Po nejúžasnějších 5ti dnech v Česku jsem se zase vrátila zpět do Belgie. Tyto Vánoce byly opravdu jedny z nejkouzelnějších. Celá má rodina poznala toho mého úžasňáka a byla z něj skoro stejně nadšená jako já. Jazykovou bariéru jsme překonali (většinu jsem překládala, určitě fráze v angličtině se rodiče naučili a Felix se mezitím naučil pár věcí česky) a užili si tak ty nejkrásnější svátky v roce.
Felix viděl Prahu a zamiloval si jí, měli jsme i osobního průvodce, který toho o Praze ví spoustu, a tak i já se spoustu věcem přiučila a Prahu si tak užila o to víc. Nejdříve nákupy a pak neuvěřitelná procházka noční Prahou, která stojí za vidění. Dorazili jsme domů kolem desáté večer a byli jsme úplně vyčerpaní. Samozřejmě jsme popili nějaký ten alkohol s rodiči a šli spát.
Další dny byly o odpočinku, návštěvách příbuzných, jedení a hlavně lásky šíření :). Všichni byli z Felixe nadšení, každý byl opravdu rád, že jsem šťastná a že mám tak úžasného partnera. Nu prostě Vánoce byly ještě lepší než měly být. Felix si zamiloval Prahu a hlavně mou rodinu. Takže příští rok mi slíbil, že se určitě vrátíme. Musíme přeci porazit taťku v šipkách! :)
Včerejší loučení u Sylvy, ale bylo to nejsmutnější. Všichni jsme si uvědomili, že teď mi teprve začíná ten dospělý život a že opravdu v Belgii zůstanu na hodně dlouhou dobu (nebudu psát napořád, protože nikdy nevíte, co se přihodí). Taťku to vzalo více, než si chtěl připustit a mamka samozřejmě nemohla přestat plakat. Tak moc se mi tam chtělo zůstat a neopouštět jí před tou nejdůležitější operací v její životě, ale neměla jsem na výběr. Můj vodopád začal v autě a nepřestal až do příletu, Felix se mě snažil rozesmát a utěšit, ale nic nefungovalo... Když mi mamka napsala, že táta nepřestal brečet a ž ho takového nikdy neviděla, nenapsala mi zrovna to, co jsem potřebovala slyšet. Můj nejlepší táta na světě a brečí kvůli mě?! Co jsem to za dceru? Proč život musí být někdy tak moc složitý. Kdybych tu nepotkala Felixe, tak si šťastně žiju v ČR (ok, kdo ví jestli šťastně, ale aspoň po boku té nejlepší rodiny). Nj, ale na kdyby se v dospělosti nehraje. Rozhodla jsem se a musím s tím žít. Jsem tu šťastná, jen bych byla ještě více, kdybych tu měla mou rodinu - ty nejlepší lidi na planetě. Tohle tedy bylo loučení..
Mamko, taťko - pořád jste mými rodiči a nikdy jimi být nepřestanete.. Já stále budu vaší holčičkou, jen trochu dál..
Skype stále funguje a až vás zase uvidím tak vás ze svého objetí nepustím. Jedna smutno-šťastná dcera.
Žádné komentáře:
Okomentovat