Barčiny 21. narozeniny
Nu to se mi zase všechno vyvedlo, tak jak mělo, vyloženě. V pátek jsem odjela k Barče do Rotterdamu. Byla jsem na sebe pyšná, jak všechno jsem dokázala najít a na nádraží se orientovat i bez cizí pomoci! :) Nu to se prostě jen tak někomu nepovede. Cesta vlakem trvala hodku a půl, což není mnoho. Celou cestu jsem si četla a poslouchala songy, takže to uteklo jako nic! :) V Rotterdamu na mě už čekala Baru! :) Co říci na takhle náročný víkend? :)
V pátek jsme navštívily Irish Pub tedy nádherné místo, plné anglicky mluvících lidí, co se neustále smějí a jsou šťastní a k tomu živá muzika. Co více si přát? :) Vážně super místo, až na to, že těch lidí bylo až moc! Nemohly jsme projít ani pro pivo či na toaletu, narváno. To však vůbec nevadilo, říkala jsem si, že na tohle místo může jít člověk úplně sám a stoprocentně se seznámí, škoda, že jen o takovém místě nevím v Antwerpách či někde poblíž, ale stejně bych se tam asi neodvážila jít sama, na to jsem srab. Večer to byl krásný, posledním autobusem jsme přijely domů a šly spát! :)
V sobotu nás čekal Primark, překvapivě taky plný lidí. Každopádně je to skvělý obchod, kde jsou levné a pěkně věci a dokonce i v normálních velikostech, né jen v XS a S! :) Chtěla jsem si koupit mikinu, tričko a podprdu, to je důvod proč jsem tam šla. Odešla jsem s novým tríčem, botami, ponožkami a spoustou dalších nepotřebných kravin! :D Nicméně podprdu ani mikinu jsem nesehnala.. Barča se tam moc nelíbilo, a tak na vše dost spěchala, což mě celkem i rozčiluje, protože jsem si to chtěla víc projít, ale tak nedalo se nic dělat :). Měla jsem spousty věcí a jsem ráda, že jsem jich neobjevila ještě více :). Pak jsme si jely dát pohodičku k ní domů. A večer jsme vyrazily do hospody s její kamarádkou Enou. Hospoda pěkná a prázdná, obsluha milá, hudba skvělá a Ena? Stále nevím, co si o ní mám myslet. Do přátel jsem si jí přidala jen díky tomu, abych ji mohla označit na společných fotkách, ale jen s těží bych tohohle člověka označila za svého přítele. Dalo by se říci, že mě celý večer jen nevědomky prudila a já nejsem z těch, co by dokázali říci věci nahlas. Neustále jí zajímala má váha a pořád mluvila o sobě, jak ona dřív vážila o deset kilo více a bylo to hrozné (totiž ted váží asi tak 40kg), protože nemohla chodit, ale jen se valila a dalších tisíc keců na svou váhu. Ne, nemám tuhle holku ráda. Podle mě je hloupá, ale Barče to říci nemůžu, je to její dobrá kamarádka. Večer u ní v bytě byl fajn. Šli jsme spát asi v šest ráno a ani nevím, jak jsem to tak dlouho vydržela.
Ráno bylo Eně pěkně blbě a nemohu říci, že bych jí to nepřála :D, jsem hrozný člověk a já to vím! :D Od ní jsme jely do Coffieshopu Nemo a bylo to parádní. Barča koupila nějakou spešl odrůdu trávy a mohly jsme začít hulit. Bylo tam narváno, ale přeci jsme si sedly. Přisedl si k nám pěkný cizinec z Antwerp a dost věcí jsme se o něm dozvěděly. Poté odjezd k Barče domů, zase pohodička a pak už po tom všem, zpět do Antwerp. Špatně jsem Petru pochopila, a tak jsem z toho měla pěkný průser. Vůbec cesta zpět stála za velké prd. Neustále jsem na Tebe myslela a brečela skoro celou cestu. Pak jsem se ztratila na nádraží a měla hrozný strach. A do toho všeho mě Petra seřvala jak malého haranta jestli si myslím, že se vše točí jen kolem mě. Ať by řekla cokoliv, nemělo by to na mě takový vliv jako tohle. Copak si JÁ myslím, že se vše točí kolem mě?! Jsem ta poslední, co by si to mohla myslet. Měla právo na mě být naštvaná, ale né mi říci tohle, konec konců jsem tu alternativu zvolila kvůli ní, protože jsem MYSLELA, že jí to bude více vyhovovat. Ano, to mi taky vyčetla. Příště se nejdřív zeptej, než budeš myslet. Kdyby byla Češka, řekla by mi, že myslet, znamená, hovno vědět.
Den to byl pěkný (když nepočítám večer) a Barča se za deset minut deset dopoledne stala jednadvacetiletou, tudíž může oficiálně pít i v USA, ale jinak se tím asi nic nemění! :) Jen neustále opakovala jak je stará, což se mi zdá pošetilé, když zhruba 80% lidí je starších než ona. Mrzí mě, že jsem jí nekoupila žádný dárek, ale úplně jsem na to zapomněla. Nu aspoň jsem jí "pozvala" na víno a čokošku, díky čemuž jsme měli totální pohodičku u ní! :) A zase si řekly, že s tím jídlem už bychom měly přestat a začít se sebou něco dělat. Nu ono se to vždy lehce řekne, kort když to odložíte na zítra. Tak snad zítra, už s tím vším začnu a vydržím to. Asi ne. Nemám silnou vůli.
Žádné komentáře:
Okomentovat