Dopis

Můj milý Martínku,

dnes jsem se rozhodla, že Ti zase po dlouhé době napíšu nějaký ten dopis ať víš, co je nového, i když ty to zajisté víš :). Z Vánočních prázdnin strávených v Čechách jsem se opět vrátila do Belgie. Tyto prázdniny byly asi jedny z nejlepších, neboť každý z těch 14 dní, kdy jsem měla možnost pobývat v ČR, byl výjimečným. Samozřejmě jsem už od začátku prosince nemohla dospat a čekala jsem jen na ten den, kdy budu moci odjet za svými blízkými. Totiž né že by se mi tu nelíbilo, ale přeci jen mi všichni strašně chyběli.

Nu ten den nastal a já nasedla do autobusu a měla jsem před sebou 15 hodinovou jízdu, na kterou jsem si vzala knihu, kde mi zbývalo posledních 50 stránek, což už jsem samozřejmě dočetla v čekárně na autobus. Cesta vůbec neutíkala, ale i tak se mi podařilo se dostat do Prahy. Přijela jsem v 6 ráno a už v půl sedmé jsem měla sraz s kamarádkou Verčou. Předaly jsme si dárečky a vyprávěly co je a není nového. Je to neuvěřitelná bytost a já jí moc děkuju, že vůbec je! :) Nebýt jí nevím, kde bych byla! :)

Každopádně prázdniny utekly šíleným tempem a Silvestr nevyjímaje. Všichni na mě byli až moc hodní a tím mi samozřejmě chybějí o to víc. Ano byla jsem jeden den smutná, že se nás v Tennessee nesejde víc, ale nakonec to nevadilo. Přišel i tvůj kámoš Domča se "strejdou", který je mladší než on :D. Silvestr byl taky nejvíc úžasný a já na táborovou partu nedám prostě dopustit. Nemohli se sejít lepší lidi a já mám největší radost, že toho všeho mohu být součástí, i když už bez tebe. Víš oni mi moc a moc pomáhají :).

Denně na Tebe myslím. Řekla jsem si, že tohle bude skvělý rok, když ten minulý byl tak hrozný, ale jak tenhle může být skvělý, když tu nejsi? Občas mám pocit, že tu jsi, ale ne v takové podobě v jaké bych Tě tu viděla mnohem raději. Nežije se mi bez tebe úplně snadno. Dnes se mi o Tobě zase zdálo.

Mohli jsme spolu začít bydlet v Praze, jet na dovču, mohli jsme dělat úplně všechno, ale místo toho.. Jsem v Belgii a ty? No kde asi jsi.. Četla jsem jednu knížku, kde se píše, že nám mrtví mohou hodně pomáhat z toho místa kde jsou skoro více, než když byli živí. Líbí se mi ta představa, jak mi pomáháš a staráš se o mě, ale občas tedy spíše často, mám pocit, že za tvou smrt mohu já. Den před tím než se to stalo, jsem se tě přeci zeptala, jestli by si pro mě zemřel, kdybys věděl, že mi to dá život, jestli by sis zvolil smrt a tys ani neváhal. Vím, že to byl dotaz naprosto nevhodný, a tak moc mě to mrzí. Přijde mi, že tam kde jsi, jsem měla být já. Jen proto, že jsem se Tě zeptala na takovouhle pitomou otázku, tam jsi ty. Odpusť mi.

Těším se, že až zemřu zase budu s Tebou, ale nemám v plánu umřít dřív, než to bude nezbytně nutné. Vím, že Ty tam na mě počkáš a pak se tě vážně zeptám na cos myslel, když sis sedal k tomu nejvíc opilému člověku na planetě, do auta. Oběma nám to rodiče vždy říkali, ať si nikdy k nikomu takovému nesedáme, že pro nás raději i ve 3 ráno dojedou oni sami. A my si nesedali, volali jsme si taxíka a nebo jsme chodili pěšky. Nemám ti to za zlé nebo tak.. To vůbec ne. Dokonce týden po tom, co se ti tohle stalo, jsem byla u Káji v Turnově, opilá, a taky jsem si raději vybrala to, že nás domů odveze její kamarád, který už trochu požil, jen abych nemusela jít hodinu pěšky. Ale on požil trochu a poslední dvě hodiny nic nepil. Vy jste pili od desíti od večera do ŠESTI do rána a pak si 6 namol opilých lidí sedne do auta asi k tomu nejopilejšímu, který ještě předtím čtyřikrát upadl. Nevím, jak bych se v Tvé situaci zachovala já, kdybych byla střízlivá, určitě bych to neudělala, ale kdo ví v jakém stavu jsi byl ty. Mysl už ti evidentně moc nefungovala. Ale víš, co ti vyčítám - nenapsal jsi mi! Vždy jsi mi psal dokonalé sms, když si někde byl pít s klukama. Jak ti chybím a byl bys raději se mnou. Ted nic! Žádná poslední dokonalá zpráva, jak moc mě miluješ a těšíš se na mě. Já ani nevěděla, že někam jdeš! Proč si nepovažoval za důležitý mi to říct?! Ten den je až moc divný a spousta špatných okolností sehrála svou roli. Já si zase vyčítám úplně všechno a doufám, žes mi vše odpustil, protože se říká, že duše neumějí neodpouštět. Ted jsem právě taky četla, že jedna duše paní, kterou zabil její manžel mu ihned odpustila. Takového činu jsem se nedopustila, a tak doufám, že vše za co trýzním sama sebe, jsi mi odpustil. Mám výčitky, že jsem ti večer nezavolala když mi bylo blbě, protože jsem měla takovou radost z hotelu, co jsem vybrala, že jsem ti to chtěla říci až druhý den.. To už se nikdy nestalo. Nedozvěděl ses jaký to byl hotel, nic.. Měla jsem ti zavolat.. Nic co musíš udělat, neodkládej na zítřek, hlavně zavolání svým blízkým.

Ach bože, jak moc mi chybíš. Člověk by si měl mnohem více vážit přítomnosti než čekat stále jen na budoucnost. Kdybych to udělala měla bych mnohem větší radost už jen z toho, že vedle tebe mohu usínat, že s tebou a tvými kamarády mohu jít na pivo a nebo, že mi třeba jen píšeš. Ze všech těchto věcí jsem měla radost, ale ne takovou jakou jsem mohla mít. Stále jsem čekala na naše Španělsko a naší společnou budoucnost. Bolí mě to, víš. Moc. Bolí mě i pomyšlení na mou mamku, která na Tebe taky denně myslí, ta si zase vyčítá úplně jiné věci. Vím, že mi ted určitě pomáháš, jak můžeš, občas mám pocit, že jsi tu dokonce se mnou, ale moc ráda, bych ti někdy jen napsala jak se máš a ráda bych dostala tvou odpověd. Kéž bys mi zase napsal jednu z tvých dokonalých sms na dobrou noc nebo i jen to, že jsi naštvaný. Stokrát víc by se mi líbilo, kdyby ses se mnou jen rozešel. To bych si nemusela nechat dělat žádné bolestivé tetování, tedy udělala bych si ho, ale nebyl bys tam ty a lidi by se mě nemuseli ptát, co to znamená. Chtěla jsem nové tetování, ale né za těchto okolnosti. Kdybychom se rozešli tys mohl být šťastný už s jinou dívkou a já si mohla mnohem více užívat to, že jsem v zahraničí... Spousta cizích lidí už ví o mém neštěstí.

Doufám, že jednou na to budu nahlížet jako na velký posun v mém životě, třeba mě to vážně posune. Ale je to moc těžké. Já tě vážně milovala, i když se ti mohlo zdát, že tomu tak není. Moc jsem tě milovala a nejkrásnější okamžiky s tebou mám, když jsem u vás mohla přespat. Z toho usínání a probouzení se vedle tebe, jak jsi mi vařil, nebo připravil ty jahody do bazénu a z našich společných koupaček ve vaně, kde jsme se prostě jen navzájem myli a bylo to nejvíc nejlepší. Myslím, že už mě nikdy nikdo nebude milovat tak jako ty, byl jsi má spřízněná duše, o kterou ta moje přišla. Už se zase dostávám do stavu pláče, tak to raději ukončím.

Moc tě miluju...