Období útlumu

Broučku můj,
já teď zažívám taková divná období :(. Vůbec nevím čím to je. V jednu chvíli jsem úplně v pohodě a těším se ze života a druhou bych nejradši nevylejzala z postele. To je strašné takovéhle nálady. Chci mít pořád jen dobrou náladu a nebo aspoň nemít takové ty špatné. Ty stýskající. Ty nálady, kdy sama nevím co si počít. Měla jsem v plánu napsat dva články, ale už si ani nevzpomínám o čem měly být.

Teď zažívám takové období útlumu a nerozumím tomu. Ničemu ve svém životě moc nerozumím. Nezbývá mi tedy dělat nic jiného než plnit krok za krokem své cíle, které jsem si stanovila, a tak mít stále něco na práci. Někdy to jde, někdy to nejde. Někdy chci jen lenošit - poslední dobou zažívám tento pocit pořád. To bych dělat, ale neměla, neboť léto a prázdiny jsou kvapem tu.

Má motivace už nadále není mou motivací. Snad jsem v tomto ohledu dospěla a vážně zjistila, že podnikat jakékoliv kroky, je naprosto zbytečné. Nezbývá mi než čekat a zdokonalovat sama sebe. Myslela jsem, že mi s tím pomůže, ale ne. V tomhle musím bojovat sama za sebe. Kéž bys tu byl a dodal mi tu tolik potřebnou sílu. Chce to se prostě jednou rozhodnout a nepřestat.

Koukáním na seriály se ještě nikdo nikdy nezlepšil. Vždy když jedu na kole domů tak mám tisíc myšlenek, co všechno chci a co bych udělat měla a pak? Jsem doma a na všechno mám zase spoustu času. Takhle by to dál nešlo. Nejdříve cíle a priority a pak se můžu koukat na cokoliv budu chtít.

Včera jsem tu fotku roztrhala, konečně mi došlo, že to bylo hloupé a dětinské. Upínat se k někomu, koho vlastně ani neznám? Proč já vždycky takhle rychle ztratím hlavu? Nu už jí mám zpátky a měla by mi zase chvíli fungovat, tak uvidíme. Drž mi palce zlato moje :-*.

Vrhám se střemhlav do bitvy sama se sebou a doufám, že na plné čáře zvítězí mé lepší já a krásná budoucnost! :)