pondělí 27. dubna 2015

Vezmeš si mě?

Ahoj zlato,
zase po dlouhé době chci napsat Tobě a poděkovat Ti a zároveň se i omluvit, že jsem Ti zprvu, kdy to všechno začalo, nedůvěřovala, ale sám moc dobře víš, jak ty začátky vypadaly, takže se mi zase nemůžeš moc divit! :) Byla jsem ráda, že tu mám kamaráda, se kterým se můžu stýkat, ale oba jsme "věděli", že z toho nikdy nic víc nebude. Rozuměli jsme si po všech stránkách, měli jsme stejný humor a většinu času stejné názory, ale on se rozešel s přítelkyní, kterou požádal o ruku a já - no víš moc dobře, co se stalo.

Tak jo, mýlila jsem se a jsem za to opravdu strašně moc vděčná! Děkuji! Vím, že jsem ho měla potkat a vím, že s ním mám být, má mě to něco naučit, posunout dál a zrovna tak já jsem pro něj ta zkušenost, kterou ještě neměl. Může kdykoliv odejít a já mu to nebudu mít za zlé, je svobodný tak jak jen člověk ve vztahu může být a každý den s ním je pro mě darem - vlastně takhle by se měla většina lidí dívat na svého současného partnera a být vděčná, že s ním prožívá všechna úskalí v jeho životě, i když ví o jeho špatných stránkách a i přesto s ním stále zůstává. Řekla bych, že my ještě tolik o svých černých stránkách nevíme, ale už každou chvílí nám nic nebude bránit v tom je objevit a nějak se s nimi vypořádat, i když se přeci jen trochu, po tom téměř roce, známe.

Ani pro jednoho z nás to ze začátku nebylo více než pouhá sranda, povyražení. Seznámili jsme se a já za 14 dní odjížděla na 2 měsíce do Čech, takže to ani pro jednoho z nás nebyl vztah. Já si užila prázdniny po svém a on také, i když jsme o sobě denně věděli a pak si jednoho dne zavolali ve stejný moment - náš první telefonický rozhovor. Poté jsme zhruba do prosince pokračovali ve vídání se a zajímání se jeden o druhého, ale nic víc v tom nebylo. Zase jsem odjela na 14 dní domů a stále jsme zůstali v kontaktu, jako ti dobří kamarádi, co si nemůžou zvyknout, že jsou od sebe. Přijela jsem zpět a první člověk, kterého jsem viděla byl on. Bylo to fajn, popovídali jsme si a já zase odjela domů. Od té doby, kdy jsem přijela z Vánoc zpět jsme se viděli každý víkend bez výjimky.

Možná jsme měli pár "rozepří", ale nikdy nám nebránili v tom se vidět. Postupem času jsme se poznávali víc a víc a věděli jsme co od toho druhého asi můžeme čekat a že taky je trochu jiný, než se nám zpočátku prezentoval (věty typu: Já se nikdy neožením, děti nechci, vždy jsem od každé utekl jakmile začala mluvit o dětech, řekl jsem že zavolám a už jsem jí neviděl, ráno jsem měl jednu a večer mi přiletěla přítelkyně... atd byli přítomné na každém našem rande) - říkáte si, proč jsem s ním byla?! Sama nevím, nebrala jsem to tak vážně, a tak mi jeho minulost byla celkem ukradená. Šlo mi o přítomnost, kterou trávil se mnou a bavilo ho mi tyhle věci říkat a mě bavilo poslouchat, jak měl někdo fascinující život. Pak se začal postupem času trošku měnit, už mi přestal říkat o podvádění, začal mluvit více o lásce a o holce, s kterou strávil 2 roky a požádal ji o ruku - tím mi fakt vyrazil dech!

Po návratu z Polsko  Českého týdne se změnil kompletně nebo alespoň jeho city ke mě. Nevím, co se stalo a ani kdy se to přesně stalo, ale vím že o mě hodně přemýšlel a že zjistil, že mě miluje a že stojím za všechnu "námahu", možná i snad že jsem ten správný člověk "pro život". Týden před tím, než jsem odjela do ČR, jsem ho zase škádlila tím, že se jednou určitě ožení a pak mi ten den zavolá a já mu řeknu, že jsem to věděla, měla jsem celou dobu pravdu, že se jednou ožení, protože on není na život bez ženy, toto mi závratně vyvracel, že se ženit NIKDY nebude, není to tady v Belgii totiž tak nutné.

V pátek večer jsme šli do Irish Pubu s Aniou a on tam za námi asi po hodince přišel. Měla jsem v sobě druhé pivo (on první), když jsme se začali bavit o svatbách, neboť teď v květnu jede na svatbu své sestřenice. Začal mi vysvětlovat, že jako svatební dar se nyní dávají peníze a já si myslela, že dary (v Čechách se stále dávají dary, nebo už snad také peníze?). A on mi řekl, že až bude mít svatbu (aha první změna, před dvěma týdny řekl, že se ženit určitě nebude), a pak se opravil a řekl: "tedy až my dva budeme mít svatbu" (COOOŽEEEE?!!!) - více jsem neposlouchala :D. Tak on řekl, že my DVA budeme mít svatbu huuuhuuuu. Pak jsme si zase povídali o něčem jiném, když v tom začal hrát Bruno Mars - Marry Me a on se mě s vážným výrazem ve tváři zeptal: "Vezmeš si mě, Anet?" a já cožee?! O tomhle se nežertuje a on: "Já vím a taky to myslím vážně - vezmeš si mě?", tak jsem mu řekla ať přestane, že to není vtipné a on, že to taky jako vtip nemyslí. No řeknu vám, že mi vyrazil dech! Ania se do toho vložila se slovy, že on na to sice věk má, ale že já jsem stále dost mladá na vdávání, tak jsem opáčila že to absolutně není o věku a že nepotřebuji 5 dalších let střídat partnery, abych si uvědomila, že už mám čas na vdávání.

V mých jednadvaceti se mě můj přítel zeptal, jestli si ho vezmu. Dobře nebyla to úplná nabídka k sňatku s prstenem a tím rodeem okolo, ale vzhledem k tomu jaký zastával názor před pár měsíci, je tohle u něj dost vážná věc a rozhodně o tom nežertoval a minimálně o tom dost přemýšlel. Když si vzpomenu na všechny ty telefony a psaní s mými kamarádkami a rodinou - nebojte se, je to jen kamarád a rozhodně si ho nevezmu, to by byla největší chyba v mém životě > já o tom teď už dost přemýšlím! Věřím, že mi Martin vybral dobře a že s ním mám být, nicméně se uvidí, jak to dopadne po jeho odjezdu zpět do Rumunska a po mém odjezdu do ČR. Mimochodem: fotku vytvořila Ania, která nám hrozně závidí naší lásku! :D

Proč tohle, ale vše píšu? Protože, i když nevěříte na pohádky a šťastné konce a myslíte si, jak se to vám stát nemůže, tak může! Může se to stát komukoliv, protože se to stalo mě! :) Nevzdávejte své naděje, protože "ten pravý" je každý, kterého jím učiníte a pokud vy budete "tím pravým" partnerem pro něj, on zajisté bude tím pravým pro vás!

pondělí 20. dubna 2015

Partnerské vztahy

Poslední dobou přemýšlím, jak se vlastně definuje takový partnerský vztah? Co by podle vás nemělo v žádném skvěle fungujícím vztahu chybět? A jak by vlastně měl takový skvělý vztah vypadat? Na těchto pár otázek jsem hledala odpovědi, proč, je vám nejspíš jasné. Vlastně si myslím, že ani moc žádná správná definice vztahu jako takového není.

Podle mě by ve vztahu neměla chybět, láska, důvěra, upřímnost, věrnost, otevřenost, doteky (držení se za ruce, objetí, tančení v metru plném lidí? :)), polibky, sdílení zážitků, komunikace, intimita (to, co sdílíte pouze s partnerem), smích (pro mě nesmírně důležitá část vztahu), podpora, pomoc.. a jistě spoustu dalšího, nicméně tyto věci patří, dle mého názoru, mezi ty nejdůležitější.

Já všechno toto ve svém vztahu mám, jediné, co by někomu mohlo chybět jsou slova Miluji Tě, které spousta lidí říká a nemusí myslet vážně, což pak dost zraňuje a nebo vlastně ani nikdy nepoznala, co ta slova znamenají, a tak je říkají aniž by pro ně měli nějaký význam - to je poté pro oba partnery dost těžké, pokud tato slova pro oba znamenají něco jiného. Řekla bych, že my oba máme takový určitý blok s těmito slovy, a tak je neříkáme a místo toho děláme vše, abychom druhému dokázali, že ho milujeme, abychom to nemuseli říkat, a já osobně si myslím, že to je ta správná cesta, cítit to od druhého a ne to pouze slyšet.

Ve skvělém vztahu by asi neměli chybět ani hádky a jejich následné usmiřování, které je prostě skvělé i po malé výměně názorů, kterou bych nepovažovala ani za hádku.
Něco se změnilo, a já tu změnu cítím (je téměř hmatatelná), já jí vidím, to jak se na mě dívá, jak mě hladí, jak mě líbá do vlasů a jak se mi hodiny dokáže dívat do očí, aniž by jedinkrát uhnul pohledem, to jak mi pomáhá, jak se o mě stará, když mám křeče v břiše, to jak by raději sám umrzl, abych já měla dostatek tepla, to jak je trpělivý, a to jak se ho má špatná volba slov zasáhla.. Miluje mě a mě to na jednu stranu děsí, bojím se, že jednou přijde na to, že nejsem taková za jakou mě považuje. Bojím se, že ho zklamu, ale taková láska je! A já jí celým svým srdcem přijímám.. A jsem za ni/něj vděčná. Děkuju

úterý 14. dubna 2015

Přání

Rozhodla jsem se zase napsat článek, který není jen o mě a mém já :). Je o přání! Včera jsem viděla dokonalý klip od Tomáše Kluse - Přeju Ti a taky jsem navštívila jeho skvělou stránku, kde napíšete přání pro ostatní a obdržíte jedno nazpět, je to anonymní a přináší mi to ohromnou radost! :) Chvíli jsem se zamyslela, jak je na tom světě vlastně poslední dobou málo dobré nálady, lásky, a toho správného sebevědomí. 



Nevím jestli je to pouze Českou republikou, ale připadá mi, že si pořád jen na něco stěžujeme a neumíme si užívat ty krásné momenty a chvíle, které nám život přináší a které se nám možná mohou zdát všední, jsem si však jistá, že jednou na ně budeme vzpomínat jako na ty krásné chvíle, kde nám nic nechybělo - to se ale nejspíše stane, až když nám začne opravdu něco chybět, budeme mít nějaký problém či nebudeme v tak skvělé kondici. Proč si musíme všechno uvědomovat až když je pozdě (toto se mě týká více, než všech ostatních)?

Jednou ze skvělých stránek, které mi vždy zvedli náladu je tzv. flow-list, kam si každý den napíšete tři pozitivní věci, co se vám stali, nemusí to být něco převratného jako třeba získání řidičského průkazu, ale klidně i "malé" věci, co vám zvedli náladu - jakože se na vás třeba usmál milý kluk v autobuse. Jednu dobu jsem to praktikovala opravdu denně, ale pak jsem přestala, když nad tím přemýšlím, měla bych zase začít, protože je to skvělé a pak tam i vidíte statistiku, jak moc jste vlastně šťastní. 

Já například teď stojím před opravdu velkou životní změnou a mám z ní celkem strach, ale neměla bych mít. Život je hra a já bych se tak měla zapojit a začít ho vědomě hrát, neboť za poslední dobu jsem vlastně jen prokrastinovala a už toho mám dost. Je čas zase začít něco dělat. Jednou z věcí, co mi taky pomáhalo bylo napsat si večer před spaním seznam toho, co chci další den udělat a postupně si jednu věc za druhou odškrtávat, zní to banálně, ale neuvěříte jaký účinek to na mě mělo. Jenže já jsem samozřejmě člověk, co u ničeho moc dlouho nevydrží! Anet je na čase, začít zase makat! 

Sofie byla dnes u dietologa s mamkou, a tak se s ní chci zase pustit do zdravějšího stravování, neboť po týdnu v ČR je můj systém totálně rozházený a já mám pocit neustálého hladu a tak jím, jím a jím. Dneska jsem snědla zase celou tabulku čokolády a asi 9 kousků Rafaello - já vím, že odsuzování ničemu nepomůže, ale tohle je fakt strašné :D. A zítřek je blízko tak říkám, že od ZÍTRA a píšu si to i na BLOG takže to dodržím, nebudu jíst sladké, budu více pít vodu (nevěřili byste, jak pití vody je důležité) a alespoň 2x denně ovoce, zeleninu máme denně k večeři, takže o to se starat nemusím! :) 
Jíst zdravěji - to je mé přání mě! :)

Jinak ještě k těm přáním, dnes jsem byla v knihovně a dostala jsem skvělý nápad, půjčila jsem si 5 knih a do každé vložím lísteček s přáním a budu doufat, že to tomu člověku vždy udělá radost! :) Mě nadchla už jen ta myšlenka! :)

pondělí 13. dubna 2015

Nový začátek

Musím to všechno napsat ještě plná dojmů z víkendu, než zapomenu. No to by se stejně asi nestalo, ale i tak. Teď je to nejčerstvější a já jsem tak nejšťastnější, i když věřím že brzy budu ještě o něco šťastnější. Už věřím, že vše je tak jak má a mělo být! Věřím, žes ho pomohl vybrat a i když jsem pochybovala (to ze začátku všichni) teď už nemám nejmenších pochyb. Samozřejmě se jedná o Felixe, o kterém jsem napsala pár posledních článků. Je to kluk, kterého znám od loňského června a vypadá to, že ho budu ještě nějaký ten čas znát. Žádné loučení se jen tak konat nebude, protože jsme se shodli, že je lepší se zamilovat později, až když toho daného člověka opravdu poznáte, než do toho skočit po hlavě a pak si s bolestí sundavat růžové brýle.

V sobotu jsem přiletěla zpět z Čech, pryč jsem byla týden, ale neviděli jsme se 11 dní. Nečekala
jsem, že by se za tu dobu něco změnilo, ale opak byl pravdou. Změnilo se toho spousta. Změnila jsem se i já za dobu v Česku, protože jsem si uvědomila, že ne všechno je tak jak se zdá, nebo tak jak mi ostatní říkají - Anet, přestaň být tak naivní! Bylas naivní v patnácti letech a v jednadvaceti tě to ještě neopustilo. Ale to bych se zase pustila do úplně jiného příběhu. Důležité je, že jsme spolu byli v kontaktu po celou dobu, vždy věděl co dělám a kde jsem a já věděla to samé o něm. V pátek ráno mi napsal, že se mu zdál nejúžasnější sen - pracoval na svém baráčku tady v Belgii, kde vyráběl něco se dřevem a já mu pomáhala, vzbudil ho ten nejkrásnější pocit, kdy se zároveň probudit nechtěl a chtěl zůstat v tom snu se mnou. Tohle mi napsal Felix, kterému se většinou sny nezdají a když tak rozhodně ne tohoto typu. Už díky této zprávě jsem si byla jistá, že mu na mě záleží mnohem mnohem více, než si připouští. Já nevím, jak to mají kluci se sny, ale neřekla bych, že se jim zdají nějaké romantické, na to jsme spíše my holky a já sama si nevybavuji, kdy by se mi naposledy zdál romantický sen.

A tak jsem v sobotu tedy přijela a doufala, že ho budu moc vidět a že mě neodsoudí, za mé krátké vlasy, neboť jako každý kluk mě prosil, ať se nestříhám, že miluje dlouhý - noo joo, všichni milujete dlouhé vlasy, tak se z toho nezblázněte :P. Každopádně na mě čekal na nádraží, měl pár poznámek k mým vlasům, ale brzy toho nechal, když zjistil, že mě tím rozčiluje. Vzal mi tašku a šli jsme k němu, kde na nás čekala večeře, kterou uvařil a jeho spolubydlící, který hlídal aby nevystydla, takže se také podílel na vaření :). Předala jsem Ferneta Citruse, co jsem přivezla z Čech, najedli jsme se a pak jsme si povídali, říkala jsem zážitky z Čech a Polska, po babiččiném čaji zážitky nabyli na zajímavosti a všichni jsme se vážně od srdce zasmáli.

Poté jsme zase usínali ve společném objetí a já se těchto chvil prostě nemohu nabažit. Kéž by trvaly věčně, protože my holky prostě milujeme to objímání potom, i když tvrdíme, že ne. Nemusíme si nutně povídat, ale usnout si v náručí - já teda neznám hezčí pocit :). Ráno jsme nemuseli vstávat, tak to bylo moc príma, jen tak si poležet. Poté nás čekala príma snídaně a vyrazili jsme se mrknout do Ikei, která jak jsem předpokládala byla zavřená (když jsem tuto domněnku sdělila Felixovi, jen se zasmál a řekl no joo, jsi žena - žena, která měla pravdu :D). Jeli jsme tedy zpět, setkali se s jeho přáteli, kteří se mnou díky bohu mluvili anglicky, i když tu jednu ženu bych nenazývala jeho přítelkyní, vůbec nikoho nepustila ke slovu ani svojí těhotnou a šťastnou kamarádku, která pro mě byla mnohem zajímavější než ona samotná.

Následně jsme si uvařili skvělou večeři a mohli jsem si jít zase totálně přejedení lehnout. Zdřímli jsme si na dvě hodinky a potom to začalo, zase jsme si povídali, dříve bych řekla, že mě už nemůže ničím překvapit, neboť všechno jeho příběhy znám, ale opak byl pravdou. Řekl mi více o jeho bývalé přítelkyni Dianě, s tou byl zasnoubený! Felix byl s Dianou zasnoubený a chtěl si jí vzít, byli spolu okolo dvou let a on jí dal úplně vše, o co ho požádala (a že žádala o dost věcí). Nakonec jí tedy v Řecku, kde spolu byli na dovolené požádal o ruku! Felix prostě miluje překvapení a je v nich vážně dobrý. Já nemohla uvěřit vlastním uším.

Úplně se proměnil z kluka, který pro mě byl pouze skvělým zpestřením a fajn kamarádem, na přítele se kterým si umím představit i zbytek svého života. Neustále mi opakoval, jak je lepší se zamilovat později, až když člověka poznáte než zpočátku, neboť ho začnete poznávat pozdě a uvidíte ty chyby, o kterých jste neměli ani tušení. Zatímco v našem případě, jsme se nejdříve skvěle poznali a zjistili, že oba za to stojíme, že nemáme žádné výrazné chyby, co by nám překáželi a dovolili jsme si tak, se zamilovat. Jsem si více, než kdy dříve jistá, že je do mě zamilovaný a já do něj. Celou noc jsme se v podstatě jen mazlili, nemohl se mě nabažit, nejraději by mě snědl celou, jak mi oznámil, a taky bych si měla nechat na zadek vytetovat značku McDonaldu (I'm lovin' it).. Teď se z nás zase stal prostě jeden z těch roztomilých přesladkých párů, ze kterých se vám (pokud jste nezadaní) chce zvracet :D.

Držení za ruce, neustálé líbání, psaní, myslení jeden na druhého.. Po roce a půl je tu prostě můj nový začátek s mým novým přítelem, kterým je Felix.

Polsko - Český týden

V sobotu jsem se vrátila z neuvěřitelně naplněného týdne v Polsku a České republice zpět do Belgie. Týden mi utekl jako voda, neboť jsme měly na každý den plán (já a Ania). Bylo to skvělé, párty v Polsku se opravdu vydařila a máme z ní i krásné fotky, zjistila jsem, že klukům se vážně moc líbí cizinky takže mě tam prostě asi 3 zvali na drinky a pořád se mnou chtěli tančit :). Tamní ceny drinků jsou opravdu skvělé, takže jsme ani moc neutratily a vracely se ve 4 ráno, o té cestě se raději ani vyjadřovat nebudu, neboť starat se o opilou Aniu je asi nad všechny síly :D. 

Také jsme navštívily rodinu Anii, kde jsou všichni strašně moc milí a pohostinní. Jazyková bariéra nám vlastně nedělala žádné problémy! :) Druhý den jsme se vydaly navštívit Krakov a já tak viděla další krásné evropské město. V úterý jsme navštívily kosmetičku (moje úplně první návštěva), nechaly se zkrásnit a vyrazily jsme na cestu do Svitav, kde nás vyzvedl můj taťka, aby nás dopravil do konečného bodu - Dobré Pole. 

Doma nás všichni krásně uvítali, snědly jsme svíčkovou od mamky, dokonalý bramborový salát a s plnými břichy jsme si šly lehnout. Ve středu jsem Anie ukázala část Prahy a vlastně i sama sobě, neboť mi došlo že jsem v Praze po památkách snad ještě nechodila a úplně jsem si užívala nádhery našeho hlavního města, Anie se tam samozřejmě také moc líbilo. Poté jsme si šli odpočinout na mé nejoblíbenější místo v Praze - čajovnu na Českomoravské. Daly jsme si jednu shi-shu a nejlepší džusy, které mají jen tam. Naučily jsme se dělat kolečka z kouře s příchutí třešně a za hodinku jsme zase odjely navštívit Barču, kde jsme se během 20ti minut musely převlíknout a přichystat na párty (to se Anie moc nelíbilo, protože kolikrát jí nestačí ani hodina a půl). 

Na párty v Praze jsme dorazili o půl hodinky později, ale to se prý pořádajícímu toleruje :D. Párty byla skvělá, lidi co dorazili nejlepší a drinky také super. Prostě seznamka večer byl opravdu fajn. Kája mi sice psala, že nedorazí, neboť je nemocná - jako spousta dalších ten den, ale nakonec překvapila a já tak mohla přespat u ní (pro jistotku jsem si to domluvila ještě s Baruš a Verčou :). Veru odešla brzy, ale nakonec jsem s ní pátek ještě zašla na oběd. 

Ve čtvrtek jsem se dala ostříhat, navštívily jsme babičku a zahrály si šipky s taťkou, kterému opravdu
 
dělalo problém dostat se na naší úroveň (hraje šipky závodně :D). Trošku jsme se opili a nad ránem se vraceli přespat k babičce. V pátek mě ráno Ania opustila a jela navštívit svou nejlepší kamarádku (taky Češku) a já se vydala poobědvat s tou mojí Verčou :). Navečer jsem pak navštívila Martinovi rodiče a mohla si tak pochovat jeho malého brášku (jsou mu teprve tři měsíce), a tak jsme si s mamkou zašišlaly a dokonce jsme i ugrilovali. Večer jsem se pak potkala s jeho nejlepším kamarádem Jindrou (stavili jsme se i za Romanem samozřejmě) a zase po dlouhé době jsme si mohli popovídat :). U Martinových rodičů jsem přespala a druhý den se tak ještě mohla mazlit s malým Míšou (miminko), naobědvala jsem se tam a poté mě hodili na letiště - nejlepší lidi, které znám. Ani nemůžu popsat, jak moc je miluji a jak moc si jich vážím za to, jak neuvěřitelně úžasní jsou!

V sobotu jsem tedy odletěla do Brusselu - Charleroi a nějakým způsobem se dostala po čtyřech hodinách do Antwerp, kde na mě čekal Felix. O něm a mém víkendu se už brzy také dočtete! :)