úterý 11. března 2014

Nálady

Dneska jsem měla opravdu krásný den, i když ráno to tak vůbec nevypadalo. Jako každý den, se mi ani tento nechtělo z postele, budík jsem přetahovala 3x. Nemám ráda, když se budím se špatnou náladou a ještě ke všemu ani nevím proč, možná se mi něco zdálo, ale možná prostě jen proto. Ve škole jsme, nevím proč, probírali pohřby a smuteční oznámení a mě se všechny ty vzpomínky zase začaly vybavovat (především ta se smutečním oznámením od Paprsku a pak ten večer, jak jsme se sešli a hráli Ti na kytary). Tohle se mi tedy taky vůbec nelíbilo.

Mimochodem počasí se tady mění podle mé nálady a není to poprvé, co jsem si toho všimla :). Už několikrát se mi stalo, že jsem měla vážně špatnou náladu a pršelo, ale pak jsem se prostě rozveselila a začalo být lépe. Dnes bylo celé dopoledne zataženo a jakmile jsem si uvědomila, že si náladu taky občas můžu nastavit já sama, začalo vylézat slunko a v podvečer už úplně svítilo.

Přišla jsem domů, vyžehlila a mrkla se na film Dálnice 60, ten bych tedy zařadila do kolonky oblíbené. Neuvěřitelné, jak mě zaujal a navíc v tomhle filmu se (alespon podle mě) nedá nic předvídat a má hloubku, a to já mám ráda :). Poté přišla domů Sofie a já se jí zeptala jestli nechce jít dělat něco ven. Na tohle mám zase neuvěřitelné štěstí (tuto rodinu), neboť Sofií se sebrala a šla si se mnou házet s Frisbee, u čehož jsme se vážně dost nasmály, potom jsme skákaly přes švihadlo (všemi různými způsoby) a nakonec jsme dělaly tríčky s ... (takovou tou věcí, jak držíš dvě "klacky", kteří jsou spojeni provázkem a na tom se točí věc, ve tvaru přesýpacích hodin) :D. A já si tak moc vážila každého okamžiku, kdy jsem si s ní mohla hrát a vrátit se zase do dětství.

U večeře, která byla mimochodem výborná (salát s kuřetem a brambory), jsme se s dětmi zase šíleně pobavili u všeho možného a hlavně mi řekli, že jsem vážně nejlepší a že umím dělat skvělé obličeje :D. Dnes jsem tady s nimi sama, neboť Petra jela na večeři s kamarádkou a myslím, že jsem je zvládla nad má očekávání, ono občas vážně stačí zvýšit hlas a ujasnit si, kdo je tady pánem (au-pair) :D. Taky jsem narazila na senzační video s první pusou lidí, kteří se viděli poprvé a je to až moc kouzelné. Prostě ve mě stále dřímá ta romantička, co už se těší až vedle toho prince bude usínat a ráno se vedle něj zase probouzet! :) Amen! :)


Žádné komentáře:

Okomentovat