úterý 30. září 2014

Představení přátelům

Ahoj zlato,
můj poslední článek se týká rozhodnutí! Rozhodnutí padla a já se je snažím dodržovat.. Nebudu tvrdit, že mi to jde.. Nejde! Není to tak snadné, jak se zdá. Např. rozhodnutí nekouřit je to nejjednodušší, které tam je, to mi vyloženě nedělá nejmenší problém. Rozhodnutí nechodit s Felixem mi vlastně taky nedělá problém, protože na to jsou potřeba dva, ale spíše jde o to, jak se cítím. Jsem smutná, pozoruji změnu a trochu se toho děsím. Možná je to všechno jen v mé hlavě, možná ne. Vím, že všechno jednou skončí, ale nevidím jediný důvod proč by to mělo končit před vypršením doby trvanlivosti, která je někdy do května příštího roku.

Nicméně bych sem měla asi zase popsat, jak probíhal můj víkend. V pátek večer jsem odjela k Felixovi, kam jsem přijela zhruba kolem osmé hodiny. Přišel mi otevřít dveře, dali jsme si pusu a šli jsme nahoru. U něj doma se nedělo nic výjimečného. Klasické věci, povídání, smání se, rozebírání mého "nešťastného" dne (ráno jsem nabourala kolem do popelnice, spálila si ruku, neboť jsem zapomněla do hrnce nalít vodu :D atd...). Potom fajn noc (nic extra, neboť byl dost vyřízen a usnul během chvíle), ale zase si to vynahradil tím, že mě celou noc objímal a nechtěl mě pustit z objetí.

Ráno jsme brzy vstávali, neboť musel do práce a já na výlet do Lutychu. Ještě jsem stihla super probuzení a pak sprchu, snídani a vyráželi jsme. Do Lutychu jsem jela dvě hodiny vlakem. Cesta mi celkem utekla, neboť jsem si koupila Cosmopolitan v holandštině a louskala jsem ho. Byla jsem příjemně překvapená kolika věcem rozumím :).

V Lutychu jsem se potkala s Keti. Zajímavá holčina z Makedonie, jen mě neustále rozčilovala svými řečmi o jejím novém příteli, neboť vlastně nemluvila o ničem jiném a nepustila mě téměř ke slovu.. A když už jsem měla slovo, tak mi neustále opravovala mojí angličtinu, neboť v Makedonii taky byla chvíli učitelkou aj.. Lutych je celkem pěkné město, ale nic extra. Strávila jsem tam s ní téměř celý den a pak jsme se rozloučily a já zase jela dvě hodinky do Antwerp. P.S. Donutila mě tuto upravenou fotku vložit na fb a dokonce mi nadiktovala i popisek k tomu, prostě neskutečná holka!

V 19:18 jsem dorazila do Antwerp na nádraží, kde na mě čekal Felix. Celou dobu jsem vlastně nevěděla, jestli tam na mě bude čekat a nebo ne, neboť se mi taky neozval. Naštěstí tam čekal. Byl oblečen sportovně, ještě z práce si myslím. Dali jsme si pusu a vyrazili jsme. Na cestě mi oznámil, že se stavíme u jeho kamaráda mu jen popřát a že pak hned půjdeme, neboť je unavený.. Byl unavený a protivný, to že jsme si nedali ani ruku, to už ani nezmiňuji, neboť u nás už je normální nedržet se za ruce - nejsme přeci pár, tak se prober Anet! Šli jsme do metra, kde mi koupil i lístek, neboť tady jezdím na černo :D. V metru byl protivný, protože jsem mu řekla, že jsem taky unavená po celém dni - co jsem přeci dělala? Vždyť jsem se jen procházela po městě! Pospíchali jsme do supermarketu koupit kamarádovi nějakou flašku. Celou dobu jsem si nebyla jistá, jestli mě vezme s sebou nahoru a nebo jestli na něj budu čekat u dveří.

Dovnitř mě s sebou samozřejmě vzal. To, že mi oznámil takhle pozdě, že jdeme na nějakou oslavu, mě celkem mrzelo, protože bych se samozřejmě oblékla trošku jinak, naparádila bych se a neostříhala bych se v pátek. Nicméně mi nic takového neřekl. Inu vešli jsme tedy do bytu pro mě úplně cizího člověka. Byl byl hezky zařízený! Jídla tam bylo spousta, ačkoliv já si vzala až ke konci pouze kousek dortu, i když jsem celou dobu měla hlad, jak vlk. Pili jsme Jack Daniels, nejdříve bez Red Bullu a pak s. Jojo dost mi chutná tohle pití, taky jsem první tři sklenky vyžunkla celkem rychle, což se na mě později i projevilo - opravdu si nepamatuju cestu domů :D.

Felixovi kamarádi jsou milí lidé, nicméně jsem si s nimi toho moc neřekla.. Celou dobu mezi sebou mluvili především Rumunsky, což chápu, nemám jim to vůbec za zlé, já tam byla vetřelcem. Představovala jsem si, že třeba Felix mi bude sem tam něco překládat (dobře občas něco přeložil, nebudu mu křivdit), ale nejvíc mi toho překládala Cristina, holčina kterou jsem tam potkala, sestra oslavence. Strašně super člověk, která studuje v Bruselu a její dvě nejlepší kamarádky jsou Češka a Slovenka, tak si na mě vzala kontakt (FB) a že se určitě sejdeme i s nimi, abych si taky občas popovídala česky :). Byla moc príma.

Felix mě tedy představoval, lidi to je Anet, Anet to je ... Oukej nečekala jsem, že bude říkal, lidi tak to je ONA! :D Fakt ne! Na takovéhle pohádky už nevěřím, ale tak aspoň mě představoval. Seděl víceméně celou dobu vedle mě, ale že by se mi nějak věnoval se taky říci nedalo. Z jeho chvilky se stali 4 hodiny. Odcházeli jsme o půlnoci. Já upadla cestou na jezdících schodech a mám nohy samou modřinu - klasika :D. Nějak jsme tedy dorazili domů, fakt nevím jak. Tam jsme měli zase super noční řádění, ze kterého si pamatuji jen útržky, ale vím, že to trvalo fakt dlouho. Potom jsem mu dala super masáž, u které usnul, takže doufám, že to je známka toho, že byla fakt super.

V neděli ráno jsem musela brzy odjet, kvůli Tomovi, kterého jsem měla na starosti. Šel se mnou na zastávku (žádné ruce) a tam jsme si povídali, ale byl zase trošku mrzutej a hlavně mu byla zima takže nic moc. Rozloučili jsme se (pusa) a já odjela. Z domova jsem pak jela zase s Tomem do Antwerp na Jak vycvičit draka 2, což už jsem po druhé viděla v kině, ale stejně ten film zbožňuji :).

Jinak u rodinky se mi celkem daří. Tom mi včera oznámil, že se chce zabít a že já se můžu koukat. Běžela jsem za ním do kuchyně a on opravdu držel nůž v ruce. Vzala jsem mu ho a šla jsem si s ním promluvit do obýváku. Říkala jsem mu, že ho máme všichni rádi a že není hloupej atd.. celkem jsem ho uklidnila a pak jsme si šli hrát, což bylo moc príma :).

Toť asi vše k mému víkendu a životu v Belgie. Zanedlouho se zase ozvu. Pusu :-*

Žádné komentáře:

Okomentovat