Zvyk

Ahojky lásko,
už jsem ti zase dlouho nepsala (nu čtyři dny, ale na mě je to dlouho :), samozřejmě, že na Tebe myslím neustále jen občas jsem líná si sednout a něco napsat, i když vím, že mi to pomáhá. Před třemi dny jsem měla 20té narozky. Toto letí. Už jsem na tomhle světě celý dvacet let a ty jsi ty svoje ani nedožil. Není to spravedlivé, ale prý se takové věci stávají. Vždy jsem si myslela, že jen zlým lidem, ale to byl omyl. Velký omyl. Tyhle věci se dějí právě naopak těm hodným, co si to nezaslouží. Je, ale fakt, že pokud po smrti přijde to, co si myslím, tak je skvělé, že se tyhle věci dějou hodným lidem. Tedy pokud jsi tam šťastný tak jako nikdy, jsem moc ráda, že jsi právě tam. Bohužel není žádná cesta, jak to dokázat a tak mám občas pochybnosti, že jsi zmizel. Ale jen občas, většinu času s tebou komunikuji svým způsobem :P :).

Nedávno jsem myslela na své budoucí děti :). Doufám, že tedy nějaké mít budu a že jim budu moci vyprávět o Tobě :). Docela pokrok nemyslíš?! Ještě před měsíce jsem si myslela, že umřu brzy, protože to bez Tebe nevydržím. Teď už si představuji své děti a jak jim vyprávím o nás. V tu dobu už si toho asi nebudu tolik pamatovat, takže jsem ráda, že si píšu blog a jednou jim ho třeba dám přečíst :). Musejí vědět, čím vším si jejich maminka prošla a proč je taková jaká je! :) Co jí změnilo a "vytvarovalo". Žes to byl TY! Taky si určitě pár věci poupravím a vznikne z nás fantastický pár, což jsme ale vůbec nebyli. Mysl je neuvěřitelná dokáže lhát i sama sobě a tak dlouho, dokud tomu pak sama nevěří. Vůbec jsme nebyli dokonalí. Byli jsme normální pár. Tys byl dokonalý, i když já to v tu dobu neviděla - to je jasné, člověku schází vždy to, co nemá a dokud to má ani si neuvědomuje, jakou to pro něj má hodnotu. A tak se měním. Jsem teď vděčná úplně za vše. Občas i za to, že mám sílu vstát z postele a vůli si třeba i na půl hodky zacvičit.

Svým způsobem je každý člověk dokonalý, minimálně pro jednu jinou osobu. Pro koho teď mám být dokonalá já?! Víš, jak jsi mi říkal, že taky občas myslíš na to, jaké by to bylo tu nebýt a že by bylo kolikrát jednodušší to prostě jen vše ukončit?! Pak jsi se zamyslel a řekl si, že bys to nikdy neudělal, protože tu máš mě - svoje největší štěstí a taky rodiče. Udělali to za tebe jiní, ale výsledek je stejný. Nejsi tu. Tak už zase musím bojovat sama, sama za sebe. Je to tak zvláštní. Přijde mi, že jsem si pořád nezvykla. Pořád tak nějak čekám, že za mnou přijdeš a obejmeš mě a nebo uděláš Shaggyho, ale kdyby se tohle stalo asi bych tě neměla vytetovaného na ruce a možná po Tobě ani tolik neprahla. Smutný, vid? Pravda někdy bolí a mě bolí poslední dobou moc..