středa 10. prosince 2014

Nějak se vytrácíš, má lásko

Broučku můj,

nedávno jsem si zase pobrečela nad naším osudem, musím uznat, že to už se mi dlouho nestalo, nicméně jednou za čas to určitě neuškodí. Chyběl jsi mi (stále chybíš) tak moc a já tě tak moc chtěla obejmout, jít s Tebou a s kluky do Jesenice pít a vracet se domů nad ránem. Páni to byly neskutečné časy, kterým bohužel už odzvonilo.

Já jsem tady v Belgii a plánuji další cesty do dalších zemí, protože mě neskutečně láká představa, vidět jak to funguje i jinde, ne jen u nás v ČR, vidět svět. Nedávno jsem přemýšlela jestli mám nějaký SEN, ten SEN, který žene ostatní dál. Bála jsem se, že já žádný nemám, a tak jsem nad tím začala opravdu přemýšlet. Co by mě učinilo opravdu šťastnou, co mám ráda, co mě baví. Baví mě cestovat, baví mě poznávat nové lidi, baví mě učit se nový jazyk/poznávat novou kulturu, miluji tu svobodu. Miluji být nezávislá. Mým snem je vidět, co nejvíce zemí a míst, a to se mi taky určitě splní!! Jsem si tím jistá. Nevím, jak to udělám, ale určitě se mi to podaří, vím to! Stačí si za tím stát. Taky jsem netušila, jak zhubnu a podařilo se mi to (doteď vlastně nevím, jak jsem to udělala - myšlenky > odpověď na všechno).

Za chvíli začínají Vánoce. Už se nemohu dočkat, až všechny uvidím. Byla to dlouhá doba bez mých nejbližších, bez mých nejlepších kamarádek a kamarádů, bez té nejlepší rodiny. Vím, že to uteče jako blázen, ale doufám, že s těmi nejdůležitějšími se uvidím.

Mám Tě ráda zlato a pořád nemůžu uvěřit, že už jsem tě rok a půl neviděla..


1 komentář: