Všechno jednou končí, tak o tom jsme se my dva přesvědčili asi víc, než bychom chtěli/očekávali. Je to více, než rok, co "skončil" náš vztah a já musela dál ťapat po svých, stát zase na vlastních nohou, starat se jen o sebe, ujasnit si, co vlastně chci, co od života očekávám.. Hmm, tak v tom ale stále jasno nemám. Nevím, co budu dělat, ale tím se dnes vůbec zabývat nechci! :) Budoucnost je někde v dáli a o minulosti ani nemluvím. Chci tu mluvit o DNEŠKU, o PŘÍTOMNOSTI! Před pár měsíci jsem zažila zase to hezké vzplanutí! Ten pocit, když zjistíš, že se někomu líbíš, že ti na někom záleží a jemu záleží na tobě, takové ty nejhezčí "poprvé" - pusa, polibek, držení za ruce, rande... Zase mi někdo psal krásné, dlouhé zprávy. Nicméně jsme se seznámili (doopravdy potkali) asi tak 12 dní před mým odjezdem na prázdniny, myslela jsem tedy, že to znamená jasný konec. Co s holkou, která odjede na měsíc a půl někam do Čech. Naše vzájemné zalíbení to snad, ale jen posílilo. V ČR jsme byli denně v kontaktu, denně jsme si psali, věděli o tom, co ten druhý dělá, jak se má, na co asi myslí. Občas tam byly i stýskací zprávy, občas "zamilované", občas plašící - udělala jsem si těhotenský test O.o > to se mi nikdy nestalo.. bla bla.. ale do malé holčičky s modrými oči po tobě, bych byl zamilovaný asi víc, než do její maminky... Wohooo, cože jsi to právě napsal? Je do mě tedy zamilovaný a nebo ne? Vrátila jsem se zpět do Belgie a hned druhý den jsme se viděli, bylo to zvláštní! Tak strašně zvláštní.. Doteď si pamatuji ty pocity, žádné držení za ruce, jako měsíc a půl před tím, první polibek byl tedy delší než naše "prvně vidící se pusy", ale bylo to zvláštní.. Myslím, že nám oběma běželo hlavou, jak na tom vlastně jsme.
Slovo dalo slovo, pivo dalo pivo a my se zase smáli jako malí.. Miluju ty chvíle, kdy se můžu s někým zasmát, zvláště potom, jestli je to osoba opačného pohlaví. Nic tedy už nebylo jako dřív, to se asi stejně nikdy nestává, nenavázali jsme úplně tam, kde jsme přestali.. Přestali jsme totiž v tom NEJLEPŠÍM! Držení za ruce, líbání se na ulici, totální zbláznění v očích toho druhého. Ještě jsem tomu dávala jakéž takéž naděje po příjezdu sem, stále jsme byli v kontaktu, líbali se, měli sex.. Nebylo to, ale už to stejné jako před tím. Byla tam cítit ta "vzdálenost" mezi námi. Ta se teď tedy prohloubila do tzv. nekonečné vzdálenosti. Nevím, co si myslí on, nevím, co dělá, on neví to samé o mě. Není to o tom, že chci vztah, s ním už vůbec ne, je to o tom, říkat si věci na rovinu. Nesnáším nevědět, na čem jsem. Pokud jsme si minulý týden ještě dokázali denně napsat min. 3 zprávy, jaká velká změna se během těch pár dní udála, že teď si nejsme schopni napsat ani dobré ráno?! Ani stupidní, jak se máš? Nerozumím tomu, ale nejsem úplně hloupá.
Vím, že to nejspíš znamená pomalý konec.. Nu mnohem raději bych byla za ten rychlý, kdy to člověk obrečí a je pak bez problému, pokračuje dál, ale tohle? Tady je pořád ta zatracená naděje, že třeba má jen moc práce, že třeba .... Třeba! Nechci se spoléhat na naději. Já vím, že ta umírá poslední, ale tady v tomhle případě by mohla už odejít, abych se já mohla hnout z místa.
Kéž bys tu byl brouku, tohle bych neřešila. Kéž bys mi dokázal nějak pomoci. Já vím, tenhle boj musím zvládnout sama, abych se z něj mohla poučit a jít dál, tuhle chybu příště neopakovat - těžké, když ani nevím JAKOU chybu! V tomhle případě nejsem ani za hysterku, co by mu psala, co se změnilo, že mi nepíše, jestli mě už nemá rád! Ne, tohle jsem mu nikdy nenapsala, taky dělám, že jsem si ničeho nevšimla. Třeba si myslí, že když mě bude takhle pomalu ignorovat víc a víc, že mi samo o sobě dojde, že je konec, protože je to srab, co neumí říct a dát své city najevo! Neumí říct svůj názor.. Není to s ním jednoduché. Asi se smířím s koncem a budu si dál užívat svou Belgickou zkušenost! :)
This is the way you left me,
I'm not pretending,
no hope, no love, no story,
no happy ending.
Then live the rest of our lives,
but not together. > to stejně nebylo v plánu! :)
srabík!!!!
OdpovědětVymazat