V prosinci loňského roku jsme se dozvěděli, že mamka má rakovinu prsu. Byl to pro nás pro všechny obrovský šok a nemohli jsme tomu uvěřit. Proč by zrovna někdo jako ona měl dostat nemoc, jako je tato?? Pravdou je, že většina lidí bojujících s rakovinou si to vůbec nezaslouží. Tolik probrečených nocí, neumím si ani představit, jaké to je mít nemoc, na kterou tolik lidí v dnešní době umírá. Musí to být spousta nových, neznámých pocitů. Věřím, že si spoustu věcí i uvědomíte a nakonec vás to změní k lepšímu. Mamka prodělala neuvěřitelnou změnu. Všichni to na ní pozorujeme. Rozhodně se nehodlala vzdát a postupovala všechna ta hrozná vyšetření a "léčící postupy" jako třeba chemoterapii, po které se vždy cítila tak špatně.
Mrzelo mě a mrzí mě, že jsem s ní nemohla být pokaždé, když to potřebovala, ale vždy jsem dělala, co jsem mohla. Posílala jí usměvavé zprávy, myslela na ní jako na zdravou a silnou ženu a posílala veškerou pozitivní energii, kterou jsem v sobě našla. Když jsem v květnu přijela po jedné noci v ČR zase zpět domů, nemohla jsem přestat brečet, Felix mě musel neustále objímat a uklidňovat, že všechno bude dobré.. Neuvěřitelně mě zasáhlo, jak to mamka zvládala a jak jsem já u toho nemohla být, abych jí podporovala.
Tohle léto, kdy jsme přijeli na 14 dní do ČR, jsem se jí to snažila trošku vynahradit. Jezdila s ní na ozařování a snažila se splnit každé přání, na které jen pomyslela. Neuvěřitelně jsme si to spolu užily. Nakupovaly jsme, smály se až jsme brečely, třeba při jízdě v autě a u překladu písniček (vzpomínáš mamko? O čem je tahle písnička Anet? - nějaký love song - a já no o čem by asi byla o lásce, těžko to bude o lidech, co umírají - nádůrkách :D doteď se směji, když si na to vzpomenu), náš černý humor neznal mezí (koupaliště v Poděbradech? :D).
Milá maminko, tento článek je věnovaný TOBĚ, protože nikdo si to nezaslouží více než ty. Prošla jsi si spoustou špatných okamžiků, a přesto se nevzdala a vždy našla sílu jít dál a jít na to blbé vyšetření, dojet na chemoterapii, i když ti po ní vždy bylo tak špatně. Hledala jsi odpovědi na spoustu otázek, a věřím, že sis jich mnoho zodpověděla. Snažila se najít, co tě v životě baví a co by tě naplňovala a nakonec přišla na to, že vše je o těch malých radostech, dojít si do divadla, jít na večeři, jen tak sedět v parku a pozorovat, být tady a ted, užívat si ty malé okamžiky radosti, kdy je ti dobře a nic nemusíš, záchvaty smíchu s kamarádkami, bráchou, rodinou. Zjistila jsi, že máš mnohem více přátel, než sis vůbec kdy dovedla představit! Všichni tě celou dobu podporovali a nikdy by nepřestali.
A ty ted sedíš a nemůžeš uvěřit tomu, že je KONEC! Konec téhle zkurvené nemoci! Zvládla jsi to všechno, už nemusíš na žádná další vyšetření, už ti nebude blbě po injekcích. Když jsi mi to napsala, měla jsem ohromnou radost, slzy radosti mi stékaly po tvářích - ne, že by mě to překvapilo, pro mě jsi byla zdravou už dávno, ale měla jsem tak moc velkou radost za tebe! Musí to být neuvěřitelný pocit. A dnes to oslavíte! A já slavím s vámi! Ty jsi ta, co mi dodává odvahu, když mám někdy strach, ty jsi ta které chci zavolat jakoukoliv malou novinu, ta od které chci radu na cokoliv, má nejlepší kamarádka!Maminko gratuluji! Jsi největší bojovnice a vše už máš za sebou! Ted si užívej vše, co přijde.. Lázně, Antverpy a i tu práci, do které zase nastoupíš! Mám tě nejraději,
s láskou Tvá dcera, Anetka
Žádné komentáře:
Okomentovat