Změna stran

Zlato,
neuvěříš tomu, co všechno se mi stihlo přihodit za tenhle víkend.. Neuvěřitelné, nikdy jsem nic podobného nezažila. Já vím tedy, že to všechno asi zase bylo i díky tobě, ale prostě.. To budu vstřebávat dlouho, takhle úžasný páteční večer, celou sobotu a vlastně i pohodovou neděli. Jela jsem navštívit Barunku do Rotterdamu.

V pátek večer v 8 jsem přijela na vlakové nádraží, kde mě Barča vyzvedla a jeli jsme autem pro Wila a pak zpět k ní domů. Tam jsme se náležitě připravily a vyrazily jsme do víru velkoměsta. Trošku jsme popily, pohulily a prostě si jen tak užívaly ten život. Co, ale bylo zvláštní, že každý chlap/kluk, kterého jsme potkaly a který se s námi dal do řeči, chtěl mě a né Barču. Nevím, co to bylo za zvláštní kouzlo, ale úplně jsem tomu nemohlo uvěřit, doted tomu nemohu uvěřit. Barča, ta nejhezčí holka, kterou znám a ti kluci balili mě. Začalo to týpkem v baru, který nás zval na panáky a pořád na mě přes sklo koukal (seděl venku na zahrádce).

Potom jsme si řekly, že jsme nikdy nebyly v Casinu a že chceme vyhrát pár peněz :D. Vsadily jsme tedy euro do jednoho automatu a už jsme skoro 10 vyhrály, ale Barča to zmáčkla znovu a vše bylo ztraceno. Nicméně nám to vůbec náladu nezkazilo, ba naopak jsme hrdě pokračovaly dál. Našla jsme další hospodu, do které jsme mohly zapadnout. Povídaly si a popíjely. Pak jsme se chtěly přesunout tak jsme se zeptaly na cestu a ti milí pánové šli celou dobu s námi a povídali si. Každopádně jsme jim řekly, že jsme lesbický pár a ten jeden řekl Barče, že na ní žárlí, že je se mnou! :) To potěší. Dovedli nás k hospodě a zase odešli.

Poté jsme si šly zakouřit na takové vyvýšené místo, kde si nás okamžitě všimli 3 kluci, kteří se s námi dali do řeči. Ten nejpěknější tomu šéfoval, a tak se nás začal ptát kolik nám je a taková ta klasika, hrály jsme s ním hru jednu otázku on, jednu my.. Vlastně si toho o něm ani moc nepamatuju, jen, že se mi fakt líbil, byl to ročník 93 a v Holandsku snad dlouhodobě žil. Každopádně o číslo řekl mě. Doteď nechápu, proč jsem mu ho nedala. Občas mi připadá, že mi nedochází, že zadaná nejsem. Stále se víceméně chovám, jako bys byl v Čechách a čekal na mě. Číslo jsem mu nedala, bůh ví proč.

V jedné hospodě hrál song Ed Sheraan - I See Fire. V hlavě se mi v mžiku promítl ploužák s ním na tenhle song a zase nejvíc romantické situace. Přesto, že Barča stále povídala (a já jí vnímala) má duše byla na tom místě, které tak moc miluju a tančila si v klidu ploužák s tím, který mi dává sílu a naději aniž by o tom věděl. Tohle nejsem já, nikdy jsem to nedělala, ale zase i kdyby z toho nic nebylo evidentně nemám problém si někoho najít. Já jsem, ale človíček věřící/přející. Takže do onoho okamžiku si stále mohu snít, že to bude všechno tak, jak já chci a jak si představuji a už to mě činí šťastnou.

Potom jsme nasedly do BOB busu, který nás odvezl někam, kam jsme vlastně vůbec nechtěly a vyhodil nás někde, kde jsme to vůbec neznaly. Pomocí mapy v Barči mobilu jsme se, ale dostaly asi za hodku a půl pěší chůze domů. A i to nás bavilo, chtěly jsme stopnout auto, ale to bylo těžký, když za tu hodku a půl projelo kolem asi jen 1 auto :D.

Celou sobotu jsme potom procouraly v Amstrdamu, kde bylo mnohem více lidí než minulý víkend, vzhledem k tomu, že byl den krále. Všichni byli v oranžovém, a tak i my jsme neodolaly a koupily si oranžové klobouky a kytky, kolem krku. Ten den jsme měly neuvěřitelné štěstí na vlaky a autobusy. Nikdy jsme nečekaly více jak 3 minuty a vždy si i sedly, to by se nám nepodařilo ani kdybychom sebevíc plánovaly v kolik, kde máme být! :) Děkujeme :-*

V neděli už jsme jen ležely a koukaly na filmy. Poprvé jsme shlédla Pulp Fiction - vážně vynikající film! :) Pak jsem jela domů vlakem, který byl nejvíc narvaný, ale já si i přesto sedla. Byla jsem i u toho, proč vlak měl 30 minut zpoždění (jeden cestující nechtěl ukázat lístek, dokud mu průvodčí (neuvěřitelně sexy chlap) neukáže jeho místo, a tak ho průvodčí vyzval at si počká na další vlak, to on nechtěl a tak se čekalo na policii, 30 minut a ten chlap, ačkoliv měl platný lístek, stejně musel vystoupit a policie si ho odvedla a myslím, že bude platit i pokud za zdržení vlaku ve výši 150 eur).

Ale díky tomuhle zpoždění jsem nemusela v Antverpách čekat hodinu na autobus, ale jen 20 minutek, které jsme si zpříjemnila večeří z Gyros restaurace! :) Kde mi zase nějací kluci popřáli dobrou chuť a nezapomněli samozřejmě dodat, že jsem moc krááásná! :D To mě tak těší. To se mi vážně nikdy nestávalo, a je to neuvěřilně dobrej pocit. Škoda, že na tohle všechno mi nemůžeš nic napsat třeba: Vždyť jsi byla vždycky krásná, jen teď to začínáš taky vidět a tím otvíráš oči i ostatním nebo nějaké jiné tvé moudro.

Jdu spát, tak dobrou noc zlato moje :-*