tak je to tady. Je tu jaro! :) Lásky čas, neříká se to náhodou?! :) Ani nevím :). Spíše jsem včera zase pro jednou viděla dokonalý film, u kterého jsem tedy i utírala slzy do polštáře. Přitom to není smutný jakože smutný, ale krásně smutný. Cestování časem. Kéž bych to uměla, taky by mi stačilo cestovat jenom do minulosti a prožít každý ten náš okamžik znovu. To je myšlenka panečku. Každý den prožít znovu, ale všímat si těch krás! :) Prožít znovu celý náš vztah a možná pár věcí udělat trošičku jinak, ale né zase tak moc, abych nezpůsobila nějakou tu katastrofu! :)
Než by se mi narodili děti tak bych tě mohla vídat a povídat si s tebou zas a znova. Potom bych otěhotněla a jednoho dne bych tě přišla navštívit naposledy, a to bych asi psychicky nezvládla. Už jenom při té představě brečím. Naposledy ti opravdu říci sbohem a naposledy tě líbat a všechny tyhle pocity si uvědomovat a vědět, že je to opravdu naposledy. O tom už jsem přemýšlela včera v noci, takže se mi o nás samozřejmě zase zdálo. Myslím, že to byl krásný sen, protože jsem tě v něm mohla zase vidět a být s tebou. Víc věcí si bohužel nepamatuji, ale probouzet se s pocitem, že jsem tě zase viděla je k nezaplacení! :)
Taky jsem shlédla dokument Život po životě, který vyprávějí 3 lidé a od dvou z nich jsem četla knihu :). Fakt dobrá "náhoda". Chybíš mi zlato a stále víc a víc si uvědomuji, že v tomto životě už tě NIKDY neuvidím, a to slovíčko NIKDY mě ničí...
Žádné komentáře:
Okomentovat