Facebook

Přátelé

Dost často se teď zamýšlím proč mám určité lidi v přátelích, i když je vlastně vůbec ráda nemám a mými přáteli nejsou. Nevím jestli jsem jediná, kdo to tak má či ne. Nejsem na sebe hrdá, ale prostě si je nedokážu vymazat ať už je to z jakéhokoliv důvodu. Broučku mám tam stále i Tvého bývalého nejlepšího kamaráda. Víš jaké jsem o něm měla mínění dříve, tudíž Tě asi trochu překvapí, co si o ním myslím teď. Přijde mi, že od té doby, co je s ní, se neuvěřitelně změnil. Láska tedy dokáže měnit i tvrdé punkové kluky. Možná, že kdyby měl normální slečnu, nezměnil by se tolik a nebo změnil a k lepšímu, ale bohužel má JÍ. Vážně jsem ho dřív měla ráda, i jsem si s ním dost dobře vždy pokecala nebo "popsala". Pak si našel jí. Vaše přátelství šlo do kopru, protože všude musela být ona a když tam nebyla ona, nebyl tam ani on. Smutné, bohužel si toho nikdy nevšiml a Ty už jsi mu to nestihl říct. Stále mám nutkání mu to nějakým způsobem sdělit, ale vím, že já nejsem ta pravá a navíc by to ode mě ani nebral. Nebere to ani od jeho kamarádů, možná si byl jediný, co mu to mohl říci a on by to nějak pochopil, vstřebal a třeba s tím něco dělal. Nu teď už je stejně pozdě. 

Každopádně ho tedy mám na svém facebooku a stejně před ním dost věcí skrývám, i když občas si tam něco nechám odkrytého. Jako třeba dnes - pochlubila jsem se svým PŘÁTELŮM, že mám za sebou první kurz holandštiny a dostala jsem tedy i certifikát. Samozřejmě využil příležitosti a ihned to okomentoval slovy k čemu to je, poté dodal když to za mě neposeká dříví, jeho bratr komentoval slovy, že vždy musí být nějací blbečci, co to posekají, aby se pak to dřevo mohlo využít na takovéhle věcičky. Byla jsem rozčílená a hodně. Nevím proč, asi spousta věcí najednou, ale ON mě dokáže jen vytočit. Neustále má nějaké blbé připomínky a "lajkuje" to, co nemá. Nemám ho ráda, vůbec a jeho holku bytostně nesnáším. Ale pořád to byl tvůj nejlepší kamarád a jednu dobu i hodně dobrý můj kamarád. Snažila jsem se ho pochopit, jaké to pro něj asi je přijít o nej kamaráda, ale kašlu na to! Copak on se někdy snažil pochopit mě? Ne!! Neustále má potřebu jen mě shazovat. Kašlu na něj! Je mi to líto, ale kašlu. Ne nekašlu. Neumím to. Stále ho mám celkem ráda, i přes to všechno. Navíc mi připomíná časy, kdy jsem byla tou nejšťastnější pod sluncem, a tak ho prostě nemůžu jen tak vyškrtnout z mého života, což mě tak rozčiluje. Jsem naštvaná sama na sebe!

Jsem na sebe HODNĚ naštvaná! A to proto, že mě zase Verča prokoukla! Už to bude skoro půl roku, co tu nejsi a já se od všech jen akorát vzdaluji. Přesně proto, že mám stupidní humor a každýmu vždy vmetu do tváře, že nemá právo být smutný, když ví, co se stalo mě. Pane Bože, já jsem debilní ale! Jak se můžu divit, že nemám kámoše?! Měla bych se změnit, ale jde to těžce. Blbě se přiznává, že nejsem taková, jaká jsem si myslela. Když se na sebe dívám jinýma očima, nejraději bych se neviděla! Nejsem dobrá kamarádka, nejsem nic. Je jasný, že pro každého je ten jeho problém tím největším, proč najednou neumím být empatická? Možná je to tím, že každému chci říci, že by si měl více vážit chvilek s tím druhým a tak, ale je to zbytečné. Nikdo se tím nebude řídit, pokud si tím taky neprojde.

Chtěla bych se změnit, chtěla bych být jiná. Né dokonalá, prostě jen úplně jiná. Normální. Ale nejsem nu, asi bych se s tím hold měla smířit. Mám ráda humor, a tak i když ho na tvůj účet dělám dost často, nemysli si, že bych Tě nějak nemilovala či si z toho dělala jen srandu. Nu je fakt, že si to myslet ani nemůžeš pokud vidíš to vše, co se ve mě a se mnou děje, když jsem sama. Odpusť mi prosím, odpusť mi vše, co o tobě v legraci říkám, Ty víš co si doopravdy myslím, takže doufám, že mě stále máš aspoň rád. Miluju TĚ!!!! Moc, moc a MOC! Chybí mi i to, že to nemůžu nikomu říci, napsat či mu udělat obrázek s naší fotkou a tímto textem. Chybí mi ta láska, objetí a polibky. Chybí mi toho tolik i přátelé mi chybí. Tak nějak mi přijde, že těch pravých neustále ubývá. Nakonec zbudou jen Ti vyvolení a zase si říkám jestli to na jednu stranu není přeci jen lepší?? :)

Tak jo, pokaždé když chci napsat článek na blog, říkám si, jak bude krátký a nikdy krátký ještě nebyl. Tak příště prostě být musí. Já toho vždy mám tolik na srdci a tohle mi moc pomáhá! :) Nu snad už se mi to příště podaří. 

Tak se měj krásně, broučku!