Můj Tlustý Příběh

Zdravím všechny své čtenáře či náhodné kolemjdoucí,

ráda bych se s Vámi se všemi podělila o můj Příběh, tedy o jeden z mnoha, i když si myslím, že tento patří k mým stěžejním. Před pár dny jsem na Facebook zveřejnila fotku, kde jsem já před dvěma lety a teď. Můžete ji také naleznout i zde na mém blogu. Zhubla jsem nějaký 26kg za dva roky, i když to není tak úplně přesné. Fotka je focená v únoru 2013, ale to nebyl počátek mého hubnutí, ba naopak v létě roku 2013 jsem na tom byla snad ještě hůře, bohužel jsem se za celý ten rok zvážila jen jednou, a to když jsem potřebovala vyplnit papíry u doktora, abych mohla odjet do zahraničí jako au-pair. To bylo v březnu 2013 a doteď si pamatuji těch 100kg na váze, což pro mě byl neuvěřitelný šok!

Věděla jsem, že nejsem hubená, ale 100kg?! To jsem přímo tlustá!! To mi běželo hlavou cestou od doktorky. Jak jsem to mohla nechat zajít tak daleko?! Se slzami v očích jsem se ptala sama sebe. Proč mi někdo neřekl, nežer to, už máš dost?! Všichni v mém okolí na mě byli prostě moc hodní a nic neřekli, no ano, co by asi tak měli říct?! Anet, jsi tlustá! Hmm, to se prý lidem neříká, a pokud nejste dětmi, tak vám to okolí nedává moc najevo. Je možné, že si šuškají za vašimi zády, ale to se k vám málokdy dostane. Každý dělá jakoby si ničeho nevšiml a upřímně já si vážně ničeho nevšimla. Ano, věci mi začaly být malé, ale to se stává, lidi rostou. Nějak mi to pořád nedocházelo, byla jsem znovu šťastná ve svém vztahu s Martinem a bylo mi úplně jedno jak vypadám a jemu to bylo nejspíše také jedno, miloval mě celou svou duší.

Ráda bych řekla, že u doktorky mi to všechno došlo a já se sebou začala něco dělat, ale to se vůbec nestalo. Byla jsem z toho nešťastná ten první den, ale pak mě to zase přešlo. Jednou jsem totiž měla sen (když mi bylo tak 15 a já vypadala celkem dobře) - chtěla bych jednou mít 100kg a pak prostě zhubnout, to by mě lidi vážně obdivovali > dávejte si pozor na to, co si přejete! Protože moje přání se uskutečňují ať jsou sebedebilnější :D. Nicméně jsem ještě celý rok pokračovala v mé obrovitosti a vážně si to ani neuvědomovala. Pamatuji si, že jsem jednou ke snídani snědla asi 4 velké chleby a pořád jsem měla hlad :D.

Přišlo léto 2013, maturita, brigáda na poště, řidičák, tábor. S Martinem jsme plánovali dovolenou ve Španělsku a poté společný život, neboť z au-pair agentury se mi asi 4 měsíce neozvali. Tábor byl naprosto skvělý a já si ho vážně užila. Týden po táboře měl Martin autonehodu a zemřel. Potřebovala jsem nutně změnu, odjet pryč do jiné země. Ozvali se mi z Belgie a já tak mohla odjet a začít si plnit svůj další sen.


Tady v Belgii se žije trošku jiný život, jedí jinou stravu, a to vše mi v začátcích dost pomohlo. Musela jsem se soustředit na svou práci a neměla jsem tak moc času myslet na to, co se stalo v Čechách. Mohla jsem si hrát s dětmi, které mě opravdu přivedly na mnohem lepší myšlenky a já měla zase smysl života. Vůbec jsem nemyslela na to, že bych měla shodit, byla jsem se sebou stále celkem spokojená. Do Belgie jsem přijela 22. října 2013 (den, kdy by Martinovi bylo 20 let). Na Vánoce jsem přijela domů a všichni v mém okolí mi říkali, jak je úžasné, že jsem zhubla. Já jsem to sice na sobě nezpozorovala, ale tak oni mě dlouho neviděli. Je jasné, že jsem trochu shodila, začala jsem se více hýbat, méně jíst a hlavně ke každé teplé večeři je tu vždy nějaká zelenina. O Vánocích jsem se doma zvážila (od března u doktorky jsem to neudělala) a měla jsem nějakých 99kg, to byl pro mě zase šok, protože jestli ostatní vidí, že jsem zhubla, kolik jsem asi proboha musela vážit v létě? Rozdílu 1kg by si asi nikdo nevšiml.

Do Belgie jsem se zase vrátila na Nový rok a teprve tehdy jsem o tom začala přemýšlet! Musím zhubnout, není možné, abych měla 99kg v mých 19ti. Začala jsem tedy cvičit s Jillian Michaels, ale nikdy jsem její 30ti denní výzvu nedokončila. Cvičila jsem v kuse nejdéle 15 dní, ale pak jsem prostě den vynechala a už se mi nechtělo cvičit zase od znovu. Navíc mě to zase tolik nebavilo. Rozhodla jsem se, ale že do března pár kilo shodím, nejméně 7kg, protože se vracím do ČR oslavit své narozeniny! Ráda bych zase řekla, že jsem držela určitou dietu a ta mi pomohla, či že jsem nakonec dokončila výzvu s Jillian či cvičila podle něčeho jiného, ale to by nebyla pravda. Ano občas jsem si to video zapla, ale jen občas, což znamená tak jednou za týden, a jedla jsem stále stejně.

Podařilo se mi shodit 7kg a ostatní mi zase říkali, jak mi Belgie sluší a prospívá. Ptáte se jak?! Já vždycky věřila v sílu myšlenek, nikdy jsem o tom nepochybovala, věřím, že si svůj život vytváříme sami pomocí našich myšlenek. V 15ti jsem viděla film The Secret (všem, co neznají a chtějí v něco věřit, doporučuji), pro mě to bylo něco naprosto převratného. Vysvětlovalo to celý můj dosavadní život a já se do těch myšlenek naprosto zamilovala. Navíc mi to fungovalo! Napsala jsem slohovou práci na téma, jak by měl vypadat můj vysněný partner a do měsíce jsem ho potkala. Splňoval každý bod mé slohové práce! Nebudu tu nikoho přesvědčovat, ale já jsem si jistá, že to funguje, potvrdilo se mi to asi tak milionkrát.

A tak jsem si řekla, že bych se měla zase začít soustředit na své tělo. Krok jedna: MÍT SE RÁDA!

Nehledě na to, jak vypadáte, co se vám nelíbí, co vše byste rádi změnili, nejdůležitějším bodem v hubnutí je MÍT SE RÁDA a VĚŘIT, že vy to dokážete, protože když jsem to dokázala já, dokáže to každý. Já věřila, že to dokážu, nepochybovala jsem o tom a představovala si různé věci, co budu jako hubená dělat. Jedním z mých cílů bylo vejít se do bílých kalhot, které jsem nosila v prváku a které jsem v lednu 2014 už absolutně nemohla obléci. Představovala jsem si sama sebe v plavkách, jak mě ostatní obdivují, jak mi lidé říkají, že jsou na mě hrdí a jak moc mi to sluší. Představovala jsem si sama sebe s mým dalším vysněným partnerem, který bude mít six pack! Představovala jsem si naprosto vše, možné i nemožné a věřila jsem, že to dokážu.

V březnu jsem oslavila své narozeniny a na mé oslavě se s kamarádkou z tábora vsadila. Vážila jsem stále 93kg, a to bylo více než dost. Vsadila jsem se s ní tedy, že do tábora shodím 15kg a ona 20kg. Ten, kdo to nedokáže bude muset být celý první večer pouze v kalhotkách. Nechala jsem se ostříhat u profesionálního kadeřníka, protože to jsem si dala jako odměnu, když shodím 7 kg. Taky jsem si pořídila knihu Přejme si být štíhlí a začala se řídit jejími pokyny. Žádná dieta s JOJO efektem, žádné mučící běhání, které naprosto nesnáším, žádné pocení v posilovně. Pouze cvičení s mou hlavou, mými myšlenkami mi naprosto změnilo můj život. Nevím, jakým zázračným způsobem (vlastně vím, díky mě a myšlenkám) jsem v létě 2014 vážila 79kg, neshodila jsem sice celých 15 kg, ale byla jsem tomu dost blízko :).

Dnes je březen 2015, já vážím 74kg (bílé kalhoty z prváku jsem musela vyhodit, neboť mi byly opravdu dost velké :) a má vysněná váha je 68kg. Jsem si jistá, že to do léta dokážu, protože i díky tomuto článku jsem si uvědomila, že omezení máme jen v hlavě. Lidé dokážou vše, co si jen umí představit. Neomezujte se tedy a už vůbec ne proto, že někdo řekl, že to není možné. JE! Všechno jde, když se chce! A já tedy všem, kteří "bojují" stále se svou váhou říkám, přestaňte bojovat, začněte milovat sami sebe a pociťte tu změnu ve vašem životě i vy! S láskou, Anett!