeba číst knihu, mimochodem včera večer mi psal, že hraje hru na počítače, můžete mi vysvětlit, kde je logika?

Další problém: chytá mě za slova! To mi tedy neuvěřitelně vadí, neboť já říkám spousty věcí ze srandy a ani nepřemýšlím, nad jejich hlubším významem, nu on bohužel ano, a tak se stává, že se dostane do monologu o sebevraždě, jen protože jsem plácla, že když nemá gauč může se jít rovnou zabít. Skvělé! Naštěstí má i spoustu plusů, poněvadž jinak bych s ním vůbec nemusela být :).

Dnes mám, ale príma den, takže se nenechám rozházet! :) Petra mi řekla jestli náhodou zase nehubnu, že jsem tenčí a tenčí a že budu odjíždět velká jako malíček :D. Cením si toho, že mi to řekla, neboť člověk co vás vidí denně nemá moc šance si všimnout jestli jste hubenější a nebo ne.. Jabadabadůůů :). Nu možná je to jen těmi novými kalhotami, poprvé v životě SLIM! :D

Floořina oslava

Ahojky zlato,

tak je to tu! :) Hlásím se opět po vydařeném víkendu! :) Tedy tentokrát jsem nikam nejela, ale zůstala jsem doma a i to se občas vyplatí. Floor slavila 12té narozeniny, které má tedy dnes.. V sobotu tu tedy byla velká párty, a když píšu velká myslím tím, opravdu velká. Bylo tu asi tak 60 lidí, z toho 30 dětí.. Všechno bylo perfektně připravené, obložené mísy, brambůrky, sýry, vína, makarony, které jsme s Floor pekly. Oslava se opravdu vydařila a i mě bavilo se o hosty starat :). Jako slova díků jsem druhý den obdržela 50 euro, neboť ze mě byli všichni absolutně nadšení.


V neděli jsem byla celou dobu doma a ani mi to nevadilo. Po dlouhé době celý víkend doma a stejně i tak jsem si to moc užila! :)
Sice neděle byla trošku pracovnější, ale to zase občas není na škodu! :)

Taky jsem vymyslela super nápad, doufám tedy :). Dětem jsem založila nový email wolterskinderen@yahoo.com, kam jim každý týden posílám, co se za ten uplynulý týden událo plus samozřejmě i fotky. Email jako takový i s heslem jim dám na konci mého pracovního roku, což znamená někdy v květnu či červnu příštího roku. Budou tak mít celý rok zaznamenaný.. Jak rostly, čemu se smály, co všechno zažily. Připadá mi to jako skvělý nápad tak doufám, že na tom budou stejně :). Jednou to chci udělat i pro své děti! :) A heslo jim dám až v jejich 18ti :) nu možná 15ti, to ještě uvidím.. :)


Taky bych si sem ráda poznamenala, jaké ŠTĚSTÍ vlastně mám!!! Mimo to, že se mi tedy rozbil mobil - vlastně jen jeho displej (díky za to, jinak celý funguje). V den, kdy se mi rozbil mě také málem srazilo auto, neboť jsem se nerozhlídla. Takže poté už jsem myslela jen na to, že jsem ráda, že se mi nic nestalo :). Čert vezmi nějaký mobil. Pokud nejde o život, tak jde fakt o hovno a vlastně jsem i ráda, že takhle mladá jsem zažila už něco tak strašného, že ze spousty věcí, ze kterých se mí vrstevníci budou hroutit, já nebudu moc řešit, neboť vím, že může být asi tak milionkrát hůř. Takže opravdu ve všem zlé, je něco dobré :).

Každopádně mé další štěstí spočívalo v tom, že jsem v pátek jela do školy autobusem, neboť jsem poté jela do Antwerp koupit Floor dárek. Samozřejmě jsem jela bez lístku, protože za celý loňský rok s legitkou, mě nikdo nezkontroloval. Nu, co štěstí nechtělo, revizoři nastoupili zastávku před tím, než jsem měla vystupovat a já si jich všimla už pozdě. Nicméně kontrolovali všechny okolo a na mě stále ještě nepřišli. Když už se jeden otáčel, že bude chtít i po mě ukázat lístek, autobus zastavil a já vystoupila. Takový kousek a mohla jsem přijít o 80 euro.. To by mě vyšlo pěkně draho ta moje sranda. Takže jsem se poučila a už si kupuji lístek.. Jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží :).

V pátek jsem pak tedy jela nakupovat do Antwerp a koupila jsem si super dvoje nové kalhoty, prvně v životě střih Slim, ale jsem s nimi moc spokojená, jsou pohodlné a snad i zeštíhlují :D :). V sobotu jsem byla od 9 h ráno do 14 h odpoledne s dětmi na hokeji. Floor hrála za dva týmy, takže jsem viděla 4 zápasy, ráno nepršelo, ale tak kolem 11 se zatáhlo a začalo pršet jako z konve, pak už jsme stáli jen pod střechou a koukali, jak hrají ty děti úplně promočené.. Bylo mi jich i celkem líto.

Jinak, co se událo u Felixe, o tom povím zase v jiném příspěvku :)). Teď se jdu mrknout na nějaký filmek. Tak zatím dobrou :) :-*