Další kapitola

Je to tak.. Dlouho jsem sem nic nenapsala, protože jsem stále nevěděla, jak se věci mají. Jak se věci budou mít a co bych vlastně já sama chtěla. Stále jsem se řídila radami ostatních a ani jsem chvíli nepřemýšlela, co by bylo dobré pro mne. Také jsem neustále oddalovala otázku pro Felixe, jestli by mi ze začátku nepomohl a nemohla bych u něj bydlet a byla jsem neustále nešťastná sama ze sebe.

Tak tomuto už je konec. Učinila jsem pár zásadních rozhodnutí. Jsem člověk vysoce sociální, který žije velmi těžko bez přátel a své rodiny, tudíž tady v Belgii to pro mě ze začátku vůbec nebylo jednoduché - viz moje předchozí příspěvky. Myslela jsem si, že si tu najdu spoustu přátel a po roce se zase vrátím. Spoustu přátel jsem si tu sice nenašla, ale pár dobrých rozhodně ano. Nicméně rodinu a nejlepší přátelé mám stále v ČR. Rozhodování mezi životem v Belgii s lepším platovým ohodnocením i jako uklízečka, partnerem a nebo životem v ČR obklopená rodinou a přáteli nebylo vůbec jednoduché.

Nejprve jsem si promluvila s Petrou, vysvětlila ji svou situaci a ta mi nabídla tu v září zůstat ještě jako jejich au-pair, což mi neskutečně pomůže ať už se rozhodnu jakkoliv. Prostě v říjnu budu mít určitě nějaké peníze a navíc si nemusím teď všechno balit s sebou do Česka. Kdybych v tom říjnu ještě začala pracovat i jako uklízečka, mohla bych mít potom celkem dost peněz, ale to je zase moc dopředu. Takže tato pozitivní zpráva mi opravdu zvedla náladu.

V úterý jsem jela k Felixovi, s tím že jsem mu řekla, že s ním potřebuji mluvit, že už to nemůžu dál odkládat, ale že nejde o nic až tak důležitého. Uvařil pro nás večeři, dali jsme si víno a povídali jsme si asi 3 hoďky. Nic z toho, co jsem mu chtěla říct, jsem ale neřekla. Bavili jsme se o tom, že tu v září budu ještě au-pair, pak taky o tom, jak hrozně nevyspělá jsem, když se vracím na dva měsíce do Čech, o tom že ani Bogdan mě nechápe (nu to je oboustranné) a že on si opravdu užívá, že ted bydlí sám. Šli jsme spát a druhý den ráno se mě zeptal, co jsem mu vlastně chtěla říct, protože jsem to nejspíš neudělala a já se jen zeptala, jak to mezi námi je. Jestli jsme opravdu ve vztahu a nebo jsme stále jen kamarádi. Začal se docela smát a řekl, že je to snad jasné, že jsme pár, proč se ho ptám a já že jsem si nebyla jistá, že jsme o tom nikdy nemluvili a mě opravdu zajímalo, jak to mezi námi je. Odpověděl, že jsem se na to mohla zeptat na whatsappu a nemusela jsem to tak plánovat a já, že jsem ho přitom chtěla vidět a že tyhle věci na whatsappu neřeším.

Ve středu jsem tedy přijela domů a byla jsem si jistá, že mám přítele. Nicméně můj přítel mi dopoledne napsal, že jestli tohle pro mě bylo tak důležité tak to tedy fakt nechápe. Já mu odpověděla, že otázka má samozřejmě druhou část, ale že by to mohlo být příliš na jedno ráno. Napsal, že bych se měla raději naučit komunikovat. Večer jsem mu volala, ale nebral to a když mi volal zpět už jsem zase neměla signál. Zavolala jsem mu tedy včera večer, sebrala jsem veškerou svou odvahu a zeptala jsem ho na to, jestli bych s ním od října nemohla bydlet. Bude se to zdát směšné, ale přesně jsem věděla, co mi odpoví.

Řekl, že ano, že s ním samozřejmě žít můžu a že mi pomůže, ALE... Musí tam být vždycky nějaké ale?! Ano! Začal mít 10ti minutový proslov, jak ho mrzí že ještě nejsem tak vyspělá, jak mé rozhodnutí absolutně nechápe, a že on by tohle nikdy neudělal.. neodjel by za zábavou pokud by neměl práci a kde bydlet a že si musí vlastně celý ten vztah promyslet, protože si vážně myslel že jsem mnohem vyspělejší. Také mi oznámil, že pokud s ním budu bydlet tak ať zapomenu na vodění si tam kamarádů jako Aniu nebo kohokoliv jiného (takhle se chovají partneři?!). Okamžitě jsem věděla, že tohle fungovat nebude. Nechoval by se ke mě jako k rovnocenné partnerce, ale neustále by mi připomínal mé chyby. Platila bych půlku nájmu a ani bych si tam nemohla nikoho přivést?! Pardon, ale o takovýhle "výhody" já tedy nestojím. Chtěla jsem svobodu a né tohle.

Mrzí mě, jak to dopadlo, neboť Felix je vážně dobrý člověk a věřím, že s ním jednou bude nějaká žena moc šťastná, ale já to nebudu ne ted a tady.. Nemám zapotřebí neustále poslouchat, jak se chovám jak malá holka! Ani si nepamatuji, kdy mi řekl něco hezkého. Já jsem neustále ta, co se snaží a to teď skončilo. Navíc žití v ČR mi teď připadá jako sen.. Jako něco, co jsem opravdu celou dobu chtěla. Být kousek od své rodiny a přátel. Být jim nablízku. Zajít s nimi na pivo ve volných dnech, slavit s nimi narozeniny, chodit na výlety, festivaly a nebo cokoliv jiného. Už jsem byla příliš dlouho "sama".

Zažila jsem tu krásnou kapitolu svého života, ničeho nelituji a jsem nesmírně vděčná za všechno, co jsem tu prožila, co jsem prožila s Felixem. Byla to neskutečná životní zkušenost, ale je čas se posunout dál. Tahle životní kniha rozhodně ještě nekončí..

Děkuji, děkuji za všechno a SBOHEM! Měla jsem se tu s Tebou hezky! Kéž najdeš tu pravou a uvědomíš si to včas. Buď jen a jen šťastný :).

Můj život

Tak jsem tomu psaní článku v měsíci květen moc nedala.. To bude asi tím, že se u mě žádné novinky neodehrávají. Spíše se plácám na jednom a tom samém místě. Což, jak už všichni víme, brzy skončí. Myslím si, že musí být celkem zábava pozorovat můj život ze vzdálenějšího úhlu, něco jako film, neboť tady divák nemůže tušit jak to skončí. Jednou je to tak a podruhé zase jinak. Prožívám si svou vlastní telenovelu. Ale to vlastně všichni, neboť jsme strůjci našich životů, takže se stačí rozhodnout, co mě učiní šťastnou a pak podle toho jednat - jak snadné!

Felix se vrátil z Rumunska a můj plán si o všem promluvit, potom co se vrátí, tak nějak nebyl úplně nejchytřejším, neboť jsem spoléhala na fakt, že se mu bude chtít vrátit do Belgie a že mu budu hodně chybět. V sobotu jsme se chtěli sejít, ale bohužel po práci jel pomáhat kamarádovi stěhovat a skončil až v 11 večer, takže jsem se rozhodla jet domů a přijet až v neděli. V neděli ráno jsem si tedy přivstala a měla jsem naplánováno ho vzbudit :D, což se mi samozřejmě povedlo. V 9:15 v neděli, světe div se, Felix po celé sobotě, kdy pracoval, stále ještě spal :D. Tak jsem ho vzbudila, šel mi otevřít a neměl zrovna nejlepší náladu (no dobře, kdo by v jeho stavu měl? :D).

Dali jsme si pusu a šli jsme nakoupit. Byl rád, že mě vidí, ale stále byl naštvaný na Bogdana za něco z předchozího dne. Už v tu chvíli jsem věděla, že to nepůjde. Má vlastních problémů mraky a já na něj nemůžu uhodit z ničeho nic, když jsme se 14 dní neviděli - ahoj, nemám kde zůstat, můžu bydlet u tebe?! :D Přítelkyně roku! :D Ráno bylo takové stále ještě trochu negativní a Felix se stihl "pohádat" jak se ségrou tak s Bogdanem, na měl byl ovšem milej takže mi to tak nějak bylo jedno. Seznámila jsem se taky s jeho neteří, které je rok a je tak strašně roztomilá! Ta holčička se skoro celou dobu smála! :) Děti mě fakt milují, asi mám nějakou dobrou auru.

S Felixem jsme si povídali, ale víceméně o tom, jak úžasné to v Rumunsku bylo a jak zlomil třem dámám srdce na svatbě, kde protančil celou noc a nepil žádný alkohol.. - Felixi, kdybych Ti měla říct oba příběhy sobotní a páteční noci, asi bys z toho taky nebyl nadšený :D - Tak mi je řekni.. Néé já to nemám zapotřebí, a žádná srdce jsem nezlomila takže to asi nemá správné grády, jen jsem učinila pár kluků nešťastnými, když jsem jim oznámila že tedy singel fakt nejsem - ááá to je škoda Anet, tos neměla.. Nu já nevěděla, že když nejsme spolu, že jsme singel :D.

Celý den jsme zůstali u něj, jen jsme šli pak ještě jednou nakoupit, kde mi oznámil, že možná tento víkend pojede zpět do Rumunska, podepsat plnou moc kamarádovi na koupi baráku pro jeho mamku. Byl nadšený z toho, že by jí opravdu koupil barák a udělal tak další level v jeho dospělosti - tak moc se za ten rok změnil. Když jsem si hrála s malou tak na mě koukal, jak na obrázek, neustále mě objímal a nebo líbal, či držel jen tak za ruku. Hrál si s malou Sárou a já vím, že z něj jednou bude tak super táta (neříkám, že mých dětí). Jelikož celý den pršelo, tak jsme se nešli ani projít a byli jsme zavřeni celý den v bytě i s jeho ségrou.. na takovou vážnou debatu vážně nebyl čas a ani prostor. Nicméně tento pátek má být krásné teplo, tak snad se uvidíme někde venku a zapovídáme se! :)