2014 - rok změn

Ahoj,

taky to cítíš zlato?! Je to ON! Ten rok, na který nezapomenu, který se stane vyjímečným. Cítím to. Není to jen kvůli Belgii, ale tak všeobecně. Je to ten rok, kdy nastává má vnitřní změna, kdy nastává vnitřní změna ve spoustě mých kamarádů. Nikdy jsem to nepociťovala tak silně.

Něco velkého se mění, něco velkého se chystá. Nevím, co přesně, ale řekla bych, že to neví nikdo. Důležité je to, že spousta lidí začínají přemýšlet nad většími otázkami než jsou oni sami. Konečně je začalo zajímat proč jsou tady a jaké to je po smrti. Začínají uvažovat, začínají se sami sebe ptát a už jim nestačí jen tupě sledovat TV a věřit všemu, co se v ní odehrává.

I když to všechno začíná malými krůčky, věřím, že nás to má někam posunout. Hodně lidí je se sebou nespokojených (to koneckonců byli vždycky), ale teď se s tím i rozhodli něco dělat - já nejsem žádná vyjímka.

Chtěla bych učinit přiznání. Hrozné, strašné, nejhorší, nikdy se za něj nepřestanu stydět, nikdy se nepřestanu vinit z věcí, co se staly, ale musí to jít ven. Nechci s tím dál žít jen já sama. Do své knihy "Přání" jsem si zapsala: ,,Přeji si, abych mohla napsat svůj příběh na TheSecret.com" > zdá se to jako nevinné přání? Řekneš si, no a co jako? Na tom není nic špatného. Že není? Tak já ti řeknu, které příběhy se tam píšou. Ano ty šťastné, ale píšou je lidi, kteří si nejdříve prožili něco hrozného a z toho se pak vzpamatovali, nabrali novou sílu, našli poslání a dalších x věcí. Každopádně na každém počátku příběhu stojí tragédie v jakékoliv podobě, př.dostala jsem rakovinu, ale teď už; zemřela mi matka, ale díky tomu... A spousty dalších. Už víš, už chápeš? Já si o to tragédii přímo říkala :(. Chtěla jsem, aby se mi stalo něco takového, čímž se ze mě stane silnější člověk, ale nikdy jsem si neuvědomovala, že by se to opravdu mohlo stát. Když už myslela jsem, že třeba onemocním, ale dostanu se z toho, ale né tohle. Tohle bych si nikdy nepřála a přeci jen.. Nevím, co s tím mám dělat, teď už asi nic. Snad jen opravdu bojovat a nevzdat to, ale chci Ti říct, že jestli je to moje chyba tak mi to prosím ani nedávej vědět, takhle si to mohu myslet, ale nebudu si tím nikdy jistá.

Prý je normální pokládat si za vinu smrt někoho blízkého, prý to dělá každý. Vyčítáme si věci, které jsme neudělali a nebo právě udělali. Budu doufat, že je to jen něco takového, jen takový špatný pocit, který mě zase jednou přejde. Vím, že mě tahle událost celkově v životě posílí, už teď jsem někdo zcela jiný, znám jiné lidi a žiju jinak, ale za jakou cenu? Nemá cenu si nic vyčítat, a tak raději budu dál tím bojovníkem, tou XENOU!

Mimochodem na tábor už mám kostým - jeptiška! Dobrý ne? To ke mě tak moc sedí :D. Vlastně vůbec, ale to nevadí, bude sranda! Musí být. Volala jsem si s Vyšim kvůli táboru, jsem vážně moc zvědavá jak to všechno dopadne :D. Protože jsme tábor skoro neřešili :D. Nu uvidíme, jak se to vyvine dál!

Děkuju za tyto dva dny volna, byly naprosto skvělé a já si vážně užívala, že jsem nemusela nic dělat a vlastně stále ještě nemusím! Můžu poslouchat nahlas hudbu, chodit nahá po domě a být ve vaně tak dlouho jak chci! To jsou pocity panečku :D. Ale nahá jsem po domě šla jen jednou, a to z koupelny rychle do pokoje se obléci :D.