Jak jsem k práci přišla!

Zdravím všechny své čtenáře (cca tedy 2) :D,

jak už nadpis zmiňuje našla jsem si práci zde v Belgii. Není to kdovíjak super práce, ale práce to je a zaplaceno za ní také dostanu. Navíc se jedná o něco, co mě i celkem baví a 9 euro čistého na hodinu mi přijde celkem slušné :).

Na vydání tohoto článku jsem čekala přesně měsíc! Už jsem se nemohla dočkat, až si napíšu článek o mé nové práci. Začínám v pondělí, včera jsem byla podepsat smlouvu. Je to, ale tedy celkem obštrukce zde v Belgii dostat nějakou tu práci. Všude vám řeknou, že zavolají, vy odcházíte z pohovoru a máte z toho dobrý pocit, nicméně týden se nikdo neozývá a vaše sebevědomí den ode dne klesá.

Přesně před měsícem jsem v této firmě měla první "pohovor" a odcházela jsem naopak s nejhorším pocitem na světě, už jsem se tam nikdy nechtěla vrátit. Bylo mi trapně a byla jsem naštvaná. Ale k tomu se postupně dostaneme.

Anina rodina má doma mimo Ani také pomocnici v domácnosti, co jim žehlí a uklízí pokoje, které Ania nemusí. Tato pomocnice - uklízečka se jmenuje Irina a já jsem se s ní párkrát přes rok viděla. Když zjistila, že hledám práci tak mi nabídla, že se zeptá u ní ve firmě a že jim na mě dá doporučení. Super, to bylo to co jsem potřebovala, jedno malé slůvku o tom, jak dobrá jsem :). V pondělí přesně před jedním měsícem jsem tam měla dorazit v dopoledních hodinách, což jsem také udělala, nicméně v kanceláři se ukázalo, že o mě nikdo nikdy neslyšel a že si musím domluvit normální schůzku na další den ve dvě. Odešla jsem z kanceláře a zavolala Irině, jak se vlastně jmenuje ta žena, která o mě měla vědět - její jméno Ania, Irina mi řekla ať tam jdu ještě jednou a ptám se po Anie (její druhé jméno nevěděla, což mi přišlo opravdu hloupé, pokud by to měla být moje šéfová), nicméně jsem sebrala veškerou svou zbývající kuráž a šla se zeptat po druhé během 5ti minut, jestli si jsou opravdu jistí, že bych měla mít schůzku s Aniou a oni, že ano, ale ať přijdu druhý den, tak jsem se zeptala jestli tam Ania je a jedna z těch žen se na mě vražedně podívala a odpověděla už velmi naštvaně: "Ano, to jsem já, ale přijďte zítra ve dvě, jsem velmi zaneprázdněná!"

Po tomhle zážitku se mi tam druhý den opravdu nechtělo. Sama v sobě jsem se však přemluvila, že přeci jen práci potřebuji a můžu tomu dát druhý pokus. Druhý den jsem tedy přijela (bylo to v době stěhování, kdy jsem ještě dojížděla ze Schilde, takže hodina cesty). Přišla jsem ve 13:55, paní však byla znovu zaneprázdněná s někým jiným, a tak jsem musela asi 15 minut čekat, což už mi přišlo neslušné. Po 15ti minutách se zvedla ze židle, podala mi 15 papírů v holandštině a jen se zeptala jestli jako umím holandsky a já že ano, tak mi dala ty papíry a dál se šla zaobírat tou paní, kterou měla u sebe.

Holandsky umím, dorozumím se bez problému většinou. 15 papírů v holandštině, ale přeci jen bylo trochu moc. Trvalo mi hodinu, než jsem vše vyplnila od osobních kontaktů po test, jak uklízet (z toho testu jsem nerozuměla ani polovině slovíčkům). Po vyplní jsem se zeptala jestli ji to mohu dát. Tak mi řekla ať se posadím dám jí občanku a bankovní kartu na okopírování. Vše jsem ji dala, zkontrolovala si papíry a zeptala se jestli mohu přijít za dva týdny znovu na další část pohovoru. To bylo vše a mohla jsem odejít. Byla jsem naprosto vyčerpaná a její jednání se mi absolutně nelíbilo, z autobusu jsem psala ubrečená Felixovi, že to bylo hrozný (do toho testu jsem mimochodem psala totální blbosti), tak mi Felix hned volal a uklidnil mě.

Za dva týdny jsem tedy přišla znovu, udělala jsem znovu posledních 5 papírů, které jsem dostala už před tím (motivace a znovu test), tentokrát už jsem věděla více slovíček a napsala jsem to nejlépe, jak jsem uměla. Ania řekla, že lepší test snad nikdo nikdy nenapsal, moje motivace je skvělá a že určitě budu působit dobře na klienty, bylo úterý tak mi řekla, že to probere s kolegyněmi a do pondělí se mi ozve. V pondělí nic, nikdo nevolal. Úterý nic, začínala jsem propadat panice a nebýt Felixe tak i depresím, ve středu taky nikdo nevolal a ve čtvrtek mi zavolala jestli mohu přijít v pondělí na poslední část pohovoru, že jsem měla nejlepší test a její kolegyně by mě ráda viděla před tím, než mě přijmou. Rovnou jsme se dohodli, že ve čtvrtek podepíšeme smlouvu.

Včera jsem tedy byla podepsat svou první pracovní smlouvu. V kanceláři jsem strávila dvě a půl hodiny, dostala jsem veškeré informace v holandštině a moje hlava byla jako pátrací balón. Ještě teď všechno vstřebávám a jsem z toho taková nervózní, neboť jsem zjistila, že se může stát opravdu spoustu věcí, vzhledem k tomu, že budu chodit do luxusních vil, tak tam můžu lehce něco rozbít a nebude to zrovna levné, takže musím pracovat nanejvýš opatrně. Ve středu budu chodit snad k synovy starosty Antwerp, prostě velmi zajímaví lidé :).

Držte mi palce ať v pondělí vše zvládnu, protože mám zrovna nejpřísnější ženu odpoledne, tak se musím předvést! :)

Žití s ním

Každý den si říkám, že napíšu článek, ale zatím jsem se k tomu nedostala, tak konečně dnes je ten den. Pravidelní čtenáři znají mé pocity z května a června, jak nejistá jsem byla, jak jsem nevěděla, kde budu a co budu dělat a jestli vůbec budu s ním. Nebyla jsem si jistá jestli to mezi námi bude klapat a jaké to bude žít s ním.

Popravdě veškeré obavy byly zbytečné. Žít s ním je mnohem lepší, než bych si kdy mohla představit. Je neuvěřitelné, jak jsme se za měsíc a půl sblížili takovým stylem, že mluvíme o budoucnosti, které je nám oběma jasná. Párkrát už jsme mluvili i o svatbě, prstýncích, baráčku, který si chceme postavit, auto, které si koupíme... Oba cítíme, že jsme byli stvořeni pro toho druhého. Skvěle se doplňujeme a většinou spolu i telepaticky komunikujeme, což oba doteď nechápeme :). Je tak úžasné mít partnera jako je on. Nikdy jsem si nebyla ničím víc jistá, tak moc ho miluji, že to nedokáži ani popsat.

O víkendu jsme si poprvé řekli Miluji Tě, ale oba jsme konstatovali, že to nevystihuje naše city ani zdaleka. I on je nadšený z žití se mnou, neustále nemůže uvěřit tomu, jak skvěle nám vše funguje. Z práce se těší až bude moci být se mnou a ráno, než odchází do práce tak mi dává polibky na rozloučenou, jako bychom se neměli vidět týden. Já, i když stále nemám práci, s ním samozřejmě každé ráno v 6 vstávám, připravím snídani pro nás oba a jemu oběd do práce.. Takže ráno snídáme spolu, což se mu moc líbí a velmi to oceňuje - pro mě je to samozřejmě to nejmenší, co pro něj mohu udělat.

Oba jsme si řekli, že naším jediným přáním je učinit toho druhého šťastným.. Zdá se to až neuvěřitelné, občas mi připadá, že to ani nemůže být pravda. Minulý víkend jsme seděli sami v parku od jedné ráno do tří a jen tak si povídali a pozorovali padající listí - chtěli zastavit čas. Takže o tomhle všem ta pravá láska je .. teď už mi to dává smysl - všechny ty písničky, filmy, to co jsem si myslela, že nemůže být pravda. Každý si zaslouží to, co právě prožívám a neměl by se spokojit s ničím, co ho neučiní takto šťastným! Myslím, že všichni toho pravého partnera můžeme najít, ale nejprve tím pravým partnerem musíme učinit sami sebe - mít se rád a užívat si života, protože to za nás náš partner neudělá.

Felix mě ve všem podporuje a když jsem smutná tak mi neuvěřitelně umí zvednout náladu, neustále mě objímá a před pár dny mi domů přinesl květiny, protože jsem si je prý zasloužila - žádný svátek, narozeniny, výročí - jen tak.. Našla jsem HO! :) Mám toho svého pravého!