Nazdárek,
tak se musím pochlubit, že jsem úspěšně zvládla udělat 55 dřepů i dnes. A to i přesto, že jsem ráno skoro nemohla sejít ze schodů. Jsem na sebe vážně pyšná a doufám, že jich zítra udělám 60 i přes tu bolest, kterou dnes cítím! :) Musím, začátky jsou vždy nejtěžší! :) Stačí si na bolest zvyknout a pak už se s tím nějak dá žít. Jde jen o zvyk.
Taky bych se Ti ráda pochlubila, že dnes učitelka holandštiny mluvila o tom, že někteří z nás mohou přeskočit level. Když uvidí, že je z nás někdo vážně dobrý, může zařídit aby přeskočil celý jeden level (tři měsíce za 90 euro). Nu není to paráda? Plus nám navrhla koupi knihy navíc, ve které si budeme dělat navíc úkoly, abychom to zvládli a dost při tom koukala na mě. Byla bych ráda, kdybych mohla přeskočit level :), ostatně kdo by nebyl! :) Vím, že bys mi na to řekl, žes to celou dobu věděl a že jsem ta nejlepší. Škoda, že už to ted o nikoho neslyším a když to někomu povím, bude to znít, že se chlubím, a to nechci. Chci jen prostě slyšet, to co jsi mi vždy uměl říkat, a já tomu věřila. Byla jsem Tvá princezna!
Dnes jsem doma jen se Sofí a musím říci, že si to vyloženě užívám. Dělám nám k večeři řízky s kaší a vynikající salát s mozzarelou, tak snad jí bude chutnat! :) Připadalo mi, jako bych byla zase doma a dělala večeři tam, i když jsem jí ve skutečnosti doma nikdy nedělala :D. Ale je to prostě české jídlo a mě to připomíná domov. Tak moc mi všichni chybí, ale samozřejmě, že nejvíc ty. Já ti tu tak vždy píšu a vlastně ty to musíš všechno poslouchat :D a nemůžeš mi ani oponovat či na to něco říct. Achjo, už se nemůžeme ani pohádat (nééé to mi fakt nechybí, i když naše hádky byly vážně vtipné :D). Tak se měj brouku, já jdu vařiti! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat