Zase jednou nezapomenutelný Paprsek, tentokrát s rokem 2011
V srpnu roku 2011 jsem již po deváté jela na tábor, který si říká Paprsek! Naposledy jsem měla být v XP, což znamená, že je Vám do 17ti let a nejvíc si ten tábor užíváte, protože nemusíte nic řešit jako vedoucí a prostě jen hrajete hry a plníte jejich někdy náročné úkoly. Samozřejmě, že jsem se strašně těšila, protože rok předtím jsem vynechala, a tak už tohle naznačovala nezapomenutelný rok. Což samozřejmě pro mě také byl.
Hned u autobusu jsem si všimla toho stylového dlouhána s kloboukem na hlavě. Mezi kamarádkami jsme řešili jestli jede jako vedoucí, nebo bude s námi v XP partě, což by pro nás všechny bylo samozřejmě mnohem výhodnější. Nu taky že jo! Byl to jeden z nás a v autobusu seděl kousek ode mě. Hlavou mi běhali myšlenky typu: ,,S tímhle klukem tak sedět v autobuse při cestě zpátky a chodit s ním, to by bylo něco". Vzhledem k tomu, že jsem šíleně nesebevědomá, jsem tuhle myšlenku rychle zahnala, s tím, že bych neměla přemýšlet nad věcmi, co se nikdy nestanou.
Celý tábor jsem si strašně užívala a po očku neustále sledovala tohohle fešáka, který se nám představil jako Martin. Nejvíc jsem si ho asi zamilovala kvůli jeho vlastnosti - smát se mým vtipům :). Je to neuvěřitelné, ale vždy když jsem pronesla nějakou rádoby vtipnou poznámku on se VŽDY zasmál a to i přesto, že se tomu smál třeba jen se mnou. Od té doby jsem ho prostě milovala a myslela jsem na něj dnem i nocí. Byl vysoký, zelenooký s krátkými hnědými vlasy, uměl hrát na kytaru, učil se japonsky a studoval na gymplu, řekněme tak trochu ideální partie pro mě :). Celý tábor k ničemu víceméně nedošlo než jen tam letmé dotknutí rukou, což jsem brala za omyl, kterého si on ani nemohl všimnout.
Potom přišla diskotéka a ráda bych řekla, že tam se vše stalo, ale nestalo :D. Když hrála pomalá písnička a já seděla na židli říkala jsem si jak je to ztracené. Náhle se ale objevil on a chodil okolo mě a v ruce měl energeták. U posledních 30 sekund písničky sebral odvahu a zeptal se mě, jestli si nechci zatancovat. Nu vyskočila jsem ze židle jak nejrychleji jsem to dovedla a stejně písnička za 25 vteřin skončila. Mě to ale úplně ke štěstí stačilo a celá jsem jen zářila :). Vzhledem k tomu, že na táboře máme diskotéku jen jednou, a to ještě ke všemu na konci tábora, věděla jsem, že už žádná další šance nebude, ale naštěstí opak byl pravdou.
Druhý den jsme šli mi XP se projít ke Stodole hrůzy. Abyste věděli z téhle stodoly budu mít strach asi do konce života, nebot když jsme byli malí říkali nám o ní vedoucí různé strašidelné legendy a já si je dodnes pamatuji a rozhodně si z nich nedělám srandu. Ale překonala jsem se a řekla si proč ne, když s sebou máme i kolu s rumem a Martin jde taky a navíc o žádných pověstech nic neví takže se aspon nebude bát. Tak jsme tedy šli a drželi se celou cestu za ruku, a když mě Martin začal v té tmě po té ruce i hladit věděla jsem, že už mám vyhráno. Celou noc jsme si jen povídali a drželi se za ruce a byla to naprosto dokonalá noc. Nikdy na ní nezapomenu a věřím, že mi i změnila celý můj život, a to jen protože jsem se nebála a prostě šla. Od té doby jsme s Martinem byli spolu až do té doby než zemřel. A vsadím se, že spolu zase jednou budeme, jen si na to musím počkat! :) Martine: Miluju Tě stále, i když už ti může připadat, že ne.. Těším se až zase jednou budeme spolu a doufám, že tam jsi ted štastný.. Jsem ráda, že někde můžu ventilovat své pocity a myšlenky :).
Žádné komentáře:
Okomentovat