středa 20. května 2015

Dospělost

Já prostě nevím, jak dál. Nevím, co je pro mě nejlepší a jak bych chtěla pokračovat. Nevím, kde budu a ani kde chci pracovat a nevím, jestli vůbec chci zůstat na trvalo v Belgii, tedy vím, že by to pro mě a mé budoucí děti bylo nejlepší rozhodnutí, ale na druhou stranu.. Neumím si představit žít bez rodičů a přátel a neumím si ani představit žít bez něj. Tohle celé dospělé období mě děsí. Myslela jsem si, jak vyspělá vlastně jsem, ale to vůbec není pravda. Jsem sice "sama" v cizině, ale bydlím s rodinou, která se o mě stará a taky mi říká, kdy můžu a nemůžu ven - což je velmi iritující fakt, a musím se osamostatnit, i když být další rok zde by pro mě bylo nejjednodušším řešením.

Nevím jestli je to tím, že jsem typická ženská a prostě už z principu nevím, co chci a nebo mám prostě jen nějaké slabší období, nicméně by bylo fajn si to rozmyslet. Dobře, shrnu si fakta!

  • chci bydlet s Felixem (žádné ptaní jestli můžu ven a jestli mám volno)
  • chci si najít práci tady v Belgii a dokázat tak sama sobě, že jsem toho schopna
  • chci dostávat Belgický plat a naučit se s ním hospodařit
  • chci se o Felixe starat - úklid, vaření, nákupy
  • bojím se stereotypu, který prý je v každém vztahu
  • bojím se, že si s Felixem polezeme na nervy
  • nechci, aby moji rodiče ode mě byli tak daleko
  • chci, aby moji rodiče rozmazlovali moje děti (to je trochu do budoucna :D)

Jak to tak vypadá, určitě chci zůstat v Belgii a zkusit žít s Felixem. Dát tomu našemu vztahu větší váhu a trochu si na něj i vsadit. Měla bych se přestat bát to zkusit. Je to normální dospělý život, který žijí miliardy lidí po celém světě, není to nic zvláštního. Rozchodem by navíc můj život nekončil, takže se nemám čeho bát. Do ČR se můžu vrátit vždycky, vždycky tam budu mít ty nejlepší rodiče na světě. Jen se bojím je tam nechat, kéž by oni mohli přijet sem a taky tu bydlet. Ani nevím, kde budu trávit další Vánoce, a ta nejistota mě děsí. Bože dej ať je tohle vše už za mnou a dobře to dopadne. Prosím, prosím. Měla bych si užívat poslední měsíc a ne se trápit, ale ono to zase jinak nejde. Budoucnost a dospělý život mi už klepou na dveře a já musím jít otevřít a jít vstříc novým dobrodružstvím! Držte mi palce!






pondělí 11. května 2015

Myšlenkový MišMaš

Už uplynulo pár dní od mého posledního článku, ale tak to většinou bývá pokud napíšu pro mě nějaký důležitý článek. Změnilo se něco? Neřekla bych, snad už jen konečně můj postoj, neboť i když píši o tom hezkém jsou také věci, se kterými se sem moc často nesvěřuji, a to třeba jak moc velký blázen vlastně jsem. Poslední tři týdny jsem brečela více, než je zdrávo. Proč? Nechce se mi to sem ani psát, stydím se sama za sebe a své občasné myšlenky, ale tak myslím že každý má občas horší období. 

S Felixem se vlastně nic nezměnilo, stále je to ten zamilovaný kluk, který mě bere za ruku, líbá kdykoliv má příležitost a je tak moc šťastný, když může být se mnou. Vlastně jediná změna se odehrála v počtu zpráv na den. Minulé dva týdny jsem to opravdu hodně řešila sama v sobě a byla jsem z toho i dost nešťastná, ale vlastně nebyl jediný důvod. Jeho city se nezměnili, pouze nemá prostě čas mi psát každý den pět zpráv. Oni na to ti kluci ani moc nejsou, vlastně po čase to každého omrzí a já to stále vnímala jako problém. Proč proboha?! Tak to prostě je! Kluci nejsou tak upovídaní a taky tomu psaní nedávají takovou důležitost jako my holky (samozřejmě pokaždé se najdou nějaké výjimky). Ani nevím jestli je správné ho nazývat klukem, neboť mu bude 28, a to už i ti "nejpomalejší" kluci se stávají muži. 

Takže Anet, dospěj!!! Nebuď takovým bláznem a uvědom si, že dospělí lidé nedávají pubertálnímu psaní takovou váhu! Jsou zaneprázdnění, pracují 8 hodin denně, učí se holandštinu po večerech a přes den se jí snaží praktikovat - začni dělat to samé! Může se zdá, že je toho na Tebe hodně, ale vlastně o nic nejde! Každý tím musel projít a každý si tím i projde, měla by to pro Tebe být zábava. Užij si poslední měsíc a půl jako au-pair a snaž se dospět! Felix Tě za dospělou považuje (snad :D), tak mu k tomu dej konečně důvod. Možná by to pro Tebe v ČR bylo jednodušší, najít si práci, ale byla bys tam opravdu šťastná? Sice s rodinou a kamarády okolo (ti stejně mají svoje životy a taky by na tebe pořád neměli čas), ale jaké by to bylo žít bez něj? Ano asi by sis po čase zvykla a našla si někoho jiného, ale pro ukončovat něco v čem oba vidíte budoucnost? :)

Neříkám, že je pro mě vším, nechci z něj udělat celý svůj vesmír, ale teď se na něj tak trošku spoléhat musím, alespoň zpočátku, snad to pro něj nebude problém, protože mu budu tou nejlepší spolubydlící - partnerkou jakou kdy měl a Diana (jeho ex) se může jít zahrabat. Ta ženská je naprosto šílená a mě je jí vážně líto. V listopadu, kdy ho navštívila na týden (na jeho narozeniny, jaká to náhoda) si u něj schválně nechala pár kousků oblečení, aby se pro něj jednou mohla vrátit třeba v březnu! A to já jsem se dozvěděla až teď, naštěstí to Felix zatrhl, a to oblečení rozdal. Když se to dozvěděla málem vyletěla z kůže, ale pak se taky dozvěděla, že Felix přijede na 10 dní do Rumunska a vlastně mu oznámila, že by na něj mohla počkat na letišti! Ta žena je blázen ještě větší než já. Nejsou spolu déle než rok a půl a ona je do něj stále zamilovaná a stále se mu plete do života. Samozřejmě o mě neví, neboť jí Felix nechce ublížit, ale myslím, že by jí to naopak mohlo jedině pomoci se od něj odpoutat. 

Uvidíme, kam se to všechno vyvine. Já si zatím užívám každou chvíli, kterou s ním můžu strávit a vypadá to, že on taky. Páni, kdybych tohle věděla na začátku, ušetřilo by mi to spoustu trápení! Vlastně by nám to všem ušetřilo spoustu přehrávání a hraní si na lidi, kterými jsme ani jeden nebyli.