tak to vidíš.. Ty sám vidíš, jak mi to jde. Zase jsem se přemohla a přes bolest nohou zvládla udělat 60 dřepů! :) Jsem na sebe ted trošku pyšná, protože to fakt bolelo. Teď vím, že už nesmím přestat! Přeci mě ty nohy nebolely pro nic za nic. Musím to dojet do konce a dokázat hlavně sama sobě, že to zvládnu. Že umím dotáhnout věci do konce. Uvidíme. Zítra mám mít den oddech a pak rovnou 80. Trochu se bojím, že mě ty nohy pak budou bolet třikrát tolik, když je ta pauze, ale nevím to jistě. Nikdy jsem nic takového nezkoušela.
Celý den na Tebe myslím. Už to bude skoro půl roku. Víš, jak jsem byla špatná na výročí, ale tohle bohužel nikdy nezapomenu. Už bychom spolu byli tak dlouho 2 a půl roku. Nebudeme, nejsme a ani jsme být nemohli. Někdo si usmyslil, že už jsme spolu byli moc dlouho a ukončil to tím nejhorším možným způsobem. Občas jsem tak moc naštvaná na Tebe, na řidiče a na všechny lidi v té pitomě hospodě! Vím, že za to nikdo nemůže (až na řidiče, ten za to prostě může!) a nemá cenu to ani na nikoho shazovat, konec konců do auta si si vlezl sám, ale abys věděl naštval si mě tím. Doufám, že sis to taky trochu vyčítal. Když si nás všechny viděl, jak trpíme a tobě už je vlastně jen dobře. Tak moc mě mrzí, že jsi nemohl být jen v nemocnici a pak z ní vylézt zdraví. Nikomu si nedal šanci ti říct sbohem nic, rychlý konec. Ani jsi mi nenapsal!! Vždy jsi psal, když jsi byl v hospodě, prostě vždy! Nevím proč ne ted. Už ti nestihnu nikdy zavolat. Achjo, občas je ten život vážně nespravedlivý. A já se tak moc snažím. Snažím se žít zase normálně a nemyslet na to, ale není prostě jedinej den! Zase se mi o tobě zdálo a myslím, že to nebyl ani hezký sen! Mě to vážně vyčerpává, moc. Jak se pak někdo může divit, že mu řeknu, že v podstatě žádné problémy nemá? Proč já se mám snažit pochopit všechny a nikdo mě? Kde je nějaká spravedlnost?! Kde???
Jsem moc daleko od všech. Chybí mi to. Zajít si jen tak na pivko s kýmkoliv, kdo je poblíž. Nechat se obejmout. Tak moc mi to chybí. A na tyhle věci jsem tu vždy měla Tebe, splnil jsi mi, cos mi na očích viděl a mnohem víc. Co bych si asi tak mohla přát k dvacetinám?! Přeju si Tebe! Přeju si, aby se to nikdy nestalo a já s Tebou mohla oslavit tyhle narozeniny. Copak má cenu vůbec něco slavit?! Oslavu dělám, jenom proto, že se chci s ostatními sejít a vidět je. Jinak to ani nemá smysl. Proč něco slavit? Přát si nějaký dárky? K čemu? Tebe mi to nevrátí. Naše šťastné chvíle taky ne, nic. Už se o mě nemá, kdo postarat. Jsem tu zase sama za sebe. Ve třídě tvrdím, že jsem "single" a přitom se mi tak chce křičet, že jsem svojí životní lásku ztratila v posraný autonehodě! Vážně mě tolikrát mrzí, že jsem tam nebyla s tebou. Do toho auta bychom si nesedly a kdyby ano, umřeli bychom spolu. To nejkrásnější, co se dvou lidem může stát! Ne jejich okolí, ale jim. Vstoupí do dalšího světa společně, ale my ne. Tys mě tu nechal! Svojí mamku s tatkou a všechny tvý nejlepší kamarády. Nechal si nás tu prostě. Nevím proč si musel být zrovna průkopníkem v tomhle.
Už jsem zase rozbrečela sama, jsem zoufalá. Jsem zoufalka. Já vím, že se nemám nejhůř na světě. Já vím, že se mám vlastně dost dobře a stejně tu brečím, brečím steskem po Tobě. Protože už tě nikdy nemohu obejmout, pohladit ani vedle Tebe usínat a probouzet se. Je to nefér, moc nefér. Kéž bychom se jen rozešli. Nu, ostatní říkají, že život jde dál, proč nemít dalšího kluka. Proč mít?! Stejně bych myslela jen na Tebe a k němu by to nebylo fér. Život jde dál, ale mě připadá, že beze mě. Jsem zaseknutá v minulosti.
Musím se zaměřovat na jiné věci. Nemůžu po Tobě pořád jen truchlit. Vsadím se, že to nedělá dobře ani Tobě, když mě takhle vidíš, kort když víš, že s tím nemůžeš nic dělat. Nemůžeš mi nijak už zlepšit náladu a ani mě obejmout - nic.
I try to hold on, but it hurts too much
I try to forgive, but it's not enough to make it all okay!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat